NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9693.

Pojištění úrazové. — Policejní právo trestní: * Ustanovením čl. 11 zák. č. 125/27 o organisaci politické správy, podle něhož tresty na penězích uložené politickými úřady v řízení před těmito úřady připadají státu, bylo změněno i ustanovení druhého odstavce § 54 úraz. zák., že peněžité pokuty připadají reservnímu fondu příslušné pojišťovny.
(Nález ze dne 20. února 1932 č. 2634.)
Prejudikatura: Boh. A. 9091/31.
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická v Praze proti zemskému úřadu v Praze o přikázání pokuty pro přestupek úrazového zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní úřad v Rychnově n./K. uložil podle § 54 úraz. zák. trestním nálezem ze 6. března 1929 Františku B. pro přestupek § 21 úraz. zák., spáchaný tím, že ze svého podniku nepředložil včas výpočtu pojistného za období 1928/II, pokutu 20 Kč ve prospěch státní pokladny. Odvolání, které podala stěžující si pojišťovna z výroku, že pokuta připadá státu, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl z toho důvodu, že ustanovením čl. 11 zák. č. 125/27 byl zrušen § 54 odst. 2 úraz. zák., takže peněžité pokuty, jež ukládají okr. úřady pro přestupky úraz. zák. podle §§ 51 a 52 úraz. zák., neplynou ode dne účinnosti zák. č. 125/27, t. j. ode dne 1. prosince 1928 reservnímu fondu pojišťovny podle 2. odst. § 54 úraz. zák., nýbrž podle čl. 11 zák. č. 125/27 do státní pokladny, jehož účelem jest zjednodušiti a sjednotiti dosavadní roztříštěné předpisy o určení pokut, ukládaných politickými úřady, a byly jím zrušeny veškeré všeobecné i specielní předpisy, pokud přikazovaly pokuty ty jiným účelům než pro pokladnu státní.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Na sporu jest jen otázka, zda ustanovení 2. odstavce § 54 úraz. zák., podle něhož peněžité pokuty, uložené politickými úřady za přestupky tohoto zákona, připadají reservnímu fondu příslušné úrazové pojišťovny, byl zrušen čl. 11 zák. o organisaci politické správy č. 125/27, který ustanovuje, že tresty na penězích, uložené politickými úřady v řízení před těmito úřady, připadají státu. Na otázku tuto odpověděl žal. úřad v nař. rozhodnutí kladně. Stížnost označuje jeho odpověď za nezákonnou a dovozuje, že zákon č. 125/27 jest lex generalis, provádějící organisaci politické administrativy povšechně a netýká se oborů, spravovaných specielními orgány veřejné správy. Z degorační klausule, obsažené ve II. hlavě odst. 3. cit. zák., nelze prý činiti závěr, že se zrušují všechny specielní předpisy bez rozdílu, ježto nelze předpokládati, že zákonodárce chtěl zrušiti i specielní předpisy veřejného práva, jež zákonu č. 125/27 neodporují, pokud nebyly výslovně zrušeny. Tato interpretace jest ve shodě s všeobecnou právní zásadou: »Lex generalis non derogat speciali.« Zákonodárce neprojevil úmyslu zrušiti specielně předpisy o pokutách, a ježto podle § 6 o. z. o. smí býti zákonu přikládán jen ten smysl, který z něho jest zřejmý, nelze do něho vkládati dodatečně úmysl z důvodových zpráv, o které se žal. úřad zřejmě jedině opírá, které však jsou ostatně i meritorně v rozporu s úspornou tendencí zákona.
Stížnosti nelze dáti za pravdu. Zákon č. 125/27 jest zákonem pozdějším než zákon úrazový. Byl-li vydán zákon nový, který upravuje určitou otázku jinak, než jak byla upravena v některém zákoně starším, pak podle zásady: »Lex posterior derogat priori«, nastupuje na místo zákona dřívějšího s výhradnou platností zákon nový, a zákon starší jest v těch mezích, v nichž ta otázka jest řešena zákonem novým jinak, mlčky zbaven působnosti a účinnosti. Nastává tu tak řečená derogatio tacita. Zákon č. 125/27 jest podle svého nadpisu i obsahu zákonem organisačním, jehož účelem jest sjednocení a úprava předpisů o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (sr. čl. 10 odst. 1), do níž náleží podle § 54 odst. 1 úraz. zák. také potrestání přestupků tohoto zákona v §§ 51 a 52 uvedených, tedy také přestupku § 21, o jaký v daném případě šlo. Ve II. hlavě v bodě 3. zák. č. 125/27 jest ustanoveno, že všeobecné právní předpisy, jakož i právní předpisy v jednotlivých zemích nebo župách zůstávají v platnosti, pokud tomuto zákonu nebo vl. nařízením na jeho základě vydaným neodporují. Z tohoto ustanovení plyne argumento a contrario, že všechny právní předpisy, ať všeobecné ať specielní, odporují-li ustanovením zák. č. 125/27, dnem jeho účinnosti pozbyly platnosti.
Čl. 11 tohoto zák. ustanovil docela všeobecně, kategoricky a bez výjimky — na rozdíl od jiných míst, kde určité výjimky připouští — že tresty na penězích, uložené politickými úřady, připadají státu. Ustanovoval-li úrazový zákon v § 54 odst. 2, že peněžité pokuty za přestupky úraz. zák., ukládané podle 1. odstavce tohoto § politickými úřady, připadají reservnímu fondu příslušné pojišťovny, odporuje toto ustanovení předpisu čl. 11 zák. č. 125/27 a nutno je proto pokládati za derogované tímto pozdějším zákonným ustanovením. Derogační úmysl zákonodárcův jest takto v zákoně samém vyjádřen na tolik jasně, že nebylo třeba, aby bylo v něm zvláště také ještě výslovně expressis verbis uvedeno, že se zrušuje také II. odst. § 54 úraz. zák. Proto nelze z té okolnosti, že se tak výslovně nestalo, nic dovozovati pro opačný názor, hájený stížností. Ani její poukaz na zásadu: »Lex generalis non derogat speciali« na věci nic nemění, když lex generalis, jakým arci zákon č. 125/27 jest, obsahuje ustanovení, jehož gramatickým, logickým i teleologickým výkladem, jak shora bylo dovoženo, nutno dospěti k úsudku, že dotčené ustanovení legis prioris specialis, v daném případě 2. odst. § 54 úraz. zák., bylo jím derogováno (srov. také nál. Boh. A 9091/31).

Citace:

č. 9693. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 430-432.