NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4952
.
Státní zaměstnanci (Slovensko): Zaměstnanci ovdovělí, rozvedení nebo svobodní nemají — třebas jinak splňují předepsané podmínky — právního nároku, aby byli co do slovenských diet na roven postavení zaměstnancům ženatým (odst. 2 č. II lit. D usnesení min. rady z 27. VII. 1920).
(Nález ze dne 29. září 1925 č. 18029.)
Věc: Jan K. v T. proti ministerstvu spravedlnosti stran diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. sprav, zamítlo nař. rozhodnutím odvolání st-lovo z rozhodnutí presidia tabule v Bratislavě, jímž byl odvolán a zrušen výměr téhož presidia přiznávající st-li diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Stížnost shledal nss bezdůvodnou.
Odst. 2 č. II. lit. D usnesení ministerské rady z 27. července 1920 ustanovuje: »ženatým zaměstnancům na systemisovaná místa ustanoveným přísluší jak při původním jmenování, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední, pokud nemohou se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíže se nacházejícího a normálně přístupného přestěhovati, diety stanovené pro exponované zaměstnance v bodě III. odst. 1. po př. odst. 2, č. 1.; za tuto dobu nevyplácí se však zvýšený drahotní přídavek dle bodu C; ženatým mohou býti na roven postaveni rozvedení, ovdovělí a svobodní zaměstnanci, kteří vedli prokazatelně vlastní domácnost, zejména měli-li přídavek aspoň podle 2. třídy drahotních přídavků.«
Nař. rozhodnutí vyslovilo, že st-li nepřísluší nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, při čemž, jak z odůvodnění jeho jest patrno, vycházelo z předpokladu, že nejsou u st-le splněny předpoklady ve smyslu první věty uvedeného ustanovení.
St-l správnost skutkové podstaty nař. rozhodnutí nepopírá ani netvrdí, že by mu nárok uvedený příslušel podle 1. věty, nýbrž opírá nárok ten o ustanovení konečné věty uvedeného ustanovení. Věta ta praví však pouze, že rozvedení, ovdovělí a svobodní zaměstnanci mohou býti na roven postaveni zaměstnancům ženatým, a zmocňuje tím sice správní úřady, že tyto mohou, jsou-li zákonné předpoklady, rozvedeným, ovdovělým a svobodným zaměstnancům diety přiznati, nezakládá však pro tyto zaměstnance právního nároku na diety. K tomuto výkladu ustanovení nutí nejen jeho jasné znění, nýbrž i logická souvislost jeho s ustanovením prvé věty, kterážto souvislost dává jasně poznati, že usnesení min. rady třídí s jedné strany nárok zaměstnanců na diety a s druhé strany pouhou možnost administrativě přiznanou, aby za jistých předpokladů diety poskytla.
Jestliže však ustanovení, o které st-l nárok na diety opírá, takovéhoto nároku nepřiznává, nebylo tím, že žal. úřad st-li diety nepřiznal, vsazeno do subjektivních práv st-lových a není tedy stížnost již z této příčiny odůvodněna.

Citace:

č. 4952. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 210-211.