NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 182.

Proto, že předseda nalézacího senátu byl dle služebního pořadí mladším než některý z přísedících, nelze ještě mluviti o tom, že by soud nebyl řádně obsazen (§ 281 čís. 1 tr. ř.). Policejní oznámení jest listinou, již nutno dle § 252, předposlední odstavec tr. ř., při hlavním přelíčení přečísti.
(Rozh. ze dne 4. května 1920, Kr II 100/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném sezení zmateční stížnost obžalovaného Františka H. do rozsudku krajského soudu v Olomouci.
Důvody:
Obžalovaný shledává důvod zmatečnosti v tom, že prvním votantem v senátě soudu nalézacího byl vyšší soudce, pokud se týče představený předsedy senátu, což prý jest, jak plyne z ustanovení zákona o tom, jak si počínati jest při hlasování o vině a trestu, nepřípustným. Tím vytýká, že soudní dvůr nebyl řádně obsazen a uplatňuje důvod zmatečnosti dle § 281 č. 1 tr. ř. Tento důvod zmatku však dán není, neboť soudní dvůr není řádně obsazen, není-li tu předepsaného počtu soudců, nebyl-li přibrán zapisovatel anebo konečně, nemiají-li členové soudního dvoru pro úřad soudcovský potřebné způsobilosti. V těchto směrech výtka učiněna nebyla. Z ustanovení §§ 19 a 20 tr. ř. o tom, jak si počínati jest při hlasování o vině a trestu, nevysvítá, že by bylo nepřípustným, aby předseda senátu byl dle pořadí služebního starším než první votant; tu se rozeznává pouze mezi předsedou a ostatními soudci. Ostatně dlužno za to míti, že obhájci obžalovaného byly před počátkem hlavního přelíčení služební pořad a postavení soudců senátu známy, obhájce neuplatnil však ihned okolnost, dle jeho náhledu zmatek zakládající, a nemůže ji dle uvedeného místa zákona ve zmateční stížnosti vytýkati. Pokud zmateční stížnost vytýká, že při hlavním přelíčení bylo policejní oznámení přečteno a jako půtah oceněno, ačkoliv bylo prohlášeno, že strážník, jenž svého času úřadoval, mezi tím pro opětné zneužití úřadu vzat byl do disciplinárního vyšetřování, podotýká se, že uvedené oznámení patří k oněm listinám, které dle § 252, předposlední odstavec tr. ř., vždy jest přečísti, nezřeknou-li se toho obě strany.

Citace:

Čís. 182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 267-268.