NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5164.

Zdravotnictví. — Veřejní zaměstnanci: * Podle odstavce 10 §u 8 zákona č. 236/22 Sb. nejsou služební smlouvou sjednanou s obecním neb obvodním lékařem na základě ustanovení tohoto zákona dotčeny služební požitky, vyplývající z nároku na časový a platový postup nabytého před účinností téhož zákona, pokud převyšují požitky příslušející lékaři proti státu podle smlouvy služební.
(Nález ze dne 27. listopadu 1925 č. 22840).
Věc: MUDr. Otokar R. v Brně (adv. Dr. Jos. Růžička z Brna) proti městskému zastupitelstvu o platový postup.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, jenž byl dotud definitivním městským lékařem v Brně v VII. hodn. třídě, byl ke své žádosti, podané podle druhého odstavce §u 9 zák. z 15. dubna 1920 č. 232 Sb. (resp. čl. I. zák. ze 13. července 1922 č. 236 Sb.) za ustanovení státním lékařem pro výkon zdravotní policie, — výnosem min. zdrav., intimovaným zsp-ou v Brně dne 12. listopadu 1923, přijat do této zdravotní služby. Jmenované min. po té uzavřelo s ním, jakožto přejatým do státní služby městským lékařem pro zdravotní obec v Brně, služební smlouvu po rozumu §u 8 zákona 236/1922 ve znění upraveném zákonem č. 405/1922, se základním platem ročních 3360 K, zvýšitelným vždy po pěti letech o 10 procent na konečnou roční částku platovou 5376 K; pro vypočtení platového stupně st-li náležejícího provádí se zápočet služ. let podle předpisů platících pro úřednictvo státní (vl. nař. č. 165/1923) a podle toho se st-li ke dni 1. ledna 1923 započítává 1 rok, 10 měsíců, 15 dní let služebních i přísluší mu ode dne 1. listopadu 1923 základní plat 3360 K, do něhož započítávají se však požitky služební (scilicet odpovídající této sumě jejich díl), na něž příslušel st-li nárok jakožto definitivnímu lékaři v Brně.
V důsledku tohoto aktu zastavilo presidium městské rady v Brně poukazem z 15. března 1923 st-li dosavadní jeho požitky 2. stupně služného VII. třídy hodn. u města, přiznané mu počínajíc dnem 1. ledna 1921, a poukázala mu nadále jen diferenci mezi dosavadními požitky od města a požitky od státu.
Dne 14. prosince 1923 oznámil st-l měst. radě, že má nárok na postup do 1. plat. stupně VI. hodn. třídy počínajíc dnem 1. ledna 1924. Měst. rada výnosem z 29. února 1924 zpravila st-le o svém usnesení z 27. února 1924, zamítnouti st-lovu přihlášku ze 14. prosince 1923, a to na základě ustanovení 10. odstavce § 8 zák. č. 236/1922.
V odvolání proti tomu podaném domáhal se st-l zrušení usnesení měst. rady z 27. února 1924, neboť 10. odst. § 8 cit. zákona praví, že »částky, o které nároky na požitky služební, přiznané obecním a obvodním lékařům před účinností tohoto zákona, převyšují požitky pří slušející jim podle uzavřené smlouvy služební, nejsou dotčeny«. Presidium měst. rady výnosem ze 17. dubna 1924 zpravilo st-le, že měst. zastupitelstvo zamítlo v sezení z 15. dubna 1924 jeho odvolání z těchto důvodů: Ustanovením prvé věty 10. odst. § 8 zák. č. 236/1922 jsou měst. lékařům státem převzatým zachovány toliko částky, o něž převyšují nároky na služ. požitky přiznané jim před účinností cit. zákona, ony požitky, které jím přísluší podle služ. smlouvy. Jde tedy pouze o částky nad přiznané požitky do dne 31. prosince 1922 a nelze st-li proto přiznati i nárok na částky požitků, jež by se přiznaly teprve ke dni 1. ledna 1924.
Rozhoduje o stížnosti, která směřuje proti rozhodnutí posléze uvedenému, řídil se nss těmito úvahami:
Jediným důvodem, pro který žal. úřad odepřel st-li přiznati od města dnem 1. ledna 1924 počínajíc požitky podle 1. plat. stupně VI. hodn. třídy státních úředníků — arciť snížené číselně o jeho příjmy od státu ve funkci státního orgánu pro zdrav. službu ve městě Brně —, jest přijatý výklad desátého odst. § 8 zák. č. 236/1922 ve smyslu, jejž mu přikládá úřad a jak jest svrchu podán. Jedině o zákonitosti tohoto zamítavého, stížností potíraného důvodu může nss uvažovati, nemoha pouštěti se do přezkoumání jiného takového důvodu, nař. rozhodnutím nevysloveného (§ 5 zák. o ss). To platí zejména o důvodu, jejž pro zamítnutí uvádí teprve odvodní spis žal. úřadu a jejž shledává v § 8 zák. č. 332/1920, pokud se tu vyslovuje omezení — arciť doposud v působnost neuvedené (srovnej § 15 zák. 332/1920 ve spojení s čl. I. a úvodem prvého odst. § 8 zák. 236/1922) —, že u lékařů vykonávajících soukromou praxi, za jakého odvodní spis pokládá st-le, připuštěn je postup nejvýše do VII. třídy hodn. Rovněž nelze přihlížeti k předpisům § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922, v odvodním spise dovolaným, ježto nař. rozhodnutí o tyto předpisy se neopírá.
Zákonný podklad otázky na sporu jsoucí a v přítomném případu kognici tohoto soudu podléhající podává se z těchto norem: Předpisem § 1 výše již cit. zákona 332/1920 bylo stanoveno, že o výkon zdrav. policie, obstrávané dosud obcemi, pečuje stát. Podle § 2 sluší k tomu cíli ustanoviti v příslušných místech potřebný personál lékařský ve službě státní. Podle § 8 bude úprava právních poměrů státních lékařů v oboru zdravotní policie provedena podle zásad pro úředníky státní s obdobnou kvalifikací, obsažených v zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služ. poměru státních úředníků (služ. pragmatika), a v nařízeních k němu vydaných. Avšak podle § 15 působnost zákona zatím odsunuta. Článek I. zákona 236/1922 sice praví stran norem §§ 1, 2 a 8 zák. 332/1920, že uvádějí se (pokud se netýkají pomocného personálu zdravotního) v činnost, avšak s určitými doplňky a to zejména k § 8 zák. 332/1920, kteréžto poslednější jsou obsaženy v § 8 zák. 236/1922 a v jichž důsledku § 8 zák. 332/1920 v podstatných bodech vlastně zůstává neproveden. Stanovit' prvý odstavec § 8 zák. 236/1922, že do té doby, než bude možno provésti ustanovení § 8 zák. 332/1920, stanoví se požitky do státní služby zdrav. převzatých lékařů obecních a obvodních smlouvou služební, kterou s každým z nich sjedná min. zdrav. anebo úřad tímto min. k tomu zmocněný. V odstavci čtvrtém (nyní ve znění zák. z 21. prosince 1922 č. 405 Sb.) jest obsažena úprava zatímních požitků od státu. Posléze odstavec desátý stanoví toto: Částky, o které nároky na požitky služební, přiznané ob. a obv. lékařům před účinností tohoto zákona (rozuměj od jich dosavadních zaměstnavatelů), převyšují požitky příslušející jim podle uzavřené smlouvy služební (scilicet se státem), nejsou dotčeny. Závazek k další jich výplatě je posuzovati podle dosavadního poměru právního; z prostředků státních nelze jich hraditi. Odstavec jedenáctý pak pokračuje: Také povinnosti lékařů ob. a obv., jež jim mimo povinnosti podle tohoto zákona a podle znění služ. smlouvy náleží plniti za vyšší požitky podle ustanovení předchozího, jest posouditi podle dosavadního poměru; ani tyto povinnosti nemají býti dotčeny, ač-li nejsou na závadu vlastním služ. povinnostem lékařů ob. a obv. podle tohoto zákona a smlouvy služební. Podle § 28 zák. 236/1922 nastává působnost tohoto zákona pro Čechy a Moravu dnem 1. ledna 1923. V prov. vl. nař. z 11. ledna 1923 č. 24 Sb. nelze nic podstatného o sporné této otázce nalézti.
Po rozumu uvedených norem přijati jsou obecní a obvodni lékaři, jichž zásadní převzetí do státní služby ve vlastnosti státních úředníků pragmatikálních k obstarávání zdravotní policie, svěřené dosud obcím, jest ustanoveno — za smluvní orgány státu se zvláště stanovenými požitky od státu, avšak v ten způsob, že zůstávají v dosavadním svém trvalém postavení ob. neb obv. lékařů, takže mají postavení dvojí, jednak své dosavadní postavení, pokud je lze sloučiti s předpisy nového zákona, jednak postavení jako smluvní zaměstnanci státu. Z toho jde, že nároky plynoucí z dosavadního postavení ob. a obv. lékařů, státem dle zák. č. 236/1922 do smluvní služby přijatých, zůstávají jim zachovány, pokud nároky ty stát nepřejímá a pokud neodporují ustanovením zákona ani sjednané smlouvě. Tomu svědčí ustanovení odstavce 8 § 8 č. 236/1922 i důvodová zpráva k vládnímu návrhu tohoto zákona, která praví, že u lékařů ob. a obv., kteří v době účinnosti zákona byli v postavení stálém, nelze na důsledcích jejich postavení takto nabytého ničeho měniti.
Zůstávají tedy zmíněným lékařům zachovány i nároky na služ. požitky, nabyté v dosavadním služ. poměru, pokud stát nepřejímá na sebe plnění z nároků těch plynoucí.
Spor mezi stranami soustředí se v otázku výkladu svrchu uvedeného desátého odst. § 8 zák. 236/1922 ve příčině rozsahu požitkových nároků, které po právu zbývají lékaři převzatému státem — v daném případu obecnímu — za obcí. Úřad zaujímá právní stanovisko, že zbývající požitky od obce jsou přesně určeny resp. stabilisovány částkami, v jichž požitku zákon 236/1922 zastihl lékaře dnem 1. ledna 1923, kdy nastala jeho působnost, takže zvýšení příjmů, kterého domáhá se st-l teprve dnem 1. ledna 1924 počínajíc, byť i na základě nároku dávno přede dnem 1. ledna 1923 nabytého, nemůže býti právem požadováno na obci. Naproti tomu tvrdí a dovozuje stížnost, že st-li zůstaly vůči obci zachovány veškery jeho požitkové nároky, jichž nabyl přede dnem 1. ledna 1923, byť i číselné výsledky na požitcích, z těchto nároků se podávající, zrealisovaly se v době teprve po dni 1. ledna 1923.
Pro posouzení tohoto jádra sporu již z celé tendence svrchu uvedených zákonných předpisů v jejich souvislosti (srovnej zejména §§ 6, 8 a 10 zák. 236/1922) se podává, že materielní postavení ob. a obv.
Bohuslav, Nálezy správní VII. 107 lékařů, kteří byli i státem ustanoveni pro výkon zdrav. policie, po dobu provisoria normovaného §em 8 zák. 236/1922, byť se i nezlepšilo, nemá býti zhoršováno, což by se jistě stalo, kdyby takový lékař v době, pokud ještě trvá provisorium, postaven byl u města, u kteréhož zůstává ustanoven hůře, než jiní obecní zaměstnanci, t. j. kdyby měl trpěti újmu odepření výhody časového resp. platového postupu, na kterouž měl nárok v důsledku dosavadního poměru u obce, ač služební povinnosti vůči obci zůstávají nedotčeny, pokud nestaly se povinnostmi vůči státu podle zákona č. 236 ex 1922 a dle znění služební smlouvy.
Avšak i přímo z doslovného znění desátého odst. § 8 zák. 236/1922, od něhož vzhledem k svrchu vytčené zákonné tendenci ani není přípustno se uchylovati, je zřejmo, že zákon ustanovením tím vyslovuje, že služ. smlouvou sjednanou s ob. neb obv. lékařem na základě ustanovení zák. č. 236/1922 nejsou dotčeny služ. požitky vyplývající z nároku na časový a platový postup nabytého před účinností téhož zákona, pokud převyšují požitky příslušející lékaři proti státu podle sjednané smlouvy služební, jinými slovy, že požitkové nároky, které byly lékařům v jejich vlastnosti lékařů obecních neb obvodních přiznány před účinností cit. zákona, nemají být dotčeny, nikoliv jen číselné částky služ. požitků přiznaných jim před účinností zákona. S tímto právním nazíráním nikterak není v rozporu předpis šestého odst. 8 zák. 236/1922; neboť to, co stanoví, týká se jen požitkových nároků lékaře, ustanoveného pro výkon zdrav. policie, vůči státu.
Když pak žal. úřad vycházel z názoru tomu se příčícího, jakoby i realisace požitkové číslice, z nároku později vyplývající, musila se uskutečniti před uvedeným dnem, a jen z toho důvodu, že se tak u st-le nestalo, jemu uplatňované zvýšení služného nepřiznal, jest jeho výrok v rozporu se zákonem a slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5164. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 595-598.