NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1854.

Pokud činnost sprostředkovatele zápůjček jest trestná podle §u 2 čís. 1 cís. nař. z 12. října 1914, čís. 275 ř. zák.
Skutková podstata přečinu toho vyžaduje po stránce subjektivní pachatelovo vědomí o zákonem předpokládaném stavu smluvníkově.
Méně příznivé majetkové poměry nelze stotožňovati s pojmem »tísně«, nejsou-li takového rázu, že nutí k dožadování se úvěru i za podmínek neobvykle nepříznivých.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1925, Zm I 672/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 25. srpna 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem lichvy podle §u 2 čís. 1 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodu:
Obžalovaný hájil se proti obžalobě pro přečin lichvy podle §u 2 čís. 1 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. zák., spáchaný na Josefu M-ovi, tvrzením, že vůbec nebyl zapůjčovatelem peněz, nýbrž že zápůjčky peněz toliko sprostředkoval, a že za to dostal jen přiměřenou provisi. Nalézací soud této obhajobě neuvěřil, vzav za prokázáno, že stěžovatel v obou případech byl přímým zapůjčovatelem peněz, dospěl však také k názoru, že trestní zodpovědnost stěžovatelova ve smyslu §u 2 nař. nebyla by vyloučena ani tehdy, kdyby zápůjčky peněz skutečně býval jen sprostředkoval, poněvadž i v případě tom musil seznati, že hodnota vzájemného plnění jest v nápadném nepoměru k hodnotě plnění jeho, pokud se týče zapůjčovalů peněz. Právní názor nalézacího soudu, že i sprostředkovatel zápůjček peněz zodpovídá trestně ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, jest správným, předpokládaje ovšem, že sprostředkovatel a zapůjčovatel jednali vědomě se stejným úmyslem a za stejným cílem, takže dlužno na jejich činnost pohlížeti s hlediska spolupachatelů. Neboť dle zásad o spolupachatelství padá každému ze spolupachatelů na vrub i to, co zavinili ostatní spolupachatelé, takže každý zodpovídá za celý výsledek, vzešlý ze společné činnosti.
Přisvědčiti jest zmateční stížnosti, pokud s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 5 a věcně čís. 9 a) §u 281 tr. ř. (stížnost dovolává se nesprávně číselně pouze důvodu čís. 5 tohoto §u) vytýká, že v napadeném rozsudku není zjištěna i subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu §u 2 cís. nař. z 12. října 1914, čís. 275 ř. zák. Účelem toho ustanovení jest, by lehkomyslnosti, tísně, slabomyslnosti, nezkušenosti nebo vzrušení mysli osoby třetími nesvědomitými osobami nebylo využitkováno tím způsobem, že si od ní dají slíbiti nebo poskytnouti vzájemné plnění, jehož majetková hodnota k hodnotě jejich plnění jest v nápadném nepoměru, což, nebýti onoho stavu, by se ani neodvážily požadovati a co by také sotva obdržely. Nutným předpokladem skutkové podstaty přečinu jest proto po stránce subjektivní, že pachatel věděl o lehkomyslosti, tísni atd. smluvníka a že právě, vykořisťuje tento stav, úmyslně dal si slíbiti nebo poskytnouti vzájemné plnění, jehož majetková hodnota k hodnotě jeho plnění jest v nápadném nepoměru. V tomto směru se nalézací soud, třeba že ve výroku rozsudku uvádí, že obžalovaný vykořistil tíseň a nezkušenost Josefa G-а a Josefa M-а, v důvodech v rozsudku spokojil se zjištěním, že pachatel znal ne příliš příznivé majetkové poměry G-а a M-а. Avšak méně příznivé majetkové poměry nelze ještě ztotožňovati s pojmem tísně, nejsou-li takového rázu, že nutí k dožadování se úvěru i za podmínek neobvykle nepříznivých, kdežto i jen pomíjející, avšak naléhavá peněžní nesnáz, nutící k dožadování se úvěru za podmínek shora uvedených, k pojmu tísně stačí, třebaže celkový majetkový stav dotyčné osoby nelze označiti za nepříznivý. Zda si však stěžovatel byl toho vědom, že G. a M. byli v takové situaci a zda této jejich tísně úmyslně využitkoval, by si tím zjednal nedovolený prospěch v zákoně blíže uvedený, nalézací soud vůbec nezjišťuje. Uznal- li přes to obžalovaného vinným zažalovaným přečinem, spočívá tento odsuzující výrok na nesprávném výkladu zákona, jenž jej činí zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř.

Citace:

Žaloba určovací či žaloba o plnění? Příspěvek k výkladu §§ 371., 957. obč. zák. a 228. c. s. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 5, s. 232-234.