— Č. 8714 —
849
Č. 8714.
Stavební právo (Praha): 1. Dočasná neúčinnost III. oddílu zák. č. 88/20 podle § 26 cit. zák. nedotýká se příslušnosti státní regulační komise, stanovití plán přehledný. — II. Přípravné řízení podle § 9 cit. zák. má povahu pouhé informační ankety a není jeho účelem poskytovati ochranu zájmům interesentů. — III. Usnesení stát. regul. komise o plánu přehledném stává se perfektním teprve potvrzením ministra veř. prací. — IV. O obsahu a mezích schvalovací pravomoci min. veř. prací. — V. Plán přehledný podle zák. č. 88/20 není způsobilý k tomu, aby jím byla stanovena nezastavitelnost dvorů nebo vůbec prostranství situovaných uvnitř zastavitelného pozemku. — VI. Proti schválení přehledného plánu ministrem veř. prací může se jednotlivec domáhati ochrany u nss-u jen potud, pokud schválená úprava se dotýká jeho vlastního pozemku bezprostředně nebo snad nepřímo, ale přec nevyhnutelně.
(Nález ze dne 30. června 1930 č. 8774.)
Prejudikatura: Boh. A 6563/27, 6564/27, 7981/29, 8507/30
a 8643/30.
Věc: Konvent řádu Voršilek (adv. Dr. Jos. Sklenář z Prahy), Emanuel K. a Spořitelna Česká v Praze proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 24. listopadu 1927, pokud se jím z potvrzení předloženého přehledného regulačního a zastavovací ho plánu vylučuje zřízení budovy uvnitř skupiny při navržené pasáži z ulice Ostrovní do třídy Národní a pokud se jím ze zastavitelnosti vylučují zahradní a dvorní plochy na pozemcích konventu řádu Voršilek, zrušuje se. ke stížnosti konventu řádu Voršilek pro nezákonnost. V ostatních bodech se tato stížnost, jakož i stížnost Emanuela K. zamítá pro bezdůvodnost. Stížnost České spořitelny v Praze odmítá se pro nepřípustnost.
Důvody: Vyhláškou státní regulační komise ze 4. září 1926 byly počínaje dnem 9. září 1926 po 4 týdny veřejně vyloženy dva částečné přehledné regulační a zastavovací plány a to: »A« Národní třídy v Praze I—II, »B« Skupina kláštera Voršilek a okolí v Praze II. při Národní třídě. Proti těmto plánům podali mimo jiné námitky také dnešní st-lé, a to 1. Konvent řádu Voršilek spolu s Emanuelem a Viktorií K., jako spoluvlastníky domu čp brojili proti rozšíření divadelní ulice ze 7 na 14 m, proti prohlášení klášterní zahrady a některých jejích front za nezastavitelné, proti zřízení pasáží pro pěší, projektovaných touto zahradou a tím přivoděnému zveřejnění této zahrady, a konečně proti výškovému obmezení v Národní tř. i v ulicích Divadelní a Ostrovní. 2. — Č. 8714 —
850
Česká spořitelna obracela se ve svých námitkách výhradně proti výškovému obmezení a namítala, že »všeobecně závazné stanovení výškové polohy« odporuje stav. řádu, který obsahuje jen závazná ustanovení o stav. čáře a niveau, a že není nikterak odůvodněno zákonem č. 88/20.
Vzhledem k podaným námitkám a připomínkám přepracovala státní regulační komise částečný plán B) a dala nově vypracovaný plán vyhláškou z 28. června 1927 č. 1338 nově vyložiti. Také proti tomuto novému plánu podali jak st-1 Emanuel K. tak i Konvent řádu Voršilek námitky.
O námitkách, podaných proti plánu A jednala státní regulační komise ve schůzi z 25. června 1927 a provedla v plánu jen nepatrnou změnu, jež se dnešních st-lů vůbec nedotýká. O námitkách, podaných proti plánu B jednala stát. reg. komise ve schůzi z 30. září 1927 a usnesla se je zamítnouti s tím, že návrh na zřízení příjezdu k divadelnímu skladišti z ulice Ostrovní není závazný, nýbrž sleduje toliko účel, aby jeho zřízení bylo v přehledném regulačním plánu upraveno pro ten případ, že by vlastník domu jej zříditi chtěl, a pokud toho bude třeba, se o to se zájemníky dohodl.
Nař. rozhodnutím 24. listopadu 1927 č. 56409 potvrdilo žal. min. také tento plán B, jak se na něm stát. reg. komise usnesla ve schůzi dne 30. září 1927, tedy s výslovným zdůrazněním, že návrh na zřízení příjezdu k divadelnímu skladišti z ulice Ostrovní není závazný. Z potvrzení však min. vyloučilo návrh budovy uvnitř skupiny při navržené veř. pasáži z ulice Ostrovní do třídy Národní a navrženou úpravu nároží domu Spořitelny České v třídě Národní a v staroměstské části ulice Divadelní. Dodáno pak, že v plánu výškového zastavění do Národní třídy bylo červeným vypuntikováním přibližně vyznačeno místo, kde dotčená pasáž vyústí.
Ve stížnostech jest relevováno několik otázek zásadní povahy. Je proto účelno vypořádati se s těmito otázkami v souvislosti a dříve, než se přikročí k podrobnějšímu zkoumání bodů stížních.
A. Stížnosti popírají, byť s různých hledisek, použitelnost norem daných v zák. č. 88/20. Jednak se tvrdí, že podle § 26 cit. zák. nenabyl III. oddíl tohoto zák. dosud účinnosti, takže stát. reg. komise dosud ani není příslušná plán přehledný stanoviti. Jednak se namítá, že aspoň ustanovení § 15 cit. zák. následkem suspense III. oddílu zákona tohoto ještě nepůsobí.
Bezpodstatnost námitky posléze uvedené jest na bíledni, neboť § 15 není zařazen do III. oddílu zákona (»Ustanovení přechodná po dobu řízení podle §§ 9 a 10«), a jen účinnost tohoto oddílu jest podle § 26 suspendována. V pravdě je § 15 obsažen ve IV. oddílu prvého dílu zák. (»Účinky potvrzeného přehledného plánu regulačního a zastavovacího«), který právě podle § 26, e contrario, nabyl účinnosti již dnem vyhlášení zák., t. j. dnem 20. února 1920.
Pokud pak stížnost se snaží dovoditi, že následkem suspense účinnosti III. oddílu zákona stát. komise regulační nenabyla dosud příslušnosti stanovití přehledný plán, stačí odkázati na nál. Boh. A 6563/27, kde byl dosah suspense vyslovené v zák. podrobně vyšetřen a vyložen v ten smysl, že dočasná neúčinnost III. oddílu zák. nemá významu pro — Č. 8714 —
851
otázku účinnosti plánu přehledného, podle tohoto zák. vypracovaného a ministrem prací potvrzeného. Tím méně může dotčená suspense činiti pochybnou příslušnost stát. reg. komise, jež podle ihned účinného § 2 cit. zák. záleží v tom, že komise tato má »připraviti a opatřiti přehldený plán regulační a zastavovack pro hlavní město Prahu s okolím.
B. Procesní námitky ve stížnostech formulované dávají podnět k následovním úvahám:
1. Podle § 9 cit. zák. mají býti obce jmenované v § 3, dříve než se přikročí k vypracování přehledného plánu, vyzvány, aby přání a připomínky své i obyvatelstva k přehlednému plánu předložily stát. reg. komisi. Toto přípravné řízení nemá jiného účelu, než aby stát. reg. komise obeznámila se již předem s přáním obcí a obyvatelstva a aby takto úkol její byl usnadněn. Má tedy toto přípravné řízení, jak nss vyložil již v nál. Boh. A 7981/29, toliko povahu předběžné informační ankety, a není jeho účelem poskytovati ochrany zájmům interesentů. Neboť o tuto ochranu jest postaráno až v následujícím řízení námitkovém a připomínkovém, které upravuje § 10 zák. Není opory pro výklad, že zákon chce účastníkům vedle práva námitek a připomínek podle § 10 přiznati ještě také v § 9 právní nárok na to, aby řečená informační anketa byla konána, a aby účast v této anketě byla jim umožněna. 2. Podle § 10 má se přehledný plán vypracovaný stát. reg. komisí veřejně vyložiti, aby obce, úřady a jednotlivci mohli v něj nahlédnouti a podati své námitky a připomínky u stát. reg. komise, načež tato o nich i o plánu učiní usnesení. Plán takto projednaný potvrzuje ministr veř. prací. Řízení podle cit. § 10 není tedy rozčleněno instančně, nýbrž tvoří jediný procesní celek, jak již v nál. Boh. A 6564/27 bylo dovoženo. Z toho plynou některé závažné procesní důsledky. Zejména není usnesení stát. reg. komise o plánu přehledném samo o sobě ještě »rozhodnutím neb opatřením« úřadu správního na venek působivým. Usnesení toto stává se perfektním a schopným projeviti účinky právní na venek, zejména vůči interesentům teprve, když přistoupí k němu potvrzovací akt min. prací. Z toho plyne, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8507/30, že není třeba a nemělo by ani smyslu, aby usnesení stát. reg. komise o plánu přehledném a o námitkách bylo účastníkům, kteří námitky podali, intimováno.
Usnesení stát. reg. komise o plánu přehledném souvisí ovšem vnitřně s jejím usnesením o námitkách a připomínkách. Neboť uzná-li komise podané" námitky, ano i pouhé připomínky důvodnými, nemůže se současně usnésti o plánu, tak jak byl vyložen, nýbrž musí, chce-li námitkám nebo připomínkám vyhověti, plán pozměniti a — ne-li vůbec a vždycky, tož aspoň tehdy, je-li změna s to, aby se dotkla právní sféry toho či onoho z interesentů, — provésti o změně plánu znovu řízení v § 10 odst. 1 předepsané. Jen uzná-li námitku (připomínku) bezpodstatnou, může komise usnésti se o přehledném plánu v té podobě, jak byl vyložen. Lze proto říci, že stát. reg. komise, usnášejíc se přijmouti plán přehledný, tak, jak byl vyložen, usnáší se eo ipso (ovšem zamítavě) i o námitkách (a ovšem i připomínkách) proti plánu podaných — Č. 8714 —
852
a že, usnášejíc se o námitkách, usnáší se eo ipso — aspoň po některé stránce — i o plánu samém.
Podle § 10 odst. 2 ministr veř. prací potvrzuje »plán takto projednaný,« čili přesněji vyjádřeno, jest povolán potvrditi usnesení stát. reg. komise o plánu přehledném. Potvrzovací pravomoc ministra vztahuje se podle toho toliko na »plán takto projednaný«, tedy toliko na positivní usnesení stát. reg. komise o přehledném plánu, t. j. na usnesení, jímž komise svůj plán tak, jak byl vyložen, přijímá. Ježto pak takovéto usnesení stát. reg. komise involvuje zamítnutí případných námitek, vztahuje se ovšem potvrzovací pravomoc ministra veř. prací na usnesení stát. reg. komise v jeho celistvosti, a tedy i na zamítavé usnesení o námitkách, jež tvoří neoddělitelnou součást usnesení o plánu přehledném.
Na potvrzení ministrovo není naproti tomu vázáno usnesení stát. reg. komise, jímž tato, chtějíc podaným námitkám vyhověti, upouští od úpravy znázorněné ve vyloženém plánu. Neboť potvrzovací pravomoc ministrova vztahuje se právě jen na »plán takto projednaný«, t. j. stát. reg. komisí usnesený, nikoli také na usnesení, kterým komise od svého vyloženého plánu sama upouští, hodlajíc jej v celku nebo částečně přepracovati. Důsledek tento souvisí ostatně logicky již s tím, že zákon stát. reg. komisi nebrání, aby od svého, třeba již vyloženého plánu, i z vlastního podnětu ustoupila a nový elaborát přehledného plánu připravila. Může-li tak učiniti i z vlastního podnětu, může tak tím spíše učiniti k námitkám interesentů. Upustila-li takto komise od vyloženého již plánu, dostává se tím ovšem očastníkům podavším námitky fakticky uspokojení, i když vyřízení jejich námitek nebylo formálně vydáno. (Srov. nál. Boh. A 8643/30.)
Pravomoc ministra veř. prací omezena jest podle striktního znění zákona na funkci potvrzovací. Jsa povolán usnesení stát. reg. komise potvrditi, jest arci také oprávněn odepříti potvrzení plánu a (i zamítavého) usnesení o námitkách proti plánu podaných. Odepřel-li potvrzení, povede to nutně k tomu, že stát. reg. komise, má-li potvrzení svého plánu dosíci, musí plán přepracovati, po případě námitkám, jež ministr na rozdíl od stát. reg. komise uznal důvodnými, vyhověti, a o přepracovaném plánu provésti znovu řízení podle § 10 odst. 1. Omezen jsa ryzí funkci potvrzovací není však ministr prací oprávněn usnesení stát. reg. komise v žádném směru měniti, aspoň pokud jde o dispositivní obsah usnesení stát. reg. komise.
Nebylo by ovšem změnou, kdyby ministr, potvrzuje přehledný plán a eo ipso i zamítavé usnesení o případných námitkách, uvedl další anebo odchylné důvody, které mluví pro zamítnutí těchto námitek. Neboť pouhou modifikací důvodů rozhodovacích nemění se ani plán stát. reg. komisí usnesený, ani tenor jejího zamítavého usnesení o námitkách. Rovněž nelze za změnu projednaného plánu uznati potvrzení jen částečné, neboť zákon, jak již v cit. nál. Boh. A 6563/27 bylo vyloženo, výslovně dopouští, aby přehledný plán byl vypracován a vyložen po částech. Stejně jako stát. reg. komise může projednati plán dílčí, nemůže býti zásadně bráněno ani úřadu potvrzovacímu, aby své potvrzení obmezil toliko na dílec plánu, jemu k potvrzení předloženého. Nelze nalézti — Č. 8714 —
853
rozumného důvodu ani positivní překážky, proč by účinnost dílčí úpravy, na níž oba příslušné k tomu orgány, t. j. jak orgán usnášecí tak orgán potvrzovací se dohodly, byla na újmu cíle zákonem zamýšleného na neurčito jen proto odsunována, že v příčině úpravy sousedního dílce mínění jejich se rozcházejí.
Naproti tomu by se nedalo srovnati se zákonem, který, jak bylo opětně zdůrazněno, obmezuje funkci ministra veř. prací na ryzí akt potvrzovací, kdyby potvrzení jen částečného čili jinými slovy vyloučení některých z úprav z potvrzení bylo používáno k tomu, aby úprava stát. reg. komisí usnesená byla orgánem potvrzovacím měněna. Příčilo by se to nejen zákonnému rozvrhu úkolů mezi stát. reg. komisi a úřad potvrzovací, nýbrž znamenalo by to také zkrácení práva námitek a připomínek, které zákon dává interesentům. Z toho plyne, že potvrzený plán lze místně omeziti jen v ten způsob, že se z potvrzení vylučuje území topograficky určené, takže toto vyloučené území zůstává prozatím vůbec mimo dosah potvrzeného plánu přehledného a jest způsobilé, aby (beze změny dílčího plánu již potvrzeného) stalo se předmětem dalšího plánu dílčího. Naproti tomu není přípustno, aby orgán potvrzovací z přehledného plánu vyloučil tu neb onu úpravu uvnitř topograficky určeného území, jehož plán zároveň se potvrzuje.
C. Pokud jde o regulační obsah plánu přehledného, vyvolávají stížnosti úvahy následovní:
Plán přehledný podle zák. č. 88/20 jest, jak nss vyložil již v cit. nál. Boh. A 6563/27, co do své právní povahy podoben plánům polohy podle obou stav. řádů českého zemského zákonodárství. Ustanovení § 15 nedopouští pochybnosti o tom, že regulační obsah plánu přehledného je pro majitele pozemků do něho pojatých právně závazným. Podobně jako plán polohy obou čes. stav. řádů, zakládá i přehledný plán pronikavá omezení vlastnické svobody majitele pozemku. Omezení tato přistupují k oněm, jež stav. řády stanoví bezprostředně. Omezení, která z plánu přehledného postihují vlastníka půdy ve veř. zájmu a bez nároku na odškodnění, lze zajisté přiřaditi k oněm omezením vlastnictví, na která míří ustanovení § 364 o. z. o. Předpis právě uvedený sám o sobě arci omezení vlastnictví nestanoví, nýbrž odkazuje na předpisy jiné. Není proto možno omezení, která majitele pozemku postihují z plánu polohy, nebo z plánu přehledného, opírati jen o předpis § 364 o. z. o., musí míti oporu.v normách daných o těchto plánech. Jakým způsobem a do jaké míry smí plánem polohy, resp. plánem přehledným do vlastnictví svobody býti zasaženo, není však ani ve stav. řádech ani v zák. č. 88/20 předepsáno se žádoucí určitostí. Přípustný obsah a dosah těchto zásahů nelze zjistiti jinak než výkladem norem, které stanoví účel řečených plánů.
Normy tyto, formulované zpravidla, pokud jde o regulační obsah plánů, jen zcela schematicky a vytyčující vlastně toliko tendenci plánových úprav a i tu jen zcela povšechně, je ovšem nutno čisti v souvislosti se základní zásadou, uloženou v § 364 o. z. o., podle níž svoboda vlastnická je podrobena omezením, která jsou v zákonech předepsána na ochranu a podporu zájmu veřejného. Neboť zpravidla teprve ustanovení § 364 o. z. o. uvádí normy o regulačních plánech ve vztah — Č. 8714 —
ke sféře vlastnictví k pozemkům do regulace pojatým. Pokud tedy konkrétní zákon o regulačním plánu neupravuje regulační obsah buďsi plánu polohy podle řádů stav. nebo plánu přehledného podle zák. č. 88/20 v tom či onom směru s dostatečnou určitostí, sluší vycházeti od všeobecného principu § 364 o. z. o., z něhož plyne, že z plánů těchto mohou pro vlastníka půdy vzejíti jen taková omezení a jen potud, která a pokud jsou vskutku diktována zájmem veřejným, čili přesněji řečeno jedním z oněch zájmů veřejných, jímž ten který regulační plán podle svého zákonného určení má sloužiti. Již z toho však následuje, že řečenými plány nemohou na vlastníka půdy uvalována býti omezení libovolná, nýbrž především jen taková, která jsou objektivně způsobilá, aby některému ze zmíněných zájmů veřejných prospívala a z nich ovšem jen taková, která podle své povahy se hodí k tomu, aby byla stanovena způsobem tak generelním, jak to povaha plánu regulačního s sebou přináší. Než i když jde o omezení objektivně způsobilé, hověti některému ze zmíněných zájmů veřejných, nutno ještě zkoumati dále, zdali každé takové omezení, bez ohledu na jeho druh, má a smí podle vůle zákona býti vlastníku půdy ukládáno již reg. plánem, třeba by snad bylo možno stanovití je způsobem generelním. Stanoví-li zákon, že omezení určitého druhu ukládá se jen za účelem zcela určitým a nikoli ve všeobecném zájmu veřejném a je-li takto funkce tohoto omezení určena, není přípustno reg. plánem uvalovati na vlastníka půdy omezení takové za účelem jiným, než kterému podle zákona má sloužiti.
Jestliže tedy podle § 65 praž. stav. řádu musí dvory být tak prostranné, aby přiléhajícím místnostem vzhledem na výšku budovy poskytovaly dostatečného, pokud možno přímého světla a vzduchu, jest z toho zřejmo, že funkce dvora omezuje se podle svého zákonného určení na přívod světla i vzduchu oné budově, k níž dvůr náleží. Podle výslovného předpisu zákona není tedy funkcí dvora, aby složil zdravotnímu zájmu veřejnému na způsob veř. prostranství Z toho však plyne, že na př. na základě § 2 praž. stav. řádu, který nelze čisti isolovaně od ostatních předpisů tohoto zákona, nebylo by přípustno plánem polohy stanoviti omezení v ten smysl, že prostranství uvnitř jednotlivého pozemku, zásadně ze zastavitelnosti vyloučeného a v souvislé řadě domů situovaného, nesmí s ohledem na všeobecný zájem veřejný býti zastavěno. Neboť tím by se prostranství takovému dávala zcela jiná funkce, než kterou podle vůle zákona (§ 65 praž. stav. řádu) má míti.
Co však v této příčině platí o plánu polohy podle praž. řádu stav., platí i o přehledném plánu podle zák. č. 88/20, neboť jak již v nál. Boh. A 6563/27 bylo ukázáno, není v zákoně tom pojem regulace vymezen samostatně, nýbrž prostě převzat z dosavadního zákonodárství stavebního, takže sluší mu rozuměti v zásadě stejně, jak jest vykládán v řádech stavebních. Neboť plán přehledný je podle § 1 zák. č. 88/20 plánem regulačním a zastavovacím. Jakožto plán regulační má však tytéž funkce jako plán polohy stav. řádů, neboť i tento plán jest plánem regulačním (§ 2 obou čes. stav. řádů). Plán přehledný je ovšem v zákoně označen také jako plán zastavovací. Leč na to nelze klásti zvláštní váhu, neboť i plány polohy, resp. plány regulační podle česk. řádů stav. (§§ 2, 8, 18 a j. praž., §§ 2, 10, 13 venkovského stav. řádu) jsou rovněž — Č. 8714 —
855
plány zastavovacími, určujíce na př. regulačními čarami plochu zastavitelnou a nezastavitelnou, stanovíce i způsob zastavění (souvislá řada domů či volná soustava). Z toho plyne, že plán přehledný podle svého zákonného určení není způsobilým k tomu, aby jím byla stanovena nezastavitelnost dvorů nebo vůbec prostranství uvnitř zastavitelného pozemku situovaných.
Proti tomu neobstojí námitka, že zák. č. 88/20 poskytuje možnost stanoviti plánem přehledným i taková omezení zastavitelnosti, jaká plán polohy podle stav. řádu ukládati by nemohl. Není pochybnosti, že řečený zákon mohl tak učiniti, leč předeslaný rozbor jeho ukazuje, že z něho takovýto předpis vyčisti nelze, a není proto možno v relaci, o kterou jde, přiznati plánu přehlednému pronikavější vliv na svobodu vlastnickou, než jaké je schopen plán polohy podle řádu stav.
D. Po úvahách předeslaných sluší zabývati se.ještě, pokud pro tento spor je toho zapotřebí, otázkou legitimace účastníků k podání stížnosti k nss proti usnesení stát. reg. komise potvrzenému min. veř. prací.
Zák. č. 88/20 chce zřejmě poskytnouti v řízení o plánu přehledném postavení strany netoliko zúčastněným obcím, nýbrž i »jednotlivcům«. Pokud jde o jednotlivce, má patrně na zřeteli jen ony jednotlivce, kteří disposicemi přehledného plánu jsou zasaženi ve své právní sféře, to jest vlastníky pozemků, jichž ta která úprava se týče. Nic nenasvědčuje tomu, že by řečený zákon byl chtěl i právo připomínek, zvláště však právo námitek proti vyloženému plánu přehlednému přiznati i jednotlivcům, jichž se obsah plánu netýče, a pokud se jich netýče. Mluví proti tomu i genetická a obsahová souvislost tohoto zákona s předpisy dosavadního práva stav. o plánech polohy, a souvislost tato — jak v nál. Boh. 6563/27 bylo ukázáno — má důležitý význam pro výklad zákona z roku 1920.
Z tohoto následuje, že »jednotlivci« lze přiznati v řízení o plánu přehledném postavení strany procesní s plnou jistotou jen potud, pokud disposice plánu přehledného jeho vlastnictví pozemkového bezprostředně se dotýkají. Nad tuto hranici by snad bylo možno přiznati jednotlivci postavení strany ještě potud, pokud může prokázati, že disposice plánu přehledného mají na jeho pozemek aspoň nepřímo nutný a neodvratný vliv a že jej takto v jeho svobodě vlastnické nepřímo omezují.
Je-li postavení jednotlivce jako strany v řízení o plánu přehledném takto ohraničeno, může — nehledě k otázce případné ochrany procesního práva námitek a připomínek — hledati ochrany před nss jen tehdy tvrdí-li, že regulací dekretovanou potvrzeným plánem bylo nezákonně zasaženo do jeho svobody vlastnické, tedy jen potud, pokud úprava dotýká se bezprostředně nebo snad i nepřímo, ale nevyhnutelně jeho vlastního pozemku.
Dospěv k těmto všeobecným hlediskům uvažoval nss o jednotlivých stížnostech následovně:
I. O stížnosti Emanuela K.
1. Stížnost brojí především proti rozhodnutí z 20. listopadu 1927. Vycházeje ze zásadního hlediska vytčeného pod D., uznal nss stížnost po této stránce za nepřípustnou, neboť řečeným rozhodnutím byl potvrzen — Č. 8714 —
856
částečný plán, označený shora písmenou A, a upravující Národní třídu v Praze I. a II., tato úprava se však domu st-lova, stojícího na nároží ulic Ostrovní a Divadelní, vůbec nedotýká. Zbývají tedy jen ony námitky této stížnosti, které jsou namířeny proti rozhodnutí z 24. listopadu 1927.
Je to v prvé řadě námitka inkompetence žal. min. k vydání nař. rozhodnutí, kterouž st-1 dovozuje z ustanovení § 26 zák. č. 88/20, jenž odsunul prozatím účinnost III. oddílu tohoto zák. St-1 argumentuje, že tímto dočasným odsunutím účinnosti přechodných ustanovení, obsažených v oddílu III. tohoto zák., a obsahujících mimo jiné dočasnou suspensi potvrzených již plánů regulačních (plánu polohy), byly tyto potvrzené již plány regulační (plány polohy) prohlášeny i na dále za závazný, takže nesmějí býti ani stát. reg. komisí měněny, resp. změní-li je tato komise, jako se to prý stalo v daném případě, a schválí-li změnu takovou min. veř. prací, přestoupí oba tyto úřady meze kompetence jim vytčené. Námitka tato je vyvrácena vývody svrchu pod lit. A. podanými. Bylo ji tedy uznati za bezdůvodnou.
Bezdůvodnou shledal nss také další námitku formální, že nař. rozhodnutí z 24. listopadu 1927 je předčasné, poněvadž o námitkách, jež st-1 podal proti původnímu elaborátu, bylo min. rozhodnuto teprve později, t. j. 20. prosince 1927, aniž účastníkům byl o tom intimát dodán. Rozhodnutím z 20. prosince 1927 došel potvrzení pouze částečný plán označený A. a týkající se Národní třídy v Praze I.—II. Oprava tato se práv st-lových vůbec nedotýká a nelze proto spatřovati žádnou vadu v tom, že vyřízení o tomto částečném plánu nebylo st-lí doručeno. Námitky, jež st-I původně podal proti oběma vyloženým částečným plánům A. a B., mohly se týkati toliko plánu B. Ten však ve své původní podobě byl později stát. reg. komisí přepracován a v nové úpravě znovu veřejně vyložen. Tím byla tedy původní úprava tohoto částečného plánu B. odvolána a námitky st-lem proti tomuto plánu přednesené staly se bezpředmětnými. Nějakého zvláštního vyrozumění o odvolání původního dílčího plánu nebylo však zapotřebí, jak vyplývá z všeobecných vývodů lit. B. č. 2, jakož i z odůvodnění nál. Boh. A 8643/30, na něž se odkazuje.
Dále vznáší st-1 námitku takto formulovanou:
Podle § 10 zák. měl plán, vypracovaný dle přání a připomínek, býti vyložen po 4 týdny i jednotlivcům k nahlédnutí, aby mohli i oni podati u stát. reg. komise své námitky a připomínky. O těchto námitkách a připomínkách jakož i o plánu měla se komise sama usnésti a o nich rozhodnouti dříve, než mohl řádně projednaný plán býti předložen ministerstvu k potvrzení.
Pokud snad v prvé části této námitky má býti obsažena výtka, že tento plán nebyl podle § 10 cit. zák. po 4 týdny vyložen, byla by výtka ta v rozporu se spisy. Avšak i druhá část této námitky, tak jak je formulována, je v rozporu se spisy; neboť stát. reg. komise o námitkách a připomínkách proti vyloženému plánu, jakož i o plánu samém se skutečně také usnesla, a o nich rozhodla dříve, než plán ten byl předložen ministerstvu k potvrzení. To ostatně st-1 sám hned v následující námitce přiznává, uváděje správně datum tohoto usnesení, t. j. den 30. září — Č. 8714 —
857
1927. Možno proto také tuto námitku v souvislosti s námitkou další chápati jen tak, že ono usnesení mělo podle mínění stížnosti býti stranám a tedy i st-li doručeno ještě dříve, než bylo předloženo ministru veř. prací k potvrzení. Ve všeobecných vývodech pod lit. B č. 2 byla bezdůvodnost této námitky dovožena.
K námitkám, že prohlášením příjezdu k divadelnímu skladišti z Ostrovní ulice za nezávazný, stát. reg. komise provedla v plánu disposici, k níž strany v námitkovém řízení nemohly zaujati stanovisko, a dále, že min. nebylo při potvrzování plánu oprávněno vyloučiti z plánu návrh budovy vnitřní skupiny při navržené pasáži z ulice Ostrovní do Národní třídy ani vytečkovati na výškovém plánu přibližné místo, kde pasáž ta má ústiti do Náfodní třídy, poněvadž tím nařizuje v plánu změny, jež ani nebyly obsaženy ve vyhlášeném elaborátu, ani se o nich neusnesla stát. reg. komise, nebylo lze st-li přiznati legitimaci, neboť tyto disposice do jeho práv jako vlastníka domu čp. . . . bezprostředně nezasahují; že by se však jeho práva dotýkaly aspoň nepřímo ve smyslu vývodů svrchu pod D. podaných, stížnost ani netvrdí, tím méně prokazuje.
Další námitkou obrací se st-1 proti tomu, že nař. rozhodnutím, jímž žal. úřad námitku st-lem v adm. řízení přednesenou, že úprava regulačním plánem projektovaná znamená zásah do jeho práva vlastnického, zamítl poukazem na předpisy § 364 o. z. o. a §§ 1, 2 a 15 zák. č. 88/20. Svrchu pod lit. C. bylo vyloženo, že ustanovení § 364 o. z. o. ve spojení s předpisy zák. č. 88/20 poskytuje v zásadě právní podklad pro zásahy do vlastnické svobody majitelů pozemků, do plánu přehledného pojatých. Může jíti jen o to, zdali zásahy tyto dějí se v mezích zákonných, což jest otázka po přípustnosti regulačního plánu přehledného (viz svrchu lit. C.). V tomto smyslu však stížnost žádných námitek neformuluje.
Námitkou, že neměla býti z regulace vypuštěna úprava Divadelní ulice při čp. . . ., obrací se vlastně st-1 proti úpravě, jež do práv jeho bezprostředně nezasahuje (srov. svrchu lit. D). Pokud však chce námitkou touto říci, že vypuštění této části má aspoň nepřímo vliv na jeho pozemkové vlastnictví, sluší odkázati na výklad podaný svrchu pod lit. B č. 2, z něhož vyplývá, že' topograficky omezené potvrzení plánu přehledného není zásadně nepřípustno. Že by toto místně omezené potvrzení plánu involvovalo jeho změnu v části potvrzené, stížnost ani netvrdí, vytýkajíc v podstatě jen tolik, že následkem tohoto omezení stává se také regulace té části Divadelní ulice, v níž stojí jeho dům, neúčelnou, a že se mu tedy zbytečně ukládá omezení ve stavebním využití jeho pozemku. Než tím, že z potvrzení plánu byla vypuštěna regulace Divadelní ulice na straně staroměstské, není řečeno, že ulice tato na straně staroměstské vůbec regulována nebude, nýbrž úprava její zůstává vyhražena dalšímu dílčímu plánu, jenž bude se zabývati přilehlými částmi Starého města. Z tohoto odsunutí úpravy do pozdějšího stadia zdělávání plánu přehledného, nelze dovozovati, že by regulace Divadelní ulice na straně novoměstské byla neúčelná. — Č. 8714 —
858
Poslední námitka tohoto st-le, v níž se vytýká, že pro výšku ieho domu, jakož i pro šířku Pštrosovy ulice jsou rozhodný předpisy stav. řádu a zák. o stav. ruchu, musila by, kdyby byla ve smyslu § 18 zák. o ss dostatečně konkretisována, býti uznána bezdůvodnou a to na základě úvah obsažených v nál. Boh. A 8507/30 odst. II., na kteréž stačí odkázati, ježto vývody svrchu pod lit. C. podanými nejsou nijak dotčeny.
Bylo tudíž stížnost Emanuela K. zamítnouti.
II. O stížnosti konventu řádu Voršilek:
Námitka, že stát. reg. komisí nebyla před zděláním plánu provedena výzva k obyvatelstvu podle § 9 zák. č. 88/20 a že o plánu tom se komise neusnesla, resp. že usnesení to nebylo stěžujícímu si konventu doručeno, je vyvrácena pod lit. B. 1 všeobecných úvah. O námitce, že nař. rozhodnutí je předčasné, poněvadž nebvlo dosud rozhodnuto o námitkách, jež stěžující si konvent podal dne 5. října 1926 proti prvnímu plánu, týkajícímu se téhož území, platí totéž, co bylo svrchúsu uvedeno o obdobné námitce stížnosti Emanuela K. Neboť stát. reg. komise zmíněný první plán v oné části, jež se týkala skupiny kláštera Voršilek (B), nove přepracovala a znovu vyložila. Tím byl původně vypracovaný plán odvolán a nahražen novým, což také konvent řádu Voršilek poznati musil a také poznal, kdyžtě proti nově vypracovanému plánu podal námitky nové.
Pokud stížnost vytýká, že omezení práva vlastnického, jež potvrzený plán involvuje, nemají zákonné opory, dostává se jí odpovědi svrchu pod lit. C všeobecných úvah, právě tak jako tamže pod lit. A vyvráceny jsou námitky popírající účinnost § 15 zák. č. 88/20. Tamže pod lit. C jest dána odpověď i na vývody, jež se dovolávají § 109 úst. listiny.
V námitkách, že žal. min. překročilo meze své kompetence, když do svého potvrzovacího výroku pojalo úchylky, jež nebyly ve vyloženém plánu obsaženy, má ovšem konvent jinaké procesní postavení, než Emanuel K., neboť tyto úchylky týkají se vesměs úpravy na pozemcích náležejících klášteru Voršilek. Tu pak dlužno rozeznávati:
1. Pokud stěžující si konvent takovéto překročení kompetence spatřuje v tom, že min. na výškovém plánu vytečkovalo místo, kde má do Národní třídy vyústiti navrhovaná pasáž z ulice Pštrosovy, nejde vůbec o změnu plánu, neboť pasáž ta je v polohopisném plánu přesně zakreslena, a pouhé grafické znázornění této úpravy i v plánu výškovém je pouhou pomůckou evidenční, nikoli však změnou v regulačním obsahu plánu přehledného.
2. Pokud min. ve svém potvrzovacím výroku zdůraznilo, že navrhovaný příjezd k divadelnímu skladišti domem čp. . . . z ulice Ostrovní — správně Divadelní — není úpravou závaznou, nemůže býti řeči o změně plánu stát. reg. komisí usneseného, neboť již sama komise vyslovila, že nejde tu o regulaci v pravém slova smyslu, a není tedy mezi usnesením stát. reg. komise a výrokem potvrzovacím věcného rozdílu (srov. svrchu lit. B č. 2 všeobecných úvah). Ostatně bylo výhradou, o niž jde, vyhověno právě tomu, čeho se konvent sám ve svých námitkách domáhal. 3. Jinak má se věc, pokud jde o námitku, že žal. min. nebylo oprávněno vypustiti z přehledného plánu budovu, projektovanou v zahradě konventu Voršilek při navrhované pasáži z ulice Ostrovní do Národní třídy. Neboť zde běží o skutečnou změnu přehledného plánu v části min. prací potvrzené. Tím však překročil úřad potvrzovací zákonné hranice své potvrzovací pravomoci, jak svrchu pod lit. B č. 2 bylo blíže vyvozeno. Ve stížnosti této vytýká se však také, zcela všeobecně, že je krajně nehospodárné, pokud se týče, že znamená bezprávné poškození konventu, stanoví-li se v přehledném plánu, že určité části klášterní zahrady a klášterních dvorů nesmějí býti zastavěny. Hledě k této námitce byl nss povinen zkoumati otázku, zdali takovýto zákaz stavební, proti němuž se stížnot obrací, nevybíhá ze zákonných mezí reg. obsahu plánu přehledného. Svrchu pod lit. C. všeobecných úvah bylo vyloženo, že a z jakých důvodů nebylo možno disposici, o níž je řeč, uznati za přípustný obsah přehledného plánu, pročež slušelo nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušiti pro nezákonnost. Pokud však táž stížnost vytýká nezákonnost oněch disposic přehledného plánu, jimiž stanoví se výškové omezení, nemohl jí nss dáti za pravdu, ježto proti tomuto omezení nelze uplatňovati oněch argumentů, jež nss pohnuly ke kasaci nař. rozhodnutí v bodu předcházejícím. Stačí v té příčině odkázati na nál. Boh. A 8507/30.
Námitka stížnosti, že ohledy komunikační, zdravotní a estetické, jež vedly k regulacím obsaženým v plánu přehledném, nejsou náležitě prokázány, přehlíží, že zákon nepředpisuje nějaké průvodní řízení, v němž by závažné momenty měly býti zjišťovány, spoléhaje zřejmě na odborné složení stát. reg. komise a na námitkové a připomínkové řízení. Vytýká-li však stížnost, že jednotlivé stanovené úpravy jsou neúčelné a nehospodárné, resp. tvrdí-li, že by se daly vyřešiti způsobem účelnějším a hospodárnějším, domáhá se námitkou takto formulovanou přezkoumání úsudků, k němuž nss není povolán. Jsou proto i tyto námitky stížnosti bezdůvodný a bylo k této stížnosti nař. rozhodnutí zrušiti jen ve dvou bodech shora uvedených.
III. Česká spořitelna ve svých námitkách proti vyloženému plánu A. vznesla námitku jedinou, že všeobecné omezení výškové odporuje praž. stav. řádu, který obsahuje jen závazné ustanovení o stav. čáře a niveau a že není odůvodněno ani zákonem č. 88/20. Tato st-lka vznesla tedy v řízení správním toliko námitku právní, že je po zákonu nepřípustno, aby přehledný plán regulační a zastavovací stanovil všeobecné výškové omezení v úsecích jím upravovaných. Této námitky st-lka ve své stížnosti již neuplatňuje, vznáší však celou řadu námitek nových, jež však nejsou podle § 5 a 6 zák. o ss přípustný.