Species facti.


Species facti jest písemné sepsání informace advokátem, přejímá-li právní záležitost.
I. Obsah a rozsah species facti.
Všeobecný soudní řád (josefínský) má, co se týče sepsání species facti, v hlavě 38. (§§ 412 — 414), jež »o advokátech« jedná, obsáhlé předpisy.
1. Species facti sepsaná se žalobcem. § 412 poukazuje advokátu, co má sepisuje species facti, vyhledati a vypátrati, je-li strana hledající právo žalobkyní. Jestiť advokátu za povinnost uloženo, aby nejprve uvážil, je-li ta právní záležitost spravedlivá a slušná a tudíž k zastupování způsobila, neboť první povinností advokáta jest, aby poctivostí a čestností hájil čest a důstojnost svého stavu; převzal-li by nespravedlivou věc, o níž jest zúplna přesvědčen, porušil by tím povinnosti svého stavu způsobem nejhorším, a to tím spíše, ježto není povinen, aby převzal každé zastupování (§ 10 adv. ř.). Převezme-li advokát zastupování žaloby, musí při sepisování species facti zjistiti plný nárok svého klienta jak ve věci hlavní, tak i co do vedlejšího příslušenství; jest mu dále k tomu hleděti, může-li strana podati důkazy podle soudního řádu.
2. Žádá-li žalovaný o zastoupení advokátem, má tento důkladně žalobu zkoumati, všechny námitky, které přísluší žalovanému, jakož okolnosti, o něž se opírají, uvážiti, průvody a pomůcky, které mají odůvodniti námitky, přesně prohlédnouti. § 413 nevytýká sice zásady, že advokát též, zastupuje žalovaného, má vyšetřovali, jsou-li jeho námitky spravedlivy a slušny, avšak to vyplývá již z podstaty zastupování vůbec a obzvláště z citovaných ustanovení advokátního řádu, který advokátu ukládá povinnost, aby každý svévolný spor právní od sebe odmítl.
II. Zvláštní právní následky spojeny jsou s řádně sepsanou species facti: chrání nejprve advokáta před zodpovědností, ježto jí může prokázati, že strana mu v té neb oné okolnosti nebo o nabízení důkazů dala určitou informaci, čímž může v případu, že by strana advokátu činila výčitku pro špatné zastupování, tuto výčitku seslabiti. Sepsati species facti ve způsobě zákonem předepsané jest však již proto nezbytno, že ona jest ve případě úmrtí strany podkladem přísahy, již bylo straně složití. Dv. dekr. ze dne 5. března 1795 č. 222 sb. z. s. ustanovuje, že nabídnutí přísahy v podání učiněné má zákonný účinek přísahy u soudu nabídnuté v té případnosti, může-li prokázati advokát, že přejímaje zastupování přesně šetřil §§ 412, 413 a 414 všeob. s. ř., t. j. dá-li species facti uložení neb přijetí přísahy obsahující stranou podepsati. Jest tedy nezbytno, by každá species facti přesně a určitě obsahovala okolnosti, které nabízí se strana odpřisáhnouti, ale tolikéž i ony okolnosti, o kterých strana prohlašuje, že od odpůrce uloženou přísahu této vrátí.
III. Ustanovení všeobecného řádu soudního, že jest povinen advokát, aby species facti soudci pokaždé na požádání okázal, jest zrušeno § 9 adv. ř. závěrečnou větou.
Nový soudní řád jde ještě dále; řešíť s konečnou platností otázku, má-li vůbec advokát povinnost, aby species facti utajoval. § 321 odst. 4 civ. ř. s. ustanovuje, že advokát jako svědek jsa slyšen, smí o tom, co mu bylo v jeho vlastnosti jako advokátu od jeho strany svěřeno, výpověď odepříti, předpis to, jenž v plné jest shodě s § 152 odst. 2 tr. ř.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Species facti. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 635-636.