Č. 12205.

Zaměstnanci veřejní: Soudce, ustanovený na služebním místě určité platové stupnice funkčního služného (§ 40 odst. 4 plat. zák. č. 103/1926 Sb.), nenabývá zařazením tohoto služebního místa resystemisací do vyšší stupnice funkčního služného ex lege nároku na toto vyšší funkční služné.
(Nález ze dne 12. prosince 1935 č. 20134/35.)
Věc: Ferdinand P. v M. proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu služebního platu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem presidia vrchního soudu v Brně ze 4. dubna 1931 bylo st-li na základě výnosu min. spravedlnosti z 28. března 1931 sděleno, že vláda republiky Československé propůjčila mu jakožto vrch. soudnímu radovi a přednostovi okresního soudu v M. rozhodnutím z 20. března 1931 služební místo v VI. stupnici funkčního služného s úředním titulem »vrchní soudní rada a přednosta okresního soudu« na dosavadním působišti. Současně poukázáno st-li od 1. dubna 1931 funkční služné VI. stupnice funkčního služného stupně a), činovné podle skupiny míst C s tím, že pens. příspěvek činí od téhož dne 84 Kč a že vyrovnací přídavek se snižuje o 2/3 částky, o kterou bylo služné zvýšeno. Ostatní služební příjmy se nemění.
Proti tomuto výměru vznesl st-1 námitky, v nichž se domáhal, aby mu počínajíc 1. dnem měsíce po schválení systemisace bylo poukazováno funkční služné VI. stupnice funkčního služného stupně c), jakož i aby vyrovnávací příspěvek byl snížen toliko o 200 Kč. Presidium vrchního soudu v Brně výměrem z 3. dubna 1933 přiznalo po té st-li osobní přídavek na vyrovnání rozdílu mezi celkovými hrubými příjmy, jež st-1 pobíral před propůjčením nově systemisovaného místa v VI. stupnici funkčního služného, a novými celkovými služebními příjmy počínajíc dnem 1. dubna 1931, ale námitkám, pokud se jimi st-1 domáhal, aby mu bylo přiznáno funkční služné VI. stupnice funkčního služného stupně c) a pokud brojil: proti tomu, že mu byl snížen vyrovnávací přídavek 1000 Kč, nevyhovělo z těchto důvodů: »Názor, že se zde jedná o změnu příjmů převodem do nových platů podle ustanovení § 174 písm. e) plat. z., jest mylný. Platový zákon nabyl účinnosti podle § 215 dnem 1. ledna 1926. Tímto dnem byli také zaměstnanci převedeni podle příslušných ustanovení (§ 174 a ostatní) do nových služebních příjmů. Služební místo v VI. stup. funkčního služného u okr. soudu v M., jež bylo systemisováno teprve při resystemisaci služebních míst, bylo st-li propůjčeno vládou republiky Československé rozhodnutím ze dne 20. března 1931 — tedy po dni 1. ledna 1926 —, i bylo proto st-li poukázáno počáteční služné příslušné stupnice (VI/a) podle ustanovení § 46 odst. 1 plat. zák. Podle § 196 odst. 4 plat. zák. zmenší se vyrovnávací přídavek při prvém zvýšení služného o 2/a částky, o kterou bylo služné zvýšeno. St-lovo funkční služné VII/a činilo 2400 Kč, napadeným výměrem bylo mu poukázáno funkční služné VI/a ročních 3900 Kč, tedy o 1500 Kč vyšší. O 2/s této částky, t. j. 1.000 Kč, byl st-li snížen vyrovnávací přídavek. Osobní přídavek 1200 Kč není služným, neboť podle § 40 odst. 2 plat. z. tvoří služné základní služné a případné funkční služné; nelze proto započítávati osobní přídavek do služného.
Do tohoto výměru podal st-1 odvolání, kterému min. spravedlnosti nař. rozhodnutím nevyhovělo, poukázavši odvolatele na správné a zákonu odpovídající odůvodnění napadeného rozhodnutí, k němuž — hledíc k vývodům odvolacím — dodalo: »Názoru, že resystemisace dává odvolateli ipso facto nárok na resystemisované služební místo, nelze přisvědčiti. Systemisace a stejně i resystemisace, jsouc pouhým interním určením normální potřeby sil toho kterého úřadu (soudu) co do počtu i hodnosti, nedává nikomu individuelního nároku na nově zřízené služební místo a na oprávnění s ním spojená. Všeho toho možno nabýti teprve propůjčením dotyčného místa činitelem k tomu povolaným. Odvolání neprávem dovolává se převodu provedeného podle §§ 173—178 plat. zák. Účelem převodu bylo uvésti v platnost platový systém, zákonem č. 103/1926 Sb. nově zavedený. Příslušná zákonná ustanovení jsou povahy výjimečné a nemohou býti rozšiřována. Převod do požitků podle plat. zák. byl u odvolatele pravoplatně k 1. lednu 1926 proveden a nepřichází proto příslušná zákonná ustanovení více v úvahu. Propůjčení služebního místa ve vyšší plat. stupnici možno dosíci jen povýšením ve smyslu § 46 plat. zák. a dlužno ovšem s povýšením takovým spojovati veškeré důsledky zákonem určené. Ježto pak ani v otázce snížení vyrovnávacího přídavku nelze sdíleti názoru odvoláním uplatňovaného, — započitatelnost služebního přídavku 1200 Kč do pens. základny nemá vlivu na posouzení otázky vyřešené v § 40 odst. 3 plat. zák, co jest rozuměti služným po rozumu § 196 odst. 4 plat. zák. — bylo odvolání pro bezdůvodnost zamítnouti.«
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Mezi stranami není o tom sporu, že st-1 byl jako soudce trvale ustanoven na služ. místě prvé skupiny soudcovských míst (§ 36 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb.), zařazeném do VII. stupnice funkčního služného, a že po resystemisaci, při níž bylo toto služební místo zařazeno do VI. stupnice funkčního služného, obdržel místo to usnesením vlády ze dne 20. března 1931. Na sporu jest toliko otázka, zda v tomto vládním aktu spatřovati dlužno povýšení podle § 46 odst. 1 plat. zák., s nímž jest spojen nárok na počáteční služné vyšší stupnice funkčního služného, tedy stupně a) VI. stupnice funkčního služného, jak tvrdí žal. úřad, nebo zda st-1 nabyl nároku na plat, odpovídající vyšší stupnici funkčního služného, do něhož bylo jeho služební místo při resystemisaci nově zařazeno, ipso facto schválením systemisace vládou (§ 36 odst. 5 plat. zák.). Stížnost hájí posléz uvedený názor a dovozuje, že šlo o pouhý převod do platu ve smyslu ustanovení §§ 173 až 178 plat. zák., a že patří st-li proto podle § 174 písm. e) nárok na stupeň c) VI. stupnice funkčního služného.
Nss nemohl stanovisko stížnosti uznati správným. Plat. zák. č. 103/1926 Sb. jest vybudován, jak potvrzuje i důvodová zpráva k vlád. návrhu tohoto zák. (č. tisku 100/1926 posl. sněm. N. S. odst. B bod III.), na zásadě, že každé služební místo v organismu státní správy musí býti systemisováno (viz §§ 5, 24, 53, 54, 66, 88, 98, 111, 122, 130 plat. zák.) a že lze takového systemisovaného místa nabýti pouze správním aktem příslušného činitele, kterým místo to se úředníku propůjčuje, ať se tak děje formou jmenování, přeložení, či formou povýšeni. Místa takového nelze nabýti ex lege za určitých zákonem stanovených předpokladů (viz §§ 6, 7, 9, 25, 63, 67, 68, 89, 94, 99, 101, 123 plat. zák.). Tyto zásady platí stejně o místech soudcovských, neboť § 36 plat. zák., jednající o systemisaci služ. míst soudcovských v odst. 6 výslovně praví: Ustanovení § 6 platí obdobně.« Při tom nečiní zákon žádného rozdílu, jde-li o služ. místo, které v organismu státní justiční správy dosud vůbec systemisováno nebylo, neb o místo, které již bylo systemisováno, ale v nižší stupnici funkčního služného a při resystemisaci zařazeno do vyšší stupnice funčního služného, zmíněné v § 40 odst. 4 plat. zák. Toto potvrzuje i skutečnost, že § 36 odst. 2 leg. cit., mluvě o systemisaci míst soudcovských odděleně podle skupin a v prvé skupině odděleně podle funkcí uvedených ve stupnicích funkčního služného, výslovně se dovolává předpisu § 40 odst. 4 plat. zák.
Z toho plyne, že na propůjčení toho kterého služ. místa kterékoli stupnice funkčního služného (§ 40 odst. 4 plat. zák.) nelze nabýti nároku ex lege, tedy ipso facto zařazením určitého služebního místa do vyšší stupnice funkčního služného, nýbrž výhradně ze správního aktu, t. j. podle § 138 plat. zák. doručením dekretu o ustanovení, resp. propůjčení místa toho.
Stížnost sama uznává, že systemisace, resp. resystemisace nedává ipso facto právního nároku na resystemisované služební místo, t. j. na služební místo zařazené resystemisaci do vyšší stupnice funkčního služného, než bylo dosud. To však platí podlé názoru stížnosti — pokud se týče soudcovských míst služebních ve skupině prvé — jen pro případ zřízení nového služ. místa nebo v případě, že zařadí se do vyšší stupnice funkčního služného soudcovské místo neobsazené, nemůže však postihovati případy, kde takové do vyšší stupnice funkčního služného zařazené soudcovské služ. místo jest v době jeho zařazení již obsazeno. K názoru tomu dospívá stížnost úvahou, že nelze soudce na tomto místě dosud v nižší stupnici funkčního služného ustanoveného zbaviti místa, ani ho na jiné místo přeložiti, ani nechati nepřevedeného do nového platu, na který nabyl nároku.
Názor tento jest však mylný. Pro takové rozdíly v příčině nabývání nároku na nově ve vyšší platové stupnici funkčního služného zařazené služební místo mezi místem dosud obsazeným (ex lege) a místem neobsazeným (propůjčením), není v zákoně žádné opory a nelze jej vyvoditi ani z ustanovení § 40 odst. 4 plat. zák. Tento předpis v souvislosti s ustanovením § 138 plat. zák. stanoví toliko, jaké funkční služné obdrží soudce ustanovený v prvé skupině soudcovských míst na tom kterém služ. místě podle různých stupnic funkčního služného (I—VII) kromě základního služného, jak tomu nasvědčuje citace § 36, který zase — jak již prve řečeno — se odvolává na § 6. Jest tudíž v § 40 odst. 4 leg. cit. založen nárok na funkční služné tam normované těm soudcům, kterým služ. místo té které stupnice funkčního služného jako místo systemisované bylo propůjčeno, nikoli nárok ex lege, aby jim bylo propůjčeno soudcovské místo, resp. aby byli převedeni do platu vyšší stupnice funkčního služného toho místa, jež před resystemisací zastávali v nižší stupnici funkčního služného. To vyplývá dále i z ustanovení § 46 odst. 1 plat. zák., který dosažení služ. místa systemisovaného ve vyšší platové stupnici, než měl soudce dosud, kvalifikuje jako povýšení. Předpis ten, aniž by činil rozdílu v tom, z jakého důvodu o povýšení jde, zda v důsledku uprázdnění dosavadního systemisovaného místa, či v důsledku zařazení jeho resystemisací do vyšší stupnice funkčního služného, normuje kategoricky, že »povýšení soudce na služebním místě systemisovaném v prvé skupině stane se propůjčením služebního místa systemisovaného ve vyšši stupnici funkčního služného«. Bylo-li tedy st-li, kterému dosud příslušelo místo v VII. stupnici funkčního služného, po resystemisaci propůjčeno usnesením vlády totéž služ. místo, zařazené však do vyšší stupnice funkčního služného, nelze pochybovati, že doručením dekretu o tom byl st-li podle § 46 odst. 1 cit. zák. povýšen a že mu přísluší podle téhož ustanovení počáteční služné této vyšší, t. j. VI. stupnice funkčního služného. Dekret příslušný má povahu konstitutivní a teprve tímto aktem založen byl nárok na uvedený vyšší služební příjem.
Snaží-li se stížnost dovoditi, že nešlo o povýšení podle § 46 plat. zák. proto, že v daném případě nepřicházely v úvahu náležitosti, stanovené v § 17 odst. 2 a 3 plat. zák., které jinak podle § 46 odst. 2 zák. jsou pro povýšení rozhodnými, protože justiční správa musela st-le bez zřetele k těmto náležitostem do nového platu zařaditi, stačí poukázati k tomu, že pro tvrzení stížnosti, že nebyly brány v úvahu náležitosti § 17 zák., není ve správních spisech opory a předpoklad, že justiční správa musela st-le do nového platu zařaditi, nemá — jak shora dovoženo — v zákoně opory. Stížnost poukazuje dále na ustanovení § 198 plat. zák. a dovozuje z něho, že i soudce trvale neb dočasně pensionovaný při reaktivaci převádí se do nového platu podle části VII. plat. zák., a že kdyby názor žal. úřadu, že jde u st-le o povýšení, byl správným, byl by na tom soudce ve výslužbě lépe než soudce v činné službě, kdyby byl po resystemisaci reaktivován. Leč námitka tato přehlíží, že § 198 plat. zák. má na zřeteli jen takové soudce reaktivované, kteří odešli do výslužby (trvalé nebo dočasné) před účinností plat. zák. č. 103/1926 Sb. a nebyli proto dosud na platový systém tohoto zákona převedeni.

Citace:

č. 12205. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 693-697.