NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7033.

Trestní právo policejní: * Není souhlasného výroku dvou instancí po rozumu § 3 min. nař. č. 31/1860 ř. z., když první instance odsoudila obviněného pro jednání, které spadá pod trestní normu, zahrnující několik různých trestních činů (§11 cís. nař. č. 96/1854 ř. z.), aniž z výroku jejího jest zřejmo, který určitý delikt spatřuje v tomto jednání, a když teprve druhá instance, potvrzujíc výrok I. stolice vyslovila, ve příčině kterého z oněch deliktů zjistila skutkovou podstatu v pachatelově jednání.
(Nález ze dne 18. ledna 1928 č. 624).
Prejudikatura: Boh. A 639/20.
Věc: Gustav Cz. v B. proti zemské správě politické v Praze o přestupek § 11 cís. nař. č. 96/1854 ř. z.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem osp-é v Č. z 10. března 1926 byla st-li uložena pořádková pokuta v částce 50 Kč, pro případ nedobytnosti vězení na dobu 5 dnů pro přestupek § 11 patentu z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil podle vlastního doznání tím, že dal s demonstračním jímyslem dne 4. března 1926 na radnici v B. vyvěsiti černý prapor v upomínku na oběti výtržností ze 4. března 1919. — Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad st-lovu odvolání z nálezu I. stolice z důvodů v něm uvedených, shledávaje ve st-lově inkriminovaném jednání v souhlasu s nálezem I. instance skutkovou podstatu přestupku druhé věty § 11 nař. č. 96/1854 ř. z.
O stížnosti uvážil nss toto:
V prvém odstavci § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. prohlašuje se za trestné jednak policejně závadné chování na veř. shromáždištích, jímž se porušuje pořádek a slušnost, ruší zábava obecenstva nebo jinak působí pohoršení, jednak pak demonstrativní chování, jímž se má projeví ti nechuť k vládě nebo nevážnost k jejím nařízením. Podrobuje tedy § 11 cit. nař. trestní sankci dvě hlavní skupiny činů: jednak chování, které se jeví jako policejně závadné a jež mimo to je kvalifikováno povahou místa činu a účinky, jež působilo na venek, jednak jednání, jež má ráz demonstrativní a jehož motivem je projeviti určité smýšlení. Skutková podstata deliktů té či oné skupiny je tedy vymezena momenty několika, a to rozdílnými pro každou z obou skupin.
V konkrétním případě je trest. nález I. stolice založen na skutkovém zjištění, že st-l dal s demonstračním úmyslem dne 4. března 1926 na radnici v B. vyvěsiti černý prapor v upomínku na oběti výtržností ze 4. března 1919. Toto st-lovo jednání kvalifikoval úřad I. stolice jako přestupek § 11 cís. nař. č. 96/1854 ř. z., aniž však v trestním nálezu uvedl,
spatřoval-li ve st-lově jednání skutkovou podstatu trestného činu prvé skupiny deliktů vyznačených v prvém odstavci § 11 cis. nař. (policejně závadné chování), či skupiny druhé /demonstrativní chování). Žal. úřad, potvrzuje trest. nález I. stolice, shledal ve st-lově jednání »v souhlasu s nálezem I. instance« skutkovou podstatu přestupku druhé věty § 11 cit. nař. Z trestního oznámení, ze st-lovy protokolární výpovědi, jakož i ze stylisace nálezu vzal žal. úřad — jak uvádí v odv. spisu — za prokázáno, že osp měla od počátku řízení za to, že inkriminované jednání tvoří skutkovou podstatu přestupku druhé věty § 11 cit nař. Potvrzuje to podle názoru žal. úřadu projeveného v odv. spisu zejména i okolnost, že osp výslovně uvedla v nálezu slova: »s demonstrativním úmyslem«.
Žal. úřad je názoru, že jeho rozhodnutí je souhlasné s nálezem I. stolice.
Nss nesdílí tohoto názoru.
V trestním nálezu I. stolice nepřičítá se st-li k vině, že se dopustil demonstrativního chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě nebo nevážnost k jejím nařízením. Z toho, že v tomto nálezu je řeč o demonstrativním úmyslu, nelze ještě nutně dedukovati, že I. stolice odsoudila st-le pro přestupek druhé věty § 11 cís. nař. č. 96/1854 ř. z., neboť pod toto zákonné ustanovení spadá jen takové dem. chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě nebo nevážnost k jejím nařízením. Demonstrativní chování, jež nelze takto kvalifikovati, může spadati pod ustanovení prvé věty cit. § 11, arci jsou-li splněny všechny zákonné předpoklady závadnosti tohoto chování. Tohoto názoru byl také st-l, jak je patrno z jeho odvolání, v němž namítal zejména též, že vyvěšení černého praporu nevzbudilo pohoršení u české menšiny v B., neboť prý čtyři členové ob. zastupitelstva české národnosti při pamětní řeči dne 4. března 1926 nejen že neprotestovali proti vyvěšení černého praporu na radnici, nýbrž povstali na svých místech stejně jako němečtí členové. Tato obrana svědčí tomu, že st-1 nevěděl, klade-li se mu za vinu trestný čin podle prvé nebo druhé věty § 11 cís. nař. č. 96/1854 ř. z. Teprve žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že st-lovým jednáním byl dán na jevo odpor vůči vládě, pokud se týče proti čsl. státu, resp. nevážnost vůči nařízením vlády. Tím nejen doplnil, nýbrž pozměnil žal. úřad v podstatném směru skutkovou podstatu, která byla základem trestního nálezu I. stolice, neboť teprve demonstrativní chování takto kvalifikované zakládá skutkovou podstatu druhé věty § 11 cit. cís. nař. Nss vyslovil již opětovně, na př. v nál. Boh. A 639/20, právní názor, že trestní nález lze spatřovati za potvrzený jen tehdy, když II. stolice jej potvrdí in toto, t. j. ve všech kusech, jež jsou podstatnými součástkami trestního nálezu, tedy také, pokud jde o skutkovou podstatu. Rozhodnutí II. stolice se v tomto případě, jak shora bylo dovoděno, odchyluje od nálezu I. stolice co do skutkové podstaty deliktu přičítaného st-li k vině. Podle toho žal. úřad nepotvrdil výrok I. stolice, pokud jde o skutkovou podstatu trestního činu a není tedy další opravný prostředek vyloučen. Vyslovil-li žalovaný úřad přes to, že nař. rozhodnutí jest konečné, dal st-li nesprávné poučení o prostředku opravném.

Citace:

č. 7033. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 200-202.