Č. 10004.

Pojištění úrazové: * Splatnost úrazových příspěvků podle § 10 vl. nař. č. 199/22 není závislá na právní moci zařazovacího výměru.
(Nález ze dne 14. září 1932 č. 972.)
Věc: Dr. Norbert B. v P. proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Zemskou úřadovnu pro pojištění dělníků na Slov. v Bratislavě adv. Dr. Frant. Šafář z Bratislavy) o úrazové příspěvky.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků na Slov. v Bratislavě výměrem ze 16. května 1924 sdělila st-li jako majiteli podniku Keramická továrna a hliněné doly toto: »Poněvadž Jste dosud nevyhověl zákonné povinnosti a nepředložil výpočet pojistného za roky 1920 a 1921 za výše uvedený podnik, který byl již pravoplatně zařazen pod titul č. 94 do nebezpečenské třídy IX, s nebezpečenským procentem 48, předpisuje se Vám pojistné za tyto roky podle § 19 nař. uh. král. min. č. 4790/17 z moci úřední dle dat po ruce jsoucích s výhradou případného zvýšení — Č. 10004 —
anebo snížení podle provedené revise mzdy (§ 20 zák. čl. XIX:1907). Výměr ten opatřen byl právním poučením a bylo v něm uvedeno dále: poněvadž podání námitek nemá odkladné moci na platební povinnost podle 1. odst. § 20 uh. král. min. nař. č. 4790/17, že st-l jest povinen předepsané příspěvky i s úroky do 14 dnů zaplatiti, neb jinak po uplynutí této lhůty bude proti němu zavedena exekuce. — Tentýž úřad výměry z 10. dubna 1924 a z 12. listopadu 1924 — obdobně odůvodněnými — vyměřil a uložil st-li zaplacení úrazových příspěvků za rok 1922 úhrnem 6698 Kč se 7% úrokem z prodlení od 1. dubna 1924 a za rok 1923 úhrnem 2.284 Kč se 4% úrokem z prodlení od 1. srpna 1924.
Proti všem třem výměrům podal st-l odvolání. Župní úřad rozhodnutím z 5. ledna 1928 k odvolání st-le podanému proti výměru ze 16. května 1924 zrušil na základě § 157 zák. čl. XIX:1907 ve znění vl. nař. č. 199/22 nař. výměr s poukazem na § 17 odst. 1 posl. věta nař. býv. uher. min. č. 4790/1917 proto, poněvadž zařaďovací výměr úřadovny z 1. března 1923 právní moci dosud nenabyl. Naproti tomu rozhodnutími ze 13. září 1924 a z 10. srpna 1925 na základě § 24 vl. nař. č. 199/22 potvrdil výměry Zemské úřadovny pro pojišťování dělníků na Slov. z 10. dubna 1924 a 12. listopadu 1924, a odvoláním st-le nevyhověl.
Proti rozhodnutí župního úřadu z 5. ledna 1928 odvolala se Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků na Slov. Žal. úřad nař. rozhodnutím ze 17. května 1929 č. 5162 odvolání tomu vyhověl a zrušil rozhodnutí župního úřadu z 5. ledna 1928. Z obou druhých rozhodnutí odvolal se st-l a žal. úřad nař. rozhodnutím ze 17. května 1929 č. 2.288 odvoláním nevyhověl. Obě nař. rozhodnutí jsou takto odůvodněna:
Podle § 17 odst. 1 posled. věta min. nař. č. 4790/17 možno sice úrazové příspěvky požadovati jen od podniku, který jest pravoplatně zařazen, avšak podle § 19 nař. býv. uher. stát. pojišťovacího úřadu z 20. prosince 1917, č. 13101 může se předpis úrazových příspěvků státi i před účinností rozhodnutí o zařazení podniku. V důsledku toho nejsou uvedené platební výměry, jak odvolatel uvádí, předčasné a nezákonné, resp. v důsledku toho uvádí se platební výměr ze 16. května 1924 opět v platnost, neboť není předčasným a nezákonným proto, že byly vydány v době, kdy o zařazení podniku Keramické továrny a hliněné doly v P. pravoplatně ještě nebylo rozhodnuto.
O stížnostech na rozhodnutí ta podaných uvážil nss toto:
Již v řízení byl spor o to, může-li Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků na Slov. vydati proti podnikateli platební příkazy stran příspěvků úrazových, obsahující pohrůžku, že nebudou-li příspěvky do určité lhůty zaplaceny, budou vymáhány exekucí, dříve než zařazení podniku nabylo právní moci. St-l to popíral, nař. rozhodnutí však vyslovila, že to přípustné je a dovolala se § 19. nař. státního pojišťovacího úřadu z 20. prosince 1917, podle něhož úrazové poplatky možno vyměřiti jen pro zařazený podnik, předpis však může se státi před účinností rozhodnutí o zařazení podniku.
Stížnosti uznávajíce, že v § 19 cit. nař. je ustanovení v nař. rozhodnutích uvedené, dovolávají se toho, že platební příkazy zemské úřadovny nebyly pouhými předpisy podle § 19 tohoto nař., když se v nich hrozí exekucí. — Č. 10004 —
Proto nelze je posuzovati podle tohoto ustanovení, nýbrž jedině podle § 17 odst. 1 poslední věty nař. býv. král. uh. min. č. 4790 z r. 1917, kde se stanoví, že úrazové poplatky požadovati možno jen od podniku pravoplatně zařazeného. Dodávají pak stížnosti, že toto ustanovení min. nař. nemohlo bytí změněno nařízením státního pojišťovacího úřadu. Zúčastněná strana namítla při ústním líčení, že stanovisko stížnostmi hájené je již proto mylné, poněvadž § 17 odst. 1 poslední věta nař. č. 4790 z r. 1917 nemá podle autentického maďarského znění na mysli úrazové příspěvky vůbec, nýbrž jen určitý jejich druh, který nazývá poplatky, t. j. paušální poplatky vyměřované dříve — dokud §§ 36—40 zák. čl. XIX:1907 nebyly zrušeny — podnikatelům, kteří zaměstnávali jen 5 zaměstnanců. Proto je na daný případ, kde jde o pravidelné příspěvky úrazové, použiti normy v nař. rozhodnutích uvedené a podle té není potřebí, aby rozhodnutí o zařazení nabylo právní moci.
Při řešení sporu musel nss přihlédnouti k tomu, že nařízením vlády ze 14. července 1922 č. 199 Sb., vydaným na základě zmocnění obsaženého v zák. č. 300/21 a 689/20 změněna a doplněna byla ustanovení o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků na Slov. Jedna ze změn těch týká se také splatnosti příspěvků. Stanovít’ § 10 cit. nař., že podnikatelé jsou povinni zaplatiti u Zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě tarifní pojistné do 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období a připojiti výpočet o výši pojistného za uplynulé příspěvkové období. Nařízení to nabylo účinnosti dnem vyhlášení, a to v příčině § 10 se zpětnou působnosti od 1. ledna 1920.
V ustanovení § 10 cit. nař. obsažen je po názoru nss-u nový specielní předpis o splatnosti úrazových příspěvků na území Slov., jehož smysl je ten, že ke splatnosti pojistných příspěvků počínaje 1. lednem 1920 není vůbec potřebí vydání nějakých platebních příkazů neb výpočtů se strany Zemské úřadovny, nýbrž že splatnost příspěvků vzniká automaticky vždy 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období a že ovšem podnikatel je povinen vypočítati si pojistné sám. To předpokládá, že podnikateli jsou známa veškerá data, potřebná pro tento výpočet, totiž úhrn vyplacených započítatelných mezd a výše příspěvkové sazby. Prvé je a má ovšem býti podnikateli známo, druhá složka výpočtu — výše sazby — bude mu však známa teprve po doručení zařazovacího výměru, kterým mu byla sdělena nebezpečenská třída a procento nebezpečí jeho podniku. Je tedy vydání a doručení zařazovacího výměru nezbytným předpokladem splatnosti úrazových příspěvků. Že by zařazení to muselo býti pravoplatné, neplyne z povahy věci a není o tom výslovného ustanovení ani v cit. nař. č. 199/22 ani v zák. čl. XIX:1907.
Aplikuje to, co svrchu uvedeno, na daný spor, dospěl nss k těmto závěrům:
Stížnosti doznávají, že st-li zařazovací výměr z 1. března 1923 byl doručen, tvrdí jen, že nenabyl právní moci. Potom však st-li byly známy od 1. března 1923 složky, jež potřeboval k výpočtu úrazových příspěvků počínaje r. 1920 (i nař. ze 14. července 1922 č. 200 Sb. o zařazení podniků — Č. 10004 —
vydáno bylo podle § 4 se zpětnou účinností od 1. ledna 1920) a byly příspěvky za léta 1920—1923 podle § 10 nař. 199/22 splatný vždy do 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období. Měl je tedy st-l v době, kdy zemská úřadovna vydala své výměry z 16. května 1924, 10. dubna 1924 a 13. listopadu 1924, míti zaplaceny. Jestliže úřadovna ta, shledavši, že splatné příspěvky dosud zaplaceny nebyly, vyzvala st-le, aby je zaplatil a pohrozila mu, že nestane-li se tak v dané lhůtě, povede na něj exekuci, pak nedopustil se žal. úřad nezákonnosti, když nař. rozhodnutími výměry ony potvrdil, třeba k potvrzení tomu vedly ho úvahy jiné, jimiž však dospěl k témuž závěru, že totiž příspěvky, jichž exekučním vymáháním bylo st-li pohroženo, skutečně splatný jsou. Proto shledal nss stížnosti bezdůvodnými a zamítl je.
Zabývati se otázkou významu ustanovení § 19 nař. státního pojišťovacího ústavu č. 13101 a § 17 odst. 1. nař. býv. uh. min. č. 4790/17 nebylo potřebí, když o splatnosti příspěvků úrazových počínajíc 1. lednem 1920 platí specielní nové ustanovení § 10 vl. nař. 199/22, jež splatnost tu jinak určuje, a tedy ustanovení svrchu citovaná, pokud jednají o splatnosti příspěvků úrazových počínajíc 1. lednem 1920 nejen podle zásady lex posterior derogat priori ruší, ale výslovně v § 32 odst. 2 praví, že pokud jednotlivá ustanovení býv. předpisů uherských byla by v rozporu s ustanoveními tohoto nařízení, pozbývají platnosti.

Citace:

č. 10004. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 243-246.