Č. 7427.

Váleční poškozenci: * Snížení výdělečné schopnosti manželky či družky válečného poškozence o 50% samo o sobě není rozhodné pro zodpovědění otázky, zda manželka nebo družka invalidova nemůže býti výdělečně činna a zda proto invalidovi přísluší příplatek 10% základního důchodu po rozumu § 10 č. 2 zák. o požitcích vál. poškozenců č. 142/20 ve znění zák. č. 39/1922.
(Nález ze dne 19. září 1928 č. 25441.) Věc: Josef Č. v L. proti ministerstvu sociální péče stran odepření 10% příplatku za manželku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 29. ledna 1926 nepřiznal zem. úřad pro péči o vál. poškozence v Praze válečnému poškozenci Josefu Č. 10% příplatek za manželku Marii. Min. soc. péče zamítlo nař. rozhodnutím stížnost do výměru shora cit., poněvadž manželka st-le Marie je narozena roku 1899 a nemá dětí, obstarává domácnost a jest nápomocná svému manželi v polním hospodářství, jest tudíž výdělečně činná, poněvadž přispívá svou prací k výtěžku z tohoto hospodářství; její výdělečná způsobilost je snížena nejvýše o 50%; není tu tedy podmínek, za jichž splnění dle § 10 zák. č. 39/22 invalidovi lze přiznati 10% příplatek základního důchodu za manželku.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nárok st-lův opírá se o předpis § 10 zák. č. 142/1920 ve znění zák. č. 39/1922, který přiznává invalidovi 10% příplatek základního důchodu na manželku nebo družku žijící s ním ve společné domácnosti, nemůže-li býti výdělečně činná. Vl. nař. ze 7. prosince 1922 č. 363 Sb., provádějící zák. o požitcích vál. poškozenců, stanoví v odst. 3 k § 10, příplatek za manželku je přiznati pouze v tom případě, je-li prokázáno, že manželka nemá možnosti býti výdělečně činná. Nestačí prokázati pouhou skutečnost, že manželka není výdělečně činnou, nýbrž je prokázati, že výdělečně činná býti nemůže.
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje st-l v tom, že žal. úřad nesprávně vyložil 2. odst. § 10 o právním významu doslovu jeho: »nemůže-li býti výdělečně činna.« Co rozumí zákon pod pojmem nemožnosti výdělečné činnosti, není v zák. blíže specialisováno a proto nutno prý sáhnouti k oněm zákonným ustanovením, která tento pojem blíže objasňují. Takovým předpisem jest prý § 17., v němž jest uvedeno, že vdově, jejíž výdělečná schopnost je snížena aspoň o 50%, přísluší plný důchod vdovský. Kdyby Marie Č. byla vdovou, požívala by při zjištění 50%ní nezpůsobilosti plného vdovského důchodu, jest tedy prý konsequetní, aby nyní za života st-lova při témže stavu nezpůsobilosti přiznán byl příplatek 10%. St-l spatřuje v § 17 zásadu všeobecnou, kteréž nutno použíti i při výkladu § 10.
S tímto právním nazíráním nemůže se nss stotožniti. Nehledě k tomu, že ani § 17 neobsahuje definice pojmu »nemožnosti výdělečné činnosti«, nemá předpis tento s výkladem § 10 ničeho společného. Třebas v případu § 17. pouhé snížení výdělečné schopnosti o 50% má v zápětí tytéž právní následky jako úplná nemožnost výdělečná, ale jen potud, že v obou případech vdově přísluší nárok na pilný důchod vdovský (900 Kč), není přípustno tohoto zvláštního ustanovení zákonného, platícího jen pro nároky na důchod vdovský, použíti analogicky na předpis § 10, který má na zřeteli zcela jiný případ, vztahující se na nároky na 10% příplatek k důchodu invalidnímu za manželku v ten rozum, že by zákon i zde pouhé snížení výdělečné schopnosti aspoň o 50% stavěl na roveň úplné neschopnosti výdělečné. St-l ostatně přehlédl, že i ustanovení § 17 rozlišuje mezi snížením výdělečné schopnosti aspoň o 50% a mezi úplnou neschopnosti k výdělku, když v posledním svém odstavci přiznává vdově příplatek 200 Kč, je-li zcela neschopna k výdělku. Takto rozplývá se v niveč domnělá thése st-lova budující na rovnocennosti snížení výdělečné schopnosti aspoň o 50% s úplnou nemožností výdělečnou. Se zřetelem k tomu, co bylo vyloženo, sluší proto odmítnouti st-lův výklad předpisu § 10, jaký nesnáší se s jasným zněním jeho.
Otázka pak, zda manželka může býti výdělečně činná, jest otázkou skutkovou. V tomto směru žal. úřad na podkladě nesporné jinak skutečnosti, že manželka st-lova je nápomocna svému manželi v polním hospodářství, dospěl k závěru, že výdělečně činná býti může. Že i spolučinnost manželčina v polním hospodářství může býti pokládána za činnost výdělečnou, stížnost vůbec ani nepopírá. Pak ovšem vycházel žal. úřad právem od zjištění, že manželka st-lova, když mu v polním hospodářství vypomáhá, výdělečně činnou býti může, a není nezákonnitosti v tom, když žal. úřad vyslovil, že není zákonného předpokladu pro přiznání 10% příplatku a jej st-li nepřiznal.

Citace:

TOHN, Zdeněk. Přípustnost žalob a formulace žálobního petitu ve sporech proti zemědělcům. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 2, s. 120-122.