Č. 6041.

Stavební právo. — Živnostenské právo: * Ohrada není stavbou ve smyslu § 17 zák. o stavebních živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. a zřízení její nemůže založiti přestupek tohoto § ani tenkráte, když je k ní potřebí povolení podle stav. řádu.
(Nález ze dne 9. listopadu 1926 č. 1977.)
Věc: Theodor P. v K. proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é byl st-l jako jednatel firmy ... uznán vinným přestupkem § 17 zák. o stav. živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., spáchaný tím, že postavil u továrny řečené firmy ohradní zeď, ač nemá oprávnění k provozování živnosti stavitelské, a odsouzen dle § 132 lit. a) živn. ř. k pokutě 200 K, po případě do vězení na 20 dní.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, ježto skutková povaha přestupku jest vlastním doznáním a úředním šetřením prokázána. Dodáno bylo, že námitka st-lova, jakoby nešlo o stavbu, k níž jest třeba stav. povolení, jest vyvrácena prohlášením příslušného stav. úřadu, že šlo o stavbu, k níž si měl st-l vyžádati povolení dle § 27 česk. stav. řádu.
O stížnosti nss uvážil:
Přestupku § 17 zák. o stav. živnostech dopouští se ten, kdo, nemaje oprávnění k provádění pozemních a jiných příbuzných staveb, provádí takové stavby, k nimž jest třeba úředního povolení. Náleží tedy k skutkové podstatě přestupku toho, aby osoba, nemající zmíněného oprávnění, prováděla savby a to stavby takové, k nimž je třeba úředního povolení.
Ustanovení o tom, ve kterých případech jest potřeba úředního povolení stav. úřadu, obsažena jsou v § 27 česk. stav. ř., jenž nařizuje, že je povolení takového potřebí »ke všem novostavbám, též k tomu, aby se něco přistavělo neb přestavělo, aby proti třídě neb ulici zřídilo se hražení, jakož i k tomu, aby ve staveních již zřízených provedly se změny podstatné.« Podstatným změnám klade stav. řád dle předposledního odst. cit. paragr. na roveň i podstatné opravy. Z ustanovení toho jest zřejmo, že stav. řád podrobuje schválení jednak provádění staveb a jejich podstatných změn, jednak — za určitých okolností — zřizování hražení. Uváděje takto stavby a hražení vedle sebe, rozeznává mezi nimi, t. j. hražení za stavby nepokládá, ač v některých případech i jejich zřizování na stav. povolení váže. Není-li však »hražení« samo o sobě stavbou ve smyslu stav. řádu, nelze na zřizování hražení vztahovati ustanovení § 17 zák. o stav. živnostech, která stihá trestem toliko provádění stav. prací, t. j. staveb pozemních a podobných osobami, nemajícími k provádění takovýchto staveb příslušné oprávnění.
Tento výklad jest po názoru soudu také v úplné shodě s patrným smyslem a účelem příslušných předpisů jak stav. řádu tak zák. o stav. živnostech.
Jestliže stav. řád stanoví všeobecně, že ke všem »stavbám« jest potřebí povolení stav. úřadu, má zřejmě na mysli — v souhlase s obecným pojímáním — stavby jako umělé technické konstrukce, které právě pro tuto svou povahu jsou způsobilé dotýkati se jistých veř. zájmů. Jaké veř. zájmy to jsou, jejichž ochranu chce stav. řád zabezpečiti předpisem, jenž provádění staveb činí závislým na povolení stav. úřadu, jest patrno z předposledního odst. § 27, kde pod písmenou b) za podstatné opravy nebo změny označuje takové, které »mají jakýmkoli způsobem vliv na pevnost stavení, na bezpečnost jeho před ohněm, na zdravotní poměry jeho nebo na práva sousedů«. V této povaze staveb jako umělých technických konstrukcí dlužno jest viděti i důvod, proč ustanovení § 17 zák. o stav. živnostech pod trestní sankcí zakazuje provádění staveb i tenkráte, když neděje se po živnostenku, osobám, které nenabyly živn. oprávnění k provádění staveb a které tudíž nepodaly průkaz oné odborné způsobilosti k tomu, jakou zák. č. 193 z r. 1893 pokládá pro tento obor živností za potřebnou a také za postačitelnou.
Pro zřízení hražení stavební řád požadavek předcházejícího stav. povolení nestanoví všeobecně, vycházeje zřejmě z předpokladu, že hražení svou podstatou není nutně »stavbou« v uvedeném smyslu a že tudíž zřízením hražení nenastává ohrožení veř. zájmů toho způsobu, o jakých se zmiňuje § 27 v předposledním odstavci, a proto předpisuje pro zřízení hražení stavební povolení jen tenkráte, když jím mohou býti dotčeny veř. zájmy jiné povahy, t. j. takové, které vyplývají ze vztahu hražení k veř. komunikaci. Není-li však hražení již svou podstatou takovou umělou konstrukcí, která by právě pro tuto svou technickou povahu dotýkala se veř. zájmů, není ani důvodu, aby pro zřízení hražení byla bez výjimky požadována zvláštní (technická) kvalifikace, jakou požaduje zákon z r. 1893 pro živnosti stavební, a tudíž ani důvodu, aby sankce, vyslovená v § 17 zák. toho na provádění »staveb« osobami nemajícími oprávnění k provozování živností stavebních, byla vztahována také na zřizování hražení. Není proto výklad, opírající se o znění uvedeného §, že zřízení hražení osobou, nemající takovéhoto oprávnění, nezakládá skutkovou podstatu přestupku v § tom vyznačeného, —a to bez rozdílu, zdali v konkrétním případě pro zřízení hražení stav. povolení třeba jest čili nic —, ani s podstatou a zjevným úmyslem předpisu toho nikterak v rozporu.
V daném případě šlo o zřízení 60 m dlouhé hradební zdi s pilířky pro laťový plot mezi dvorem továrny a tratí vlečné dráhy, tedy zřejmě o »hražení«. V řízení správním nebylo zjištěno a není ze spisů správních patrno, že by tato ohradní zeď podle své konstruktivní povahy byla »stavbou« ve smyslu svrchu vyloženém. Se zřetelem k tomu nemohl nss uznati, že by skutková povaha přestupku st-li za vinu kladeného po stránce objektivní byla dána, a bylo proto nař. rozhodnutí, zakládající se na mylném výkladu § 17 zák. o stav. živn., zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6041. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 580-582.