Č. 3685.

Učitelstvo: I. * Podle § 5 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. mají učitelé národních škol na Moravě, kterým podle vynesení mor. zem. škol. rady z 24. února 1917 č. 4942 a z 24. října 1917 č. 28368, bod IV. 5 (Věstník pro nár. školy, ročník 1917, částka IV. a XX.) drahotní přídavky za léta 1916 a 1917 nebyly vypláceny vůbec nebo ne plnou výměrou, poněvadž konali vojenskou službu ve stavu mužstva, nárok na náhradu plných drahotních přídavků, na ně podle služební kategorie a rodinných poměrů připadající. — II. O právní povaze usnesení zemského výboru o poskytnutí drahotních přídavků učitelstvu národních škol.
(Nález ze dne 2. června 1924 č. 9840.)
Věc: Moravský zemský výbor (adv. Dr. Vil. Freisler z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúčastn. učitele adv. Dr. B. Mautner z Prahy) o drahotní přídavek učitelů J. T. a O. K. za roky 1916 a 1917.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: J. T. a O. K. konali jako definitivní učitelé veřejné školy obecné v době od 1. srpna 1914 do 21. listopadu 1918. resp. 5. června 1919 aktivní službu vojenskou jako vojíni ve stavu mužstva. T. byl ženat a měl 1 dítko, K. byl svoboden. Podle výnosů zšr-y z 24. února 1917 č. 4942 a 24. října 1917 č. 28368, bod IV. 5 (Věstník pro nár. školy, ročník 1917, částka IV. a XX.) byly T-ovi drahotní přídavky za roky 1916 a 1917 vyměřeny a vyplaceny částkou 170 K ročně, kdežto K-ovi jako svobodnému přiznány nebyly.
Podáním z 25. června 1920, pokud se týče 20. listopadu 1920 uplatnili oba nárok na drahotní přídavky v plné výši, odvolávajíce se na § 6 č. 3 zák. z 12. března 1890 č. 53 z. z. a § 5 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb.
Rozhodnutími zšr-y z 21. října 1920 a z 29. října 1920 bylo vysloveno, že T-ovi náležejí drahotní přídavky za roky 1916 a 1917 v částce 340 K/ ročně a K-ovi v částce 180 Kč ročně z těchto úvah: »Podle § 5 zák. č. 470/1919 jest nahraditi učitelům-vojínům v oněch zemích, ve kterých se učitelům po čas vojenské služby v mužstvu nevyplácely plné požitky, nevyplacené diference; drahotní přídavek jest součástí plných služebních požitků učitele ve veřejné službě. V tomto směru stačí poukázati na zásadní úpravu služebních požitků učitelstva, provedenou §em 55 zák. o školách národních z r. 1869, podle kteréhožto předpisu jest »nejmenší plat vyměřiti tak, aby učitel, jsa prost všelikého překážejícího mu zaměstnání vedlejšího, mohl se ze vší síly svému povolání oddávati a také rodinu svou dle poměrů místních vyživovati . . .«
Této zákonem stanovené zásadě mělo býti vyhověno zavedením drahotního přídavku. Nemůže býti pochybnosti o tom, že drahotní přídavky jsou součástí služebního požitku učitelova a že proto bylo i přiznati podle § 5 zák. č. 470/19 drahotní přídavky za roky 1916 a 1917, a to tím spíše, jelikož zák. č. 470/19 vydaný v době, kdy drahotní přídavky ještě trvaly, nařizuje náhradu diference plných požitků bez jakéhokoliv omezení«.
Odvolání podaná z těchto rozhodnutí mor. zv-em byla nař. rozhodnutím zamítnuta z důvodů rozhodnutí zšr-y; k tomu žal. úřad podotkl u T., že drahotní přídavky nelze vylučovati ze služebních příjmů ve smyslu § 5 zák. č. 470/19 a u K., že drahotní přídavky patří ke služebním příjmům ve smyslu § 5 zák. č. 470/19 a že tudíž výhoda přiznaná tímto ustanovením týká se také drahotních přídavků.
O stížnostech podaných moravským zv-em do těchto rozhodnutí uvážil nss takto:
V letech 1916 a 1917, o které tu jde, skládaly se pravidelné služební požitky učitelů definitivních na Moravě podle zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. (nehledíc ke přídavkům ředitelů a řídících učitelů) ze základního služného (se zvýšením služného celkem 10 kvinkvenálkami, resp. trienálkami a bienálkami, § 5) a z příbytečného (§ 8). Když se postupem války a rostoucí změnou v hodnotě peněz a v drahotě životních potřeb jevily příjmy ty nedostatečnými, zaváděny byly — nejprve rok od roku — drahotní přídavky. Tak se stalo podle výn. moravské zšr-y ze 24. října 1917 č. 28.360, Věstník vládní pro školy obecné částka XX č. 33, usnesením mor. zv-u z 13. července 1917 a 20. října 1917 v příčině drahotních přídavků na rok 1916 a podle výn. zšr-y ze 24. února 1917 č. 4956. Věstník částka IV č. 6, usnesením moravského zv-u z 10. února 1917 na rok 1917.
V obou případech usnesl se zv podle znění oněch výnosů zšr-y na tom, že »čitelským osobám na veř. obecných a měšťanských školách na Moravě a v mor. obvodech ve Slezsku, nalézajícím se v aktivní školní službě, povoluje se na rok 1917 a 1916 z prostředků zemských drahotní přídavek, který se odstupňuje podle služebních a rodinných poměrů učitelstva; rovněž v obou případech je pak stanoveno, že »z požitku drahotního přídavku jsou vyloučeni . . . . 4) všichni učitelé nalézající se ve vojenské službě jako gážisté (důstojníci a jim na roven postavení) a praporčíci jak svobodní, tak ženatí. 5) Všichni ve stavu mužstva k vojenské službě povolaní učitelé svobodní a ženatí bez dětí. Ti, již mají na starosti dítko neb více dítek nezaopatřených, obdrží polovici onoho přídavku, který by jim připadl, kdyby byli v aktivní službě školní«. Na základě těchto předpisů neobdržel, jak již uvedeno, učitel K. — jsa svoboden — svého času vůbec drahotního přídavku, kdežto řídící učitel T. — maje rodinu — dostal jej jen v částce poloviční.
Nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, že oběma náležejí dodatečně uvedené drahotní přídavky za léta 1916 a 1917 v plné výměře stanovené pro jejich rodinné poměry a to na základě § 5 zák. č. 470 z r. 1919, kdežto stížnosti zastávají názor, že uvedené doplatky jim nepatří, poněvadž drahotní přídavky nejsou vůbec součástí služebních příjmů ve smyslu § 5 zák. č. 470/1919, který přesně rozeznává mezi normálními služebními příjmy a drahotními přídavky a naopak chtěl vyrovnati jenom rozdíly, které podle zákonodárství zemského v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platily co do výměry požitků učitelských, které učitelé, konajíce vojenskou službu ve stavu mužstva, dostávali; dále nemohou podle názoru stížnosti učitelé K. a T. dostati ony doplatky také proto, poněvadž drahotní přídavky učitelstva v letech 1916 a 1917 měly jenom povahu dobrovolných výpomocí povolovaných zemským výborem rok od roku.
Nss stížnosti důvodnými neshledal z těchto úvah:
§ 5 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. nařizuje, aby »v těch zemích, kde učitelům vojínům, pokud náleželi k mužstvu, nebyly v době jejich vojenské služby vypláceny plné služební příjmy, nevyplacené rozdíly byly nahrazeny.«
Náklad s tím spojený jde podle § 8 téhož zák., jako veškerý ostatní náklad ze zák. tohoto plynoucí, k tíži nynějších vydržovatelů školství. § 5 zák. bližší výklad toho, co rozumí úplnými služebními příjmy« nepodává. Na jiných místech mluví týž zák. po různu o pensijních a zaopatřovacích požitcích (§ 1), o plných služebních platech a přídavcích (§ 2), o všech služebních příjmech a přídavcích (§ 3), o služném se všemi přídavky a o platu se všemi přídavky (§ 4), konečně o ušlých služebních příjmech (§ 6). Je tedy zřejmo, že vyjadřování zákona tohoto není přesné a že ze srovnání toho, jak, kde a kterých výrazů zákon užívá, nelze čerpati bezpečný výklad pro pojem »plných služebních příjmů,«
Nelze však přehlédnouti, že zák. č. 470/1919 vydává předpisy ve prospěch učitelů-vojínů, že nesen jest tendencí nahraditi učitelstvu všechny újmy, které mu na platech jeho konáním vojenské služby vznikly. Posuzuje-li se pak uvedený předpis § 5 zák. č. 470/1919 s tohoto hlediska, je po názoru nss-u nutno míti za to, že když zákon volil v § 5 tak široký výraz jako »úplné služební příjmy«, chtěl tím postihnouti právě všecky ony součástky, ze kterých se v té které době služební požitky učitele skládaly. Že pak drahotní přídavky shora uvedené jsou příjmem, kterého se učiteli dostává z důvodu jeho služebního postavení, a že tedy patří mezi jeho služební příjmy v širokém významu tohoto výrazu, nemůže hrubě býti sporno; nutno tedy míti za to, že § 5 zaručuje i náhradu drahotních přídavků ušlých jednotlivému učiteli tím, že podle zvláštních ustanovení v jednotlivých zemích platných nedostával jich po čas služby vojenské vůbec anebo ne v plné výměře.
Proti tomuto výkladu nelze důvodně namítati, že prý ony drahotní přídavky za léta 1916 a 1917 proto nepatří ke služebním příjmům podle § 5 zák. č. 470/1919, poněvadž mají povahu dobrovolných, rok od roku zemským výborem povolovaných výpomocí na účet mor. zem. fondu, nikoliv z okr. škol. pokladny. Neboť z uvedených právě výnosů zšr-y a usnesení zv-u, která řádně byla vyhlášena v úřední sbírce k tomu určené, jde, že sice zv jako platitel učitelstva národních škol mor. dobrovolně poskytl učitelstvu vzhledem k poměrům drahotním mimořádné příplatky k jejich služnému, že však podmínky pro výplatu těchto přídavků byly zcela všeobecně — podle kategorií učitelstva a jeho rodinných poměrů — předem a pro všechny případy stanoveny, a že předmětem dalšího řízení za účelem výplaty těchto přídavků bylo jenom zjišťování, zda a pokud u jednotlivého učitele podmínky oněch usnesení jsou splněny, kdežto zvláštní rozhodnutí se vyhrazuje zv-u jen pro ty případy (čl. VII), které pravidly v usneseních uvedených rozhodnuty nejsou.
Za tohoto stavu věci nebyl tedy ovšem zv ze zákona (ani na základě zcela všeobecně projevené zásady § 55 č. 1. zák. o školách národních z r. 1869) povinen učiniti ona usnesení o drahotních přídavcích; jakmile je však učinil způsobem zcela všeobecným a jakmile usnesení byla způsobem shora uvedeným také vyhlášena, pak ovšem nelze oněm usnesením upříti povahu pravoplatných norem, které založily pro jednotlivého příslušníka stavu učitelského právní nárok na to, aby dostal přídavek potud a v té výměře, pokud právě stanoveným podmínkám vyhovuje.
Na tom nemění také nic ta okolnost, že § 5 zák. č. 470/1919 ukládá tu zv-u další plnění, ke kterému se svými tehdejšími usneseními nezavázal. Neboť třebas v době vydání zák. č. 470/1919 ještě neplatil § 7 ústavní listiny, tedy přece již § 4 prozatímní ústavy z 23. listopadu 1918 č. 37 Sb. výslovně stanoví, že Národní shromáždění vykonává pravomoc zákonodárnou pro celý stát i jednotlivé části jeho; že pak zákon řádně vyhlášený může členům státu, jednotlivcům nebo korporacím a osobnostem veřejnoprávním po případě státoprávním (zemi, zemskému výboru) ukládati břemena a povinnosti i bez jejich souhlasu, nemůže ovšem vzhledem k povaze státního zřízení a všemohoucnosti zákona ani býti na sporu.
Stejně nelze uznati důvodným tvrzení stížnosti, jakoby význam § 5 zák. č. 470/19 spočíval jen v tom, že chtěl vyrovnati toliko rozdíly, které podle zákonodárství zemského v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platily co do výměry požitků učitelských, které dostávali učitelé, konajíce vojenskou službu ve stavu mužstva.
Jest ovšem pravda, že v tomto směru zemské zákony platné v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebyly zcela shodné a že zejména na Moravě podle § 6 č. 3 zák. z 12. března 1890 č. 53 z. z. v případě mobilisace nebo svolání domobrany učitelé konající službu vojenskou ve stavu mužstva měli dostávati toliko polovici příjmů spojených s jejich službou, plné požitky jen ti, kteří mají svou domácnost s manželkou a dětmi, kdežto v Čechách podle zák. z 26. května 1891 č. 41 z. z. § 6 č. 3 v případě mobilisace požívali učitelé oo čas služby vojenské ve stavu mužstva vůbec plných požitků učitelských s jedinou výjimkou těch, kteří nesplnili ještě zákonnou povinnost vojenskou trvaiící rok nebo déle.
Je také zcela nesporné, že zák. č. 470/1919 v § 5 chtěl svou textací odstraniti také tuto nestejnost; to však není důvodem pro úsudek, že by byl § 5 chtěl odstraniti jen tyto rozdíly, nikoli však nahraditi dodatečně učitelům slouživším za války ve stavu mužstva ve všech zemích všecky požitkové újmy, které jim z jejich vojenské služby vznikly, ať již následkem dřívějších předpisů zákonných anebo předpisů norem jiných.
Z těchto úvah nebylo lze shledati nezákonnosti nebo vadnosti v nař. rozhodnutích a bylo stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 3685. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1428-1432.