Všehrd. List československých právníků, 13 (1932). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 352 + VIII s.
Authors:

Právní povaha okres. osvětových sborů.


Dr. A. Gloss
Podle zákona o organisaci lidových kursů občanské výchovy ze dne 7. února 1919 č. 67 sb. z. a n. vytvoří se v každém okrese osvětový sbor okresní; základní zásady těchto sborů upravuje čl. 2, ve sboru zasedají po jednom kvalifikovaném zástupci politických stran v okrese zastoupených, po zástupci samosprávných těles, okresní školní rady, zástupci nejvýznačnějších spolků, obírajících se činnosti vzdělávací a mimo to lze přibrati odborné znalce lidovýchovy. Ovšem nejsou ani politické strany ani vzdělávací spolky povinny vysílati zástupce aniž kdo, jsa kooptován, je nucen funkci přijati. Okresní osvětové sbory obstarávají veřejnou osvětovou péči, tvořící část správy veřejné. Jaká je vlastně právní povaha o. o. s., není v zákoně řešeno.
Okresní osvětové sbory nejsou ovšem spolky a neřídí se předpisy spolkového zákona, ač jinak jejich vnitřní organisace se neliší nijak od soukromých spolků, na př. vzdělávacích; nejsou také pouhými poradnými sbory veřejných úřadů a nejsou také úřady veřejnými ani komisemi pro určitý účel sestavenými. Účel okresních osvětových sborů určuje zákon a zvláště instrukce ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. dubna 1919 č. 13878; instrukce má celkem ráz stanov soukromých spolků vzdělávacích. O. o. s. nemají imperium a nejsou vyzbrojeny mocí donucovací, organisace, správa a dohled dle čl. 4. cit. zák. náleží ministerstvu školství a národní osvěty (lidovýchovné oddělení).
Náklad, spojený se sledováním účele, hradí se z příspěvků měst, obcí, okresní resp. župní samosprávy a ze subvencí státních, o. o. s. nemají práva vybírati veřejné dávky, jinak spravují své záležitosti samosprávně; o. o. s. jsou podniky, subvencované ze státních a veřejných prostředků, o. o. s. rozvrhuje také příspěvky státní a veřejných korporací jednotlivým osvětovým spolkům, a místním sborům osvětovým, záležitosti své spravuje ve sboru delegátů a ve výboru pořadatelském; ustavující schůzi svolává předseda okresní školní rady.
Organisační, právní a finanční otázky i kontrola zvláště po stránce finanční, nejsou stručným zákonem podrobně upraveny, stejně není upravena zodpovědnost vedoucích funkcionářů a poměr těchto sborů k úřadům veřejným (pouze instrukce praví, že pořadatelský výbor je za svou činnost odpovědný valné schůzi delegátů).
Struktura o. o, s., jak je dána zákonem a instrukcí, nedovoluje snad považovati o. o. s. za osoby právnické, zejména za korporaci veřejnou, zákon sám je za takové neprohlašuje, nelze zde mluviti o jednotě více osob, spojených k pospolitému účelu a též ne, že vůle členů jest směrodatnou pro právní bytí i činění korporace (Dr. Mayr -Dr. Dominik Soustava obč. práva str. 89).
Tyto sbory rázu dobrovolného (nelze nikoho nutiti aby přijal funkci!) jsou vyvolány v život a organisovaný zákonem, aby pomohly plniti úkoly veřejné osvětové péče, avšak není v zákoně uvedeno, že tyto sbory jsou vůči státu povinny plniti své účely a že povinnost ta je vynutitelna.
Je nepochybno, že mezi o. o. s. a na př. mezi různými svazy stavovskými, které počítáme mezi právnické osoby, je jistá podobnost (na př. obchodní komory, které kromě jiných úkolů poradních a správních pořádají výstavy, tržnice, odborné přednášky, rozmanité cvičebné kursy, jsou to ovšem v prvé řadě organisace stavovské).
Praktické potřebě se snad vyhoví, posuzujeme-li o. o. s, jako veřejné korporace samosprávné, ovšem ze zákona samého to neplyne, spíše jsou o. o. s. jakási veřejná sdružení, neboť nelze je považovati za pouhé pomocné orgány veřejné správy a také nelze mluviti o jmění účelovém, za něž by bylo snad lze považovati, subvence z prostředků veřejných poskytované.
Pořádá-li na př. o. o. s. nějaký podnik lidovýchovný snad s velikou ztrátou, octne-li se ve vážné finanční krisi, kdo ručí a které jmění ručí? Může okresní osvětový sbor jako takový býti zapsán za knihovního vlastníka v pozemkové knize, dopustí-li se pokladník o. o. s. zpronevěry, jedná se o zpronevěru úřední? Nepochybno je, že jmění, které okresní osvětový sbor spravuje, a to i příbytek získaný podniky jimi pořádanými, je jmění veřejné, lze funkcionáře okresního osvětového sboru, zejména členy pořadatelského výboru považovati za úředníky ve smyslu § 101 tr. z.? Jednatel jest i okresním důvěrníkem ministerstva školství a národní osvěty.
Je nepochybno, že okresní osvětový sbor se může prostě rozejíti aneb rozpadnouti, poněvadž žádný člen o. o. s. není povinen funkci přijati ani ji podržeti po celé funkční období, jedná se o neplacené, čestné funkce, jak takové funkce v době, kdy se volá po demokratisaci správy veřejné aneb po účastenství ve správě třeba soukromých podniků (závodní výbory) jsou vždy hojnější.
Nelze také z čl. 2 (k tomu cíli zřizují se...) dovozovati, že tyto sbory jsou obligatorní, poněvadž není zákonná povinnost funkci čestnou a bezplatnou přijati a je možno, že sbor vůbec se nezřídí aneb nevyvíjí vůbec žádnou činnost a se prostě rozpadne. Okresní osvětové sbory vyvolávají v život i nákladnější podniky (vydávají na př. lidovýchovné periodické tisky, obírají se i činností nakladatelskou a p.) a vyvíjejí i jinak činnost, spojenou se značným nákladem finančním a již proto je přesnější úprava těchto nových veřejnoprávních útvarů nezbytná (na př. otázka osvobození od kolků a poplatků, poštovného a p.). I kdyby zákon je prohlásil za veřejné korporace samosprávné, přece jen pro zvláštní jich povahu a organisaci by bylo třeba zvláštních ustanovení a to i proto, že o. o. s. spravují jmění veřejné, tak že mají i stát a jiné veřejné korporace i poplatníci zájem, by veřejného jmění užilo se účelně. Nelze počítati pouze s lidmi ideálně založenými, kautelární předpisy jistě neuškodí věci, vždyť takové kautelární předpisy právě pro obor hospodaření veřejných korporací (na př. obcí) za republiky byly již častěji pojaty do zákonů.
Citace:
Právní názory Léčebného fondu.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 4, s. 141-142.