JUDr. OTAKAR HANNA, kand. notářství:

Glossy k poplatkové novele.

Pod číslem 65 Sb. z. a n. z roku 1933 vyšel zákon ze dne 28. dubna 1933 o změně a doplnění některých právních ustanovení o poplatcích a jiných dávkách (v následujícím citován jako »popl. novela«); k tomu prováděcí vládní nařízení z 28. dubna 1933 číslo 66 Sb. z. a n. (v násl. citováno jako »nařízení«). Zákon i nařízení týkají se hlavně poplatků, a to jak soudních, tak mimosoudních, ale i daně z obohacení, daně z obchodu cennými papíry, dávek za úřední úkony ve věcech správních a daně dopravní.
Hodlám se zde zabývati pouze poplatky mimosoudními a daní z obohacení, která systematicky patří též k poplatkům (cís. nař. 278/1915 mluví o »poplatku«), jakožto obory notářské praxi nejbližšími.
Stylisace novely i prováděcího nařízení je i právníkům těžce přístupná, vyžaduje podrobných studií ustanovení dosud platných a zračí se v neustálých citacích, jimiž zákon i nařízení jsou přeplněny, což zavdalo podnět k četným stížnostem v tisku denním i odborném a způsobí patrně dosti zmatku v poplatnictvu při nesprávných často výkladech v rubrikách právních porad periodického tisku — tím spíše, že poplatník zvýšenou měrou než dosud stává se zároveň i orgánem vyměřujícím.
Novela vytkla v §§ 1, 2 a 3 tři zásadní změny proti stavu dosavadnímu:
1. Hranice kolkové povinnosti, pohybující se dosud mezi 10 a 200 Kč, zvyšuje se všude stejnoměrně na 300 Kč (§ 1 novely a čl. I. а II. nař.);
2. Zavádí se nová instituce zatímního vyměření podle údajů poplatníka a spisů (§ 2 nov.);
3. Zavádí se přímé placení bez výměření do 40 dnů (§ 3 nov. obsahuje zmocnění, čl. III. nař. provedení; podle § 3. odst. 2. nov. určují čl. IV. nař. rozsah, čl. V. osobu povinnou, čl. VI. lhůtu a čl. VII. způsob přímého placení, čl. VIII. obsahuje pak sankce právní).
Je to pro ustanovení pozn. 3 k tar. pol. 55 a čl. IV. zák. 55/1865 o akciových společnostech a akcio-komanditních a tar. pol. 55 В 2 zák. 89/1862, § 117 zák. 58/1906 o společnostech s ručením obmezeným další průlom do zásady vyměřovací (§ 42 popl. zák.), ovšem značnější i odlišnější. Dosud se platí přímo poplatek ze společenských smluv uvedených společností, u akciovek a společností komanditních na akcie před emisí akcií, u společností s ručením obmezeným před zápisem do rejstříku; jinak se vyměří na podkladě ohlášení. Nedošlo-li pak k emisi akcií, resp. zápisu v rejstříku, je zde nárok na vrácení poplatku podle § 77 popl. zák. Též poplatek ze smluv služebních platí se přímo bez vyměření.
Od původně zamýšleného vzoru práva francouzského (t. zv. zásada registrační, při čemž platí se poplatek při zápisu práv. jednání do poplatkového rejstříku: naše ohlášení) bylo při uzákonění novely upuštěno. Dosud žádal zákon od poplatníka, aby poplatek vypočetl, jen j při placení poplatku v kolcích; nyní musí si poplatník vypočísti poplatek i mimo placení kolkem, ovšem jen u některých nejčastějších a poměrně jednoduchých druhů poplatků, vypočtených jak v novele, tak i v nařízení, a ručí placením úroků z prodlení a zvýšením poplatku za nesprávné vypočtení jeho, ježto úmysl i vědomí jsou zleva irelevantní a neznalost zákona neomlouvá.
Novela předpokládá tudíž značně vyspělé poplatnictvo. Tam, kde listinu sepíší právníci, jest povinností jejich, dáti stranám náležité právní poučení.
Jak známo, rozeznáváme tyto poplatky:
1. Kolkovní, t. j.:
a) kolky listinné (§ 4 a 5 popl. zák.),
b) v kolcích obligatorně placené poplatky, jinak přímému placení podléhající, z důvodů, že nepřesahují určitou výši (§ 4 B popl. zák., dnes § 1 nov., čl. I. а II. nař.)
c) v kolcích fakultativně placené poplatky přímé přes tuto výši (§ 6 В zák. 89/1862 ve spojení s § 1 nov.)
2. přímé :
a) stupnicové (§ 5 В popl. zák.):
aa) dle tří stupnic,
bb) směnečný (zák. 48/1928)
b) procentuální (§ 5 Сpopl. zák.):
hlavně:
aa) vkladné (tar. poi. 45popl. zák., § 18 odst. 1. cis. nař. 279/1915 a čl. VII. odst. 1. zák. 120/1931),
bb) poplatek nemovitostní (zák. 74/1901,
cis. nař. 278/1915),
cc) daň z obohacení (cis. nař. 278/1915, zák. 337/1921).
Přímé dosud byly placeny na vyměření, jen některé přímo bez vyměření (ze smluv služebních, ze smluv společenských o zřízení společností akciové — emisní — as ručením omezeným a ze zvýšení kapitálu).
— 42 — Nyní o jednotlivých poplatcích:
1. Poplatek stupnicový (v praxi též dle názvu německého zvaný nelibozvučné »škálový«).
A. Do 300 Kč: platí se vždy v kolcích (§ 4 Вpopl. zák. cit. v § 1 nov.); listina se neohlašuje (leda z opatrnosti, bylo-li by nebezpečí, že by bylo lze i jinak ji zpoplatňovati, na př. jsou-li v kvitanci kvitovány i úroky) ;
B. Nad 300 Kč:
1. buď v kolcích (fakultativně: § 5 Вpopl. zák. změněn §em 6 В zák. 89/1862, citovaným v § 1 nov.) a bez ohlášení (platí co ad A).
2. Jinak přímo, a to:
a) u poplatků dle II. stupnice vypočítaných v čl. III. lit. a) až e) a g) aa) a dle III. stupnice uvedených tamtéž sub lit. f): přímé placení do 40 dnů bez vyměření proti event, žádanému potvrzení (čl. VIII. odst. 3. nař.) a event, dodatečnému vyměření (čl. VIII. odst. 2. nař. za sankcí tam uvedených), ať prozatímnímu (§ 2 nov. slovo »poplatky«, tudíž všeobecně), neb definitivnímu; na povinnosti ohlašovací se ničeho nemění (§ 8 nov.), tudíž trvá. Takové jednání jest tedy do 8 dnů ohlásiti a poplatek do 40 dnů zapraviti. Kolkovat listinu není vůbec třeba; byla-li částečně kolkována, započte se kolek do poplatku přímého;
b) u poplatků jiných, než tam uvedených (na př. z nájemní smlouvy, ze smlouvy společenské, u dluhopisů, postupních listin a kvitanci na plnění nepeněžní), platí se až po vyměření, ať prozatímním neb definitivním, a nutno jako dosud listinu do 8 dnů ohlásiti. O kolkování platí totéž, co ad a).
Ad a) a b): 8denní lhůta ohlašovací a 40denní platební počítají se vždy ode dne zřízení listiny, t. j. ode dne jejího data. Byla-li listina dříve zřízena (scil. i podepsána), ale později datována, platí den zřízení.
Pozn. Nebyl-li platební rozkaz označen jako prozatímní· a pak vydán nový platební rozkaz na vyšší poplatek, neb další část jeho, nepřísluší proti tomu opravný prostředek, neboť podle § 3. zák. 31/1878 promlčí se právo státu na vyměření dodatečného poplatku (tedy reformatio in peius) do tří let po uplynutí roku, v němž původně předepsaný poplatek se stal splatným:
II. Poplatek směnečný:
A. Do 300 Kč: obligatórni placení v kolcích neb směnečným blanketem;
B. Na 4300 Kč: fakultativně i přímé placení, ať u poplatku základního neb dodatečného (§ 12 С zák. 48/1928), ale vždy předem.
Jediná změna jest zvýšení hranice povinného placení kolkem neb blanketem.
III. Vkladné:
Jsou čtyři druhy:
1. Za vklady a záznamy práva vlastnického, služebnosti užívání a požívání ke knihovnímu tělesu, ovšem jen, pokud převod sám nepodléhá poplatku (na př.: osvobození k důvodu staveb, ruchu; převod zděděné nemovitosti do 2 let): podle tar. pol. 45 A b) a С 1/4%, zvýšeno § 2 f) odst. 1. zák. 31/1920 na 2%;
2. Za vklady a záznamy jiných práv věcných, ocenitelných a v hodnotě přes 200 Kč (hlavně práva zástavního tar. pol. 45 В а) а С % %, zvýšeno § 2 lit. f) odst. 2. zák. 31/1920 na 1%I;
3. Za knihovní poznámky vnucené správy (§ 98 ex. ř.) a zavedení dražebního řízení (§ 134 ex. ř.), (není-li právo zástavní vloženo a vklad tento zpoplatněn neb osvobozen): § 18 cis. nař. 279/1915 14%; zvýšeno § 2 lit. f) odst. 2. zák. 31/1920 na /4%;
4. Za knihovní poznámku pořadí pro zadlužení: čl. VII. odst. 1. zák. 120/1931: 14%;
Placení:
1. U vkladu práva vlastnického, vždy až na vyměření;
2. U jiných zápisů:
A. Do 300 Kč :
Dosavadní hranice pro povinné placení vkladného v kolcích 10 Kč (§ 1 odst. 5. min. nař. 380/1915) byla zvýšena na 300 Kč (čl. II. nař.). Je to největší rozpětí mezi dosavadní a novou hranicí pro povinné kolkování. Platí zejména i pro vkladné z poznámky pořadí (podle čl. VII. odst. 3. zák. 120/1931 platí též zde § 1 odst. 5. min. nař. 380/1915, nyní čl. II. nař.).
B. Nad 300 Kč:
a) buď v kolcích aneb
b) přímo do 40 dnů (lit. i) až k) čl. III. nař.) ode dne doručení usnesení (čl. VI. odst. 6. nař.). Je pochybno, které doručení je. rozhodné, když je více »stran« od knihovního soudu různě vzdálených neb když se doručuje usnesení knihovní, osobě jiné než k placení povinné; bude miti patrně za to, že lhůta počíná pro každou stranu samostatně, ježto není v odst. 6. čl. VI. nař. užito obdobného určení jako při počátku lhňty u listin a nrávních jednání podléhajících schválení (odst. 3 téhož článku), t. j. doručení vyřízení kterékoli ze smluvních stran.
U poznámek pořadí nastanou v praxi potíže, doručí-li se jediné vyhotovení usnesení jinému než žadateli (t. j. zmocněnci); přes to bude jen žadatel k placení povinen (čl. V. lit. k) nař.), že týž bude muset si zajistili u zmocněnce k přijetí včasné a řádné vyrozumění o přijetí usnesení, účinně event, kaucí.
Vkladné, které podle své podstaty se vybírá ze zápisů knihovních, do 300 Kč platí se v kolcích vlastně předem, než nastane skutečnost zpoplatnění podléhající. Nedojde-li k zápisu v knize pozemkové, ať již pro nepovolení neb zpčtvzetí žádosti, bude nutno žádati o vrácení poplatku podle § 77 popl. zák. do tří let. Dosavadní hranice 10 Kč byla příliš nízká, než aby podání takové žádosti stálo za to.
Jest připomenouti, že vkladné se platí i za vedlejší závazky, takže jsou případy, kdy bude placen poplatek stupnicový v kolcích, kdežto vkladné přímo do 40 dnů, ježto převyšuje 300 Kč.
IV. Poplatek nemovitostní.
Nemovitostí poplatek nemůže být. i placen v kolcích. Ježto poplatku podléhá samo jednání bez ohledu na event, zřízení listiny, bude nutno zapraviti z listiny listinný kolek 5 Kč za každý arch každého prvopisu (jako u společenských smluv obchodních společností).
Poplatek nemovitostní platí se:
1. Při převodech úplatných jest jednání ohlásiti do 8 dnů a poplatek zapraviti do 40 dnů (čl. III. lit. ch) nař., kde není citován § 2 lit. c) zák. 31/1920 o nemovitostním poplatku při převodech v pozůstalosti neb při darování) ode dne uzavření smlouvy (čl. VI. odst. 2. nař.) přímo bez vyměření. Obě povinnosti jsou zcela nezávislé na sepsání listiny. Pouze, jde-li o nemovitost
43 v cizině, platí se poplatek ve 40 dnech jen, byla-li zřízena listina (lhůta počíná ode dne zřízení listiny v tuzemsku neb přenesení listiny v cizině zřízené do tuzemska; čl. VI. odst. 2. if. nař.), ne však, byla-li smlouva o cizozemské nemovitosti v tuzemsku uzavřena pouze ústně. Že by taková smlouva vůbec nepodléhala poplatku převodnímu, nelze usuzovati, neboť zákon nerozeznává mezi nemovitostmi v tuzemsku a v cizině co do poplatkové povinnosti vůbec. Okolnost, že mezinárodními smlouvami (ovšem jen u pozůst. dávek, tudíž i u nemov. poplatku k nemovitosti náležející do pozůstalosti) se odstraňuje dvojí zpoplatnění (jako s Rakouskem z 11. února 1922 č. 359/1922; s Německem z 18. března 1922 č. 119/1923), svědčí tomu, že poplatek uemovitostní platí se i u převodu cizí nemovitosti, stal-li se převodní akt v tuzemsku, byť i bez listiny. Tu by bylo jednání ohlásiti a vyčkati vyměření. Jednak lze však takové převody velmi nesnadno postihnout! a pak bude k zápisům v knihách podle převážné většiny cizích právních řádů vždy třeba listiny, při čemž platí, že byla-li po ústní smlouvě zřízena listina, platí den zřízení listiny za den smlouvy.
Byl-li poplatek správně zaplacen, nebude vyměřen: lze však (jako u všech ostatních poplatků bez vyměření placených, pokud tato povinnost byla stanovenapopl. novelou) žádati kolku prostě o potvrzení placení (čl. VIII. odst. 3. nař.). Nebyl-li poplatek správně zaplacen (třeba pro omyl ve výpočtu), bude vyměřen za sankcí § 3 odst. 3. novely, resp. čl. VIII. odst. 2. nař. (o tom podrobněji níže!), a to buď provisorně (na př. bude-li nutné delší šetření o hodnotě nemovitosti) neb lined definitivně.
Neuzná-li vyměřující úřad hodnotu nemovitosti ve smlouvě uvedenou, ale byl-li řádně podle čl. III. lit. ch) nař. (»avšak jen pokud připadají na trhové (postupní ceny v těchto smlouvách uvedené) poplatek z uvedené ceny ve lhůtě 40 dnů zapraven, a bude-li (ať dohodou,, preklusí neb odhadem) za základ poplatku vzata vyšší hodnota nemovitosti, bude poplatek dodatečně vyměřen, ovšem bez úroků z prodlení a beze zvýšení.
2. Při převodech bezplatných nutno vyčkati vždy vyměření, které může býti opět prozatímní nebo konečné. Ježto základ k vyměření poplatku, t. j. obecná hodnota nemovitosti, podléhá zpravidla trvajícímu stanovení (dohodou, preklusí, odhadem), bude i zde provisoria užito v hojné míře.
Je pochybno, jak se bude podle novely platiti nemovitostní poplatek u smluv částečně úplatných a částečně bezplatných (postupní, zároveň darování, byť i tak označeny nebyly)? Vzhledem k zásadě »in dubio peius« а k ustanovením čl. III. lit. ch) (slova »ze smluv trhových postupních o nemovitostech«) budou finanční úřady patrně i zde trvati na přímém placení bez vyměření do 40 dnů. Zůstává ovšem otevřenou otázka, když postupní cena nemovitostí u těchto smíšených smluv není vůbec udána (na př.: když nastupující přejímá reálné břemeno bez uvedení hodnoty neb jest mu zbytek darován); tu nezbude patrně, než vyčkati vyměření.
V. Daň z obohacení.
A. Daň dědická:
1. U movitých věcí:
a) Do 300 Kč: Bude nutno zapraviti v kolcích (§ 44 odst. 1. min. nař. 397/1915) nalepených buď na projednacím protokole neb na návrhu odevzdání.
Přenechává-li se pozůstalost iure erediti, jest stupnicový poplatek z převzetí — II. stupň. u pohledávek, III. stupň. u hmotných věcí movitých — zaplatiti do 300 Kč též v kolcích, pokud ovšem přejímatel jako dědic není osvobozen od stupnicového poplatku; nalepení kolků stane se analog, jako u daně dědické.
Platí-li se daň dědická v kolcích, platí se v kolcích i paušální poplatek za projednání pozůstalostí bez ohledu na úhrnnou výši obou (čl. I. odst. 2. nař.). Jest upozorniti, že paušální poplatek se platí z čisté pozůstalosti (§ 31. odst. 1. cis. nař. 279/1915, § 57 odst. 1. min. nař. 380/1915), takže není vůbec při přenechání inre crediti), že bude vypočten soudem (resp. soudním komisařem vypočten a soudem potvrzen), avšak podléhá prozkoumání vyměřujícího úřadu nejen co do výše, ale i co do úpravy základu vyšetření (jako u daně dědické; § 31 odst. 3. cis. nař. 279/1915; § 58 odst. 1. min. nař. 380/1915). Dosavadní sankce při neplacení daně dědické v kolcích, totiž zvýšení poplatku na částku dvojnásobnou (§ 43. odst. 2. cis. nař. 278/1915), která platila dosud i pro případ nezapravení paušálního poplatku (citace toho ustanovení v § 44 odst. 5. min. nař. 397/1915 i. f.), · zůstává zachována v zásadě, jenže u paušálního poplatku nastupuje podle čl. I. odst. 2. nař. zde místo ustanovení § 43 odst. 2. cis. nař. 278/1915 (zvýšení dvojnásobné) ustanovení všeobecné podle § 79 popl. zák. (zvýšení až trojnásobné).
b) Nad 300 Kč: Daň bude vždy vyměřena, často ovšem prozatímním platebním příkazem podle § 2 nov. a nemůže býti placena v kolcích, ledaže by podle inventáře aneb místopřísežného seznání jmění základ byl takový, že daň nepřevyšuje 300 Kč, avšak úpravou úřadu finančního byl tento základ zvýšen a tím i daň přes 300 Kč. Tu bude zbytek vyměřen.
2. U nemovitýсh věci:
Daň bude vždy vyměřena a platí totéž o prozaliin ním vyměření, co ad 1 b).
B. Daň darovací:
1. U movitostí:
a) Do 300 Kč: Platí se povinně v kolcích (§ 51 odst. 1. min. nař. 397/1915 a čl. I. nař.); u darů bez listiny při hodnotě daru přes 2000 Kč (poz. 5. k sazbě; čl. III. poz. 6. vl. nař. 53/1920) lze ovšem jednání jen ohlásiti a vyčkati vyměření, neboť nebylo by kam lepiti kolky. Zpoplatnění však nepodléhají podle nejnovější judikatury NSS (2458/33) přes opačný nedávný výnos min. fin. (40374-102-V.-16 z 11. II. 1933) věnování podle § 31 cis. nař. 278/1915 posuzovaná jako dar, nebyla-li zřízena listina, a není třeba taková jednání vůbec ani ohlásiti.
b) Nad 300 Kč: Daň se platí na vyměření, nikdy ne v kolcích,
2. U nemovitostí : Daň se rovněž platí vždy jen na vyměření, nikdy ne v kolcích, bez ohledu na výši daňového základu. Platí totéž, co svrchu sub A I. b a A II. o prozatímním vyměření
Ručení notáře.
Za nezachování předpisů poplatkových u t. zv. »cizích« listin, t. j. na př. jen legalisovaných, vidimovaných, ručí notář jen u směnek při protestování jejich,
44 pakliže nesprávnosti poplatkové jim zjištěné nebyly noticovány (za zachování § 17. odst. 1. podle § 11 zák. 48/1928); jinak má jen povinnost, v textu doložek neb protokolů vyznačiti způsob kolkování listiny.
U t. zv. »vlastních« listin, t. j. notářem zhotovených, nikoliv pouze legalisovaných, vidirnovaných atp., jde ručení notáře dále. Že za vlastní listinu bude považovali i listinu soukromou (vyhotovenou při činnosti notáře podle § 5, nikoliv § 1. not. ř.) jest samozřejmé, neboť zákon mluví i o ručení advokátů, kteří mohou přece zhotoviti jen listiny soukromé.
Notář ručí:
I. Za správné kolkování. Zde platí § 71 č. 4popl. zák., na čemž se nic nemění; jen hranice byla zvýšena. Notář ručí plně za to. že jim zhotovená listina byla v povinné výši (kolek listinný neb kolek upopl. do 300 Kč) a řádným způsobem kolkována.
II. Za ohlášení listiny do 8 dnů ode dne vyhotovení (sc. podpisu) (§ 44 č. 1. b) a § 74 popl. zák.). Zde ručí nouze notář, nikoliv strana (rozh. NSS z 1. IV. 1890 č. 5230, Manz Popl. 1893 str. 70 poz. k § 44 č. 1. b)). Zde změna žádná nenastává, jako i u ohlašovací povinnosti vůbec.
III. Za poplatkové poučení (1299. obč. zák.).
IV. Vzniká otázka, zda ručí notář i za zapravení poplatku do 40 dnů tam, kde to zákon nařizuje. Vzniká zde nová povinnost notáře (i advokáta), která dosud neexistovala? Notář, který se u vlastních listin, jež nebyly plně kolkovány, dosud omezil na řádné ohlášení, přenechávaje straně placení, bude ve vlastním zájmu nucen nejen poučiti stranu hned při zřízení listiny o povinnosti k zapravení poplatku do 40 dnů, ale poplatek i zadrželi neb zajistili a do 40 dnů zaplatiti neb zjistili, zda strana sama tak učinila, chce-li se vyhnouti následkům z toho, že budou nová, poněkud temná ustanovení vykládána úřady finančními v jeho neprospěch. Neboť: čl. VIII odst. 2 nař. praví: »Nebyl-li poplatek (t. j. ten, který jest dle čl. III. nař. splatný přímo do 40 dnů) zaplacen vůbec nebo správným penízem, bude nedoplatek předepsán platebním rozkazem osobám, které jsou podle všeobecných ustanovení k zaplacení poplatku povinny nebo za něj ručí, a mimoto budou osobám, uvedeným v čl. V. předepsány zákonné úroky z prodlení a po případě zvýšení.«
»Všeobecnými ustanoveními« jest rozuměli zajisté poplatkový zákon neb event, jeho doplňky. Povinnost k placení poplatků přímých určuje § 68 a ručení §§ 72 a násl. Ježto zákonpopl. rozeznává ručení věcné (§ 72) i osobní (§§ 73—75) a čl. VIII. odst. 2 nař. mluví o osobách, jimž »bude nedoplatek předepsán platebním rozkazem«, nepřichází § 72 zajisté v úvahu. Mezi osoby, které ručí za poplatky, čítá § 74 popi. zák. výslovně i notáře, jenž spolupůsobil při právních jednáních (»Mitwirkung«).popl. zákon ovšem v § 74 i. f. omezuje ručení notáře i jiných »Sachwalter« jen na splnění povinnosti ohlašovací, resp. následky neohlášení (»für die aus der Unterlassung der Anzeige entsprungenen nachteiligen Folgen«); čl. VIII. odst. 2. nař. o takovémto omezení nemluví, nýbrž omezuje se pouze na vytčení osob, jimž jest nezaplacený neb nesprávně zaplacený poplatek vyměřiti (t. j. dle § 74 i právní zástupci účastnící se vyhotovení listiny, a to ruko u společnou a nerozdílnou se stranou). Poněvadž zmíněné ustanovení nařízení neomezuje ručení právního zástupce výslovně na případy, na které je omezuje § 74 popl. zák. (naznačením slůvkem »pokud« anebo pod.), je vzhledem ke známé praxi »in dubio peius« lehce možné, že finanční úřady budou ustanovení čl. VIII. odst. 2 nař. vykládati v neprospěch notáře a právního zástupce vůbec, t, j. v tom smyslu, že notáři i jiní právní zástupci (advokáti, patentní zástupci) budou u listin, zhotovených za jejich účasti, ručiti za kapitál dlužného poplatku při nezachování předpisů čl. III., které jest uloženo vesměs jiným osobám, než jim samotným (čl. V), a které namnoze nebude moci ani kontrolovati, zda plní svou poplatkovou povinnost; úroky z prodlení a zvýšení (do výše dvouletých úroků z prodlení) platí ovšem jen osoby, povinné k placeni poplatku.
Byl by dle toho u poplatků, které dle čl. III. nař. jest platiti přímo, dvojí závazek:
I. k placení přímému (povinnost platební) dle čl. V. nař. Sankce: předpis poplatku, úroků z prodlení i zvýšení. Úroky vyměří se za celou dobu prodlení, t.. j. od splatnosti až do zaplacení poplatku, a to sazbou 7% a obligatorně; zvýšení vyměří se dle úvahy úřadu, ale nejvýše částkou, která se rovná úrokům z prodlení za dva roky, t. j. 720 dní, z příslušného dlužného poplatku, bez ohledu na dobu prodlení (i když je prodlení jen 6 měsíců neb i 3 léta; délka prodlení může býti event, okolností, která bude míti vliv na výši zvýšení, ale v každém případě může úřad uložiti i zvýšení maximální), a to fakultativně (slova »Mimo to může býti předepsáno...« v § 3. odst. 3. if. novely); mezi uvedené osoby notář nepatří;
l. k placení dodatečnému (povinnost ručební) podle platebního rozkazu, který bude vydán, nebylo-li placeno přímo do 40 dnů, podle čl. VIII. odst. 2. nař. Tento závazek stihá širší kruh osob, než svrchu sub. 1), t. j. osoby, které dle poplatkového zákona jsou solidárně povinny neb ručí. Mezi tyto osoby patří vesměs osoby ad 1. uvedené. Závazek jest dvojí:
a) pro osoby ad 1. uvedené: placení jak kapitálu, tak i úroků z prodlení a zvýšení;
b) pro ostatní osoby, dle popl. zákona ručící: placení kapitálu poplatku bez úroků z prodlení a bez zvýšení.
Mezi osoby ad 2 b) patřili by dle svrchu uvedeného výkladu čl. VIII. odst. 2. nař. i notáři.
Jest možný i výklad opačný, notáře a jiné právní zástupce chránící, který ovšem s naší strany musí býti uplatňován, to jest výklad ten, že čl. VIII. odst. 2. nař. chce nejen vypočísti okruh osob, které ručí, ale i případy, kdy ručí. Tento výklad opíral by se i o zásadu, že pouhé nařízení 66/1933 nemůže měnitipopl. zákon, když v tom smysle není v zákonu 65/1933 žádného zmocnění. Výklad tento opírá se o nelogičnost důsledků výkladu prvého: Tаk na příklad co by dělal notář, když při sepsání smlouvy neb prohlášení uvedených v čl. III. nař., jest použiti formy spisu notářského a strany odepřou složití poplatek neb jistotu? Může notář úkon tento proti předpisu § 35 not. řádu z tohoto důvodu odmítnouti, když důvod takový v onom paragrafu není vůbec uveden? Bylo by přece nemožné, žádati na notáři, aby byl povinen něco předsevzíti, za co ručí, aniž by se mohl zajistiti pro případ ručení!
45 Každopádně jest dosah ustanovení čl. VIII. odst. 2. nař. velmi temný. V zájmu větší právní jistoty bylo by si bývalo přáti, když by toto ustanovení bylo přesněji stylisováno: »... bude nedoplatek předepsán platebním rozkazem osobám, které a pokud jsou podle všeobecných ustanovení k zaplacení poplatku povinny nebo za něj ručí,...« Toto jsou již jen zbožně úvahy de lege ferenda, které nemění nic na daném stavu. Poslední slovo bude zde miti ovšem N SS, který jest, jak známo, velmi nestranný a jehož rozhodnutí vysoké úrovně, ale jenž jest bohužel příliš vzdálen.
Značnému event. nebezpečí, plynoucímu z čl. VIII. odst. 2. nař., může notář předejiti pouze takto:
1. že poučí náležitě stranu (§ 1299 obč. zák.); avšak dále tím,
2. že zadrží při zřízení listiny částku odpovídající poplatku, který jest dle čl. III. nař. platiti přímo a tím,
3. že do 40 dnů zaplatí tento poplatek sám ze zadržené částky.
Není-li zachována lhůta 40 dnů k placení poplatku, nemůže se notáři nic stát z důvodů ručení poplatkově právního, zadržel-li celý poplatek, ale ručí straně za škodlivé následky vzniklé opominutím povinnosti platební, když zadržení obnosu notářem stalo se nejen z důvodů zajištění protistrany neb event, i notáře samého, ale i aby sám notář poplatek za stranu zaplatil, — a sice ručí podle § 1299 obč. z. za škodu, která straně vznikne předpisem úroků z prodlení a event, zvýšení.
V. Ručení trestní podle § 91 popl. zák. (»in Bezug auf diejenigen Urkunden und Schriften, welche unter Ihrer (sc. der Notare) Mitwirkung errichtet oder ausgefertigt worden sind«).
*
Někdy nastanou při použití nového zákona a jeho prováděcího nařízení značné nesrovnalosti.
Na příklad:
I. Jak se má poplatník zachovati u převodů závodních podílů společností s ručením obmezeným?
Podle dosavadní judikatury NSS (plenissimární rozhodnutí vídeňského soudního dvora z 13. února 1911, na jehož podkladě vydán výměr z 21. února 1911 číslo 13638/1910, Budw. 8118, pak rozh. 9999/1914 F; Holík-Tuš: »Kolky a poplatky«, Kompas, Praha 1924, str. 32; Quandt: »Formularien«, vydání III., Manz, Vídeň 1918, str. 181) jsou takové převody podrobeny poplatku podle II. stupnice podle tar. poi. 32 f) (»von anderen Schuldforderungen«), kdežto novější praxe finančních úřadů podrobuje takové převody stupnici III. (Viz výměr zem. financ, ředitelství v Praze z 20. března 1933 čj. V.-1668 ai 1933) podle tar. pol. 32 g) (»von allen anderen Rechten«), uvádějíc, že nejde zde o pohledávku, ale o členství, jež nutno rozeznati od práva věřitelského, které ovšem může z členství vzniknouti, ale nevyčerpáva podstaty závodních podílů, a že na rozdíl od akcionářů ručí společníci, jsou event, povinni k opětujícím se plněním, v konkursu nemají postavení věřitele a exekuci na závodní podíl nelze věsti jako na peněžní pohledávku. Nevím, zda existuje v této věci rozhodnutí NSS za trvání republiky; nepodařilo se mi takové rozhodnutí nalézti. Když by se praxe NSS držela názoru finančních úřadů, nastanou tyto potíže:
Jde-li (podle názoru poplatníka a notáře) o poplatek podle II. stupnice, nepodléhá podle čl. III. nař. přímému placení do 40 dnů, neboť lit. b) mluví jen o postupu peněžních pohledávek, a jest vyčkati platební příkaz. Avšak finanční správa, pokládajíc jednání za zpoplatitelné podle tar. poi. 32 g (»wie Kaufverträge«), postaví se na hledisko, že jde o případ čl. III. lit. f) nař. a vyměří úroky i zvýšení pro opominutí přímého placení.
Jde-li o poplatek podle stupnice III. (podle názoru vyměřujícího úřadu), jde o případ čl. III. lit. f) nař. a notář má poplatek zadržeti a do 40 dnů zapraviti neb stranu k tomu přidržeti, ale nemá možnosti opravného i prostředku, neboť není proti čemu (proti potvrzení podle čl. VIII. odst. 3. nelze přece rekurovati); zbývala by jen žádost podle § 77 popl. zák. o vrácení omylem placeného vyššího poplatku, o čemž by event, rozhodl s konečnou platností NSS. Bylo by snad přece správné vyčkati platební příkaz, a i když by poplatník neprorazil se svým názorem, že jest použiti stupnice II., přece bylo by lze brániti se vyměření úroků a zvýšení poukazem na to, že tar. pol. 32 g) jest sice považovati jednání jako smlouvu trhovou, ač jí fakticky není a nelze na ni proto vztahovati ustanovení čl. III. lit. f) nař. (Obdoba jako u věnování podle § 31 cis. nař. 278/1915 posuzovaných jako dary.)
II. Jest platiti stupnicový poplatek z dlužních úpisů a kvitancí a vkladné při konversích s poplatkovou úlevou co do částky konvertované podle čl. III. nař.?
Zákon o konversích ze dne 22. února 1907 č. 49. ř. z. dává za podmínek tam uvedených poplatníku nárok na úlevy poplatkové; jde tudíž o subjektivní právo veřejnoprávní, o něž nemůže býti poplatník připraven finančními úřady. Toto právo platí i, jde-li o konvertující ústav cizozemský; jedině forma jest přísnější (podle § 10 zák. 49/1907 a § 14 min. nař. 50/1907 jest nutno podati zvláštní žádost o poplatkové úlevy do 30 dnů). Nebude tudíž třeba poplatek co do konvertované částky zaplatiti dle čl. III. nař., ani v kolcích (nedosahuje-li celková částka event, poplatků z každého úkonu — dluhopisu, kvitance, vkladného — výše 300 Kč), ale nebudou-li konversní výhody poskytnuty, budou mimo poplatek vyměřeny úroky, i event, zvýšení.
Jest zde tudíž zvýšena odpovědnost právního zástupce poplatníka za správné provedení konverse a splnění všech podmínek úlev poplatkových: dosud ohlášením listiny vyhnul se jakémukoli zvýšení neb pokutě i pro případ odepření úlev, a jen poplatek sám musel býti zaplacen.
III. Totéž platí u převodů nemovitostí, kde zákony o stavebním ruchu poskytují osvobození od převodního poplatku. Zde bude však záhodno celý poplatek složití, poté žádati o osvobození a podle § 77popl. zák. o vrácení slevené částky, ježto osvobození podléhá jen stavba a plocha zastavěná (s dvorem) a nebude lze předem určiti, kolik z takové ceny připadá na tuto, a kolik na nezastavěnou plochu nemovitosti.

Citace:

HANNA, Otakar. Několik úvah o přípustnosti zápisu odštěpného závodu. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 10, s. 173-175.