NPD documents search: České právo, 6 (1924) - Zpráva o lednové schůzi pražského spolku československých notářů

Č. 6994.

Živnostenské právo. — Školství. I. * Řízení je ztíženo podstatnou vadou, jestliže min. obch., zamítajíc v cestě instanční žádost o udělení koncese elektrotechnické podle min. nař. č. 41/1886 ř. z., neuzná praxi více než 10letou v oboru elektrotechnickém za »delší« ve smyslu § 2 cit. nař., aniž toto svoje stanovisko blíže odůvodní. — II. * Řízení je ztíženo podstatnou vadou, jestliže min. obch., zamítajíc v cestě instanční žádost o udělení koncese elektrotechnické podle min. nař. č. 41/1883 ř. z., neuzná vysvědčení státní školy průmyslové o absolvování vyššího oddělení elektrotechnického za vyhovující ve smyslu § 2 cit. nař. jen z toho důvodu, že dotčené vysvědčení pro nastoupení živnosti mechanické nahrazuje ve smyslu § 14 a) živn. řádu a min. nař. č. 193/1907 ř. z. průkaz řádného dokončení učebního poměru.
(Nález ze dne 22. prosince 1927 č. 25804.)
Prejudikatura: Boh. 2808/23, 2996/23, 4280/24 adm.
Věc: Ing. Karel K. v P. proti ministerstvu obchodu stran koncese elektrotechnické.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 5. září 1924, řízeným na magistrát hl. m. Prahy, žádal st-l, jemuž bylo min. veř. prací podle § 5 cís. nař. č. 136/1917 dovoleno užívati stavovského názvu »inženýr«, o udělení koncese k provádění instalací elektrických zařízení silnoproudých a zařízení o vysokém napětí. Svoji způsobilost odbornou prokazoval vysvědčením o tom, že absolvoval v r. 1910—1911 elektrotechnické oddělení vyšší státní průmyslové školy v Praze a že po absolvování byl činným od r. 1911 až do dne podání žádosti u různých firem oboru elektrotechnického. Předsednictvo grémia elektrotechniků přípisem z 30. září 1924 nečinilo proti žádosti žádných námitek.. Policejní ředitelství v Praze přípisem z 27. září 1924 oznámilo, že proti vyhovění žádosti st-le není závady.
Výnosem z 31. prosince 1924 udělila zsp v Praze st-li koncesi pro živnost elektrotech. se stanovištěm v .... s oprávněním zřizovati provozovny pro výrobu a sítě pro rozvádění elektr. proudu k účelům osvětlování, přenášení síly a jiného živnostenského neb domácího užívání, vyjímaje však právo prováděti veškerá zařízení, jichž napětí přesahuje 600 Voltů proudu stejnoměrného nebo 400 Voltů střídavého, jakož i vyjímaje právo zřizovati provozovny pro výrobu elektr. síly (provozovny primérní) s výkonností větší než 30 KW a právo instalace elektr. motorů, jejichž samostatná výkonnost přesahuje 30 KW a dodala, že domáhá-li se st-l udělení koncese elektrotechn. o širším oprávnění, zsp této žádosti nevyhovuje, poněvadž nepodal plného průkazu způsobilosti pro rozsah oné živnosti předepsané.
Odvolání, v němž st-l vytýkal nezákonost tohoto výnosu a poukazoval po té stránce k nál. Boh. 4280/24 adm., zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, v němž vyslovil, že st-l nepodal průkaz způsobilosti pro udělení elektrotechn. koncese.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil: Min. nař. č. 41/1883 ř. z. stanoví, že k udělení koncese, o niž je spor, jest kromě přepokladů všeobecných nutno, aby žadatel prokázal potřebnou odbornou způsobilost vysvědčením vys. školy technické, příslušného učebního ústavu odborného, neb průkazem, že po delší dobu byl zaměstnán v oboru elektrotechnickém. Zabývaje se tímto předpisem, vyslovil nss v nál. Boh. 2808/23 adm., že nařízení ono položilo — vyžadujíc průkaz odborné způsobilosti — dlouhodobé zaměstnání v oboru elektrotechn. na roven teoretickému vzdělání školskému a že, nečiníc mezi nimi stupňovaného rozdílu, uznalo je za rovnocenné. Tvrdí-li tudíž strana, že vyhověla oběma alternativním požadavkům nař. č. 41/1883, náleží úřadu, aby uvažoval o každém z nich a opravňuje jej zákon odepříti koncesi toliko tehdy, když shledá, že ani vysvědčení o odborném vzdělání školním, ani vysvědčení o praktickém zaměstnání samo o sobě, ani toto vy- svědčení se zřetelem k vykázanému odbornému vzdělání školnímu nelze považovati za dostačující průkaz odborné způsobilosti pro nabytí živn. oprávnění v žádaném rozsahu.
V daném případě odepřel žal. úřad st-li přiznati, že podal průkaz způsobilosti pro udělení elektrotechn. koncese a to jak po stránce teoretického vzdělání, tak i po stránce praktické, vysloviv jednak, že vysvědčení, které předložil, nelze považovati za vysvědčení příslušného učebního ústavu odborného podle nař. č. 41 z r. 1883, jednak, že praksi, kterou vykazuje, nelze považovati za delší.
Pokud jde o úsudek žal. úřadu ve směru posléze zmíněném, není sporu o tom, že st-l vykazoval v oboru elektrotechnickém praksi delší 10 let, a že žal. úřad nevyslovil pochybností, že by prakse tato nevyhovovala po stránce kvalitní požadavkům pro zmíněnou koncesi. Podle obvyklého pojímání v životě praktickém a také podle jiných předpisů živn. řádu, které jednají o době praktického výcviku, sluší dojista dobu 10 let považovati všeobecně za dobu delší; měl-li žal. úřad v konkrétním případě za důvodné, uchýliti se od tohoto běžného nazírání, bylo na něm uvésti okolnosti, které jej vedly k tomu, aby pro případ st-lův užil měřítka přísnějšího. K tomu byl žal. úřad povinen tím spíše, když mu bylo ze správních spisů známo, že st-li bylo uděleno podle § 5 cís. nař. 130/1917 povolení k užívání stav. názvu »inženýr«, kteréžto povolení podle cit. předpisu jest vázáno na průkaz alespoň 8leté prakse zvlášť kvalifikované. Žal. úřad však ani jediným slovem nezdůvodnil toto své stanovisko ve věci st-lově, čímž netoliko znemožnil mu jinou obranu než tu, které ve stížnosti používá, totiž opětný poukaz na doloženou svoji kvalifikovanou praksi 10 let, nýbrž i nss-u přezkoumání zákonitosti tohoto svého stanoviska. Sluší proto výrok žal. úřadu, pokud označuje více než 10letou praksi st-lovu v oboru elektrotechnickém za nedostačující, považovati za podstatně vadný.
Než ani pokud žal. úřad odpírá přiznati st-li, že vyhověl po stránce teoretického vzdělání podmínkám nař. č. 41 z r. 1883, nelze vývody nař. rozhodnutí sdíleti.
Žal. úřad vyvozuje z klausule, kterou jest opatřeno absolutorium st-lovo o návštěvě vyšší průmyslové školy v P., totiž že toto vysvědčení nahrazuje podle podle § 14 zák. č. 26/1907 a nař. č. 193/1907 průkaz řádného dokončení učebního poměru pro živnost mechanickou, závěr dvojí: jednak, že vysvědčení toto nemůže tvořiti průkaz požadované způsobilosti pro živnost elektrotechnickou, jednak, že vyšší průmyslová škola v P. není odborným učilištěm podle nař. č. 41/1883, ba že takového odborného učiliště v tuzemsku vůbec není. Ani první, ani druhý úsudek žal. úřadu tu pojatý, nemohl nss se zřetelem na spisový materiál, po ruce jsoucí, uznati za bezvadně získaný.
Skutečnost, že na vysvědčení určitého učebního ústavu je klausule podle § 14 zák. č. 26 a nař. č. 193/1907, podává ovšem průkaz o tom, že majitel takového vysvědčení získal výhody normované v uvedených předpisech, nevylučuje však nutně, jak žal. úřad za to má, průkaz způsobilosti pro jinou živnost podle předpisů pro tuto živnost vydaných. Nelze proto jedině z této klausule usuzovati bezpečně na to, že absolutorium ústavu, vydavšího vysvědčení opatřené takovou klausulí, nepodává průkaz o tom, že ústav ten není odborným učilištěm, o kterém mluví na př. nař. č. 41/1883, pro daný případ rozhodné, a že tudíž vysvědčení to není s to podati průkaz touto normou po teoretické stránce požadovaný a to tím méně, když takové vysvědčení, jako jest v daném případě, a jak to také žal. úřad správně konstatoval, obsahuje doložku, že jeho majitel učinil zadost požadavkům učebné osnovy elektrotechn. oddělení vyšší průmyslové školy a vystudoval toto oddělení s prospěchem.
Úsudek tohoto dosahu lze po názoru nss-u opříti jedině o zkoumání učebné osnovy toho kterého ústavu (srovn. nál. Boh. 2996/23 adm.), po případě o posudek příslušných úřadů školských. Nic podobného však žal. úřad nepodnikl. Nedostatek ten brání však nss-u, aby přezkoumal správnost úsudku žal. úřadu o teoretické kvalifikaci získané absolutoriem elektrotechn. oddělení vyšší průmysl, školy tak, jak bylo organisováno roku 1911 a tudíž i aby mohl spolehlivě posouditi zákonitost nař. rozhodnutí o tento úsudek opřeného.
Z důvodů však právě uvedených nutno za nedostatečně fundovaný označiti i úsudek žal. úřadu, že v tuzemsku není odborného učiliště, vyhovujícího svojí osnovou učební a vnitřní organisací nař. č. 41 z r. 1883. Nař. rozhodnutí spočívá tudíž v obou směrech na řízení podstatně vadném. — — — —

Citace:

č. 6994. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 673-675.