NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 1013.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
V tom, že jednáno bylo proti zákazům vydaným z ohledů zdravotních, nelze ještě spatřovati pletichy. Lhostejno, že obchodník zaměstnával při provozování svého obchodu osoby, jež neměly živnostenského oprávnění.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1922, Kr 1 728/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Josefa M-а do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mladé Boleslavi ze dne 1. června 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a sprostil dle § 259 čís. 3 tr. ř. obžalovaného z obžaloby pro přečin pletich dle § 11 čís. 4 zákona o lichvě, spáchaný prý tím, že v měsíci srpnu 1920 v době, kdy pro vypuknuvší slintavku a kulhavku nařízena byla uzávěra, smluvil se s obžalovaným Emilem K-em, že nakoupí podsvinčata za účelem dalšího prodeje, a že společně s ním koupil v N. od Emila B-a 5 podsvinčat, z nichž Emil K. tři kusy v D. se ziskem prodal.
Důvody:
Zmateční stížnosti, pokud se dovolává důvodu zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Dle názoru zrušovacího soudu podřadil zde lichevní soud skutkový děj, který byl jím vzat za prokázaný, neprávem pod ustanovení zákona lichevního o přečinu pletich. Pletichami rozumí se všechna úmyslná jednání, jež hledíc k poměrům válkou vyvolaným, vybočují z mezí řádného obchodování a jsou způsobilá stupňovati cenu předmětu potřeby. Podloudnost, pokoutnost jednání musí souviseti s poměry válkou vyvolanými. Toho zde potud není, pokud nalézací soud shledává pletichy v tom, že obžalovaný jednal proti zákazům, z ohledů zdravotních vydaným, proto, že řádila tehdy v okolních krajích slintavka a kulhavka. Dle toho nebyl sice obchod s podsvinčaty úplně volným; avšak nikoliv z příčin válkou vyvolaných, nýbrž z ohledů jiných, které se vyskytovaly i před válkou a vedly i tehda k zákazu obchodování. Jednání proti takové zápovědi nepodléhá sankci lichevního zákona, nýbrž mohla by snad býti řeč o přestoupení ustanovení § 19 zákona o dobytčím moru ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák. Pokud se druhé okolnosti dotýče, že totiž obžalovaný M. spojil se s Emilem K-em k obchodu, jelikož se obával, že by mohl pozbýti živnostenského, oprávnění k obchodování, kdyby na jevo vyšlo, že nedbal zmíněného zákazu, mělo i toto jednání svůj vnitřní důvod v zákazu obchodování podsvinčaty pro tehdá zjištěnou kulhavku a slintavku a nebylo vůbec nikterak v souvislosti příčinné s mimořádnými poválečnými poměry. Nelze tudíž ani v této okolnosti spatřovati přečin pletich; vždyť obchodník může při provozování svého obchodu zaměstnávati i osoby, které samy živnostenského oprávnění k obchodování nemají. V tom jistě nelze shledati jednání protizákonné, spadající pod ustanovení lichevního zákona, nanejvýše mohlo by býti posuzováno se stanoviska předpisů živnostenského řádu. Ani řetězového obchodu není v činu obžalovaného M-а a jeho společníka Emila K-a, vždyť nebylo zde žádných přesunů, kterými by byl přechod předmětu potřeby ke spotřebiteli býval zdržován, poněvadž kupovali buď K. sám nebo oba společně od producenta a prodávali přímo spotřebitelům. I bylo proto oprávněné zmateční stížnosti obžalovaného Josefa M-а vyhověti a z obžaloby ho sprostiti (§ 259 čís. 3 tr. ř.).

Citace:

č. 807. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 727-728.