NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 9688.

Policejní věci (Slovensko): * I přestoupení policejního příkazu nebo zákazu, založeného na § 6 statutu o požární policii města Košic č. 6345 — 168/1897, zakládá skutkovou podstatu přestupku § 141 zák. čl. XL:1879.
(Nález ze dne 19. února 1932 č. 2997/30).
Věc: Ludevít L. v Košicích proti zemskému úřadu v Bratislavě o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Košicích z 19. června 1929 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 141 zák. čl. XL:1879, jehož se dopustil tím, že přes pravoplatné rozhodnutí zemského úřadu V Bratislavě z 28. února 1929 neodstranil ohni nebezpečný materiál ze svého skladu, dvora, sklepa a půdy, a byl odsouzen k pokutě 300 Kč, pro případ nedobytnosti k 3dennímu uzamčení. V důvodech jest uvedeno: Při požárně-policejní prohlídce konané dne 28. dubna 1928 v skladních místnostech obviněného bylo požárně-policejní komisí zjištěno, že st-1 má ohni nebezpečný materiál ve svém dvoře, ve sklepě, skladu a na půdě, pozůstávající hlavně z dřevěných beden, slámy, papírů, dřevěné bavlny a pod., kteréžto věci jsou s požárně-bezpečnostního stanoviska závadné nejen proto, že jsou uloženy v nebezpečném nepořádku na takových místech, kde se odhozením cigarety, zápalky a pod. může lehko zapáliti, ale i proto, že jsou uloženy na půdě v bezprostřední blízkosti komína a že již na tomto místě byl velký požár. Proto bylo obviněnému výměrem policejního ředitelství jako požárně-policejní vrchnosti ze 4. května 1928 uloženo, aby tyto závady do 30 dnů odstranil. Obviněný podal proti tomuto výměru, který neměl účinku odkladného, odvolání na zemský úřad, který výměrem z 2. února 1929 schválili výměr požárně-policejní vrchnosti I. stolice; proto byl obviněný při doručení pravoplatného výměru zemského úřadu písemně vyzván, aby závady do 8 dnů odstranil. Výměr zemského úřadu byl obviněnému doručen dne 5. dubna 1929, tedy do 14. dubna 1929 měly býti závady podle pravoplatného výměru již odstraněny. Obviněný však svým povinnostem, resp. opatřením již pravoplatně potvrzeným nevyhověl, což dokazuje hlášení obvodního inspektora Eržena T., který byl úřadem poslán, aby kontroloval provedení úředního opatření, pročež musil býti uznán vinným a pokutován, neboť se dopustil přestupku shora popsaného. Obhajoba obviněného, že svým povinnostem vyhověl, nemohla býti uznána, neboť byla vyvrácena vypovědí svědka, jsoucího pod úřední přísahou, obvodního inspektora Evžena T. Od dalšího dokazování bylo upuštěno nejen proto, že vina obviněného byla vzata za prokázanou již vypovědí jmenovaného svědka, ale i proto, že svědci, jejichž výpovědi obviněný navrhoval, by byli bez toho dokázali jen to, že ve dvoře byly bedny přichystány k dopravě, tato okolnost však nebyla vzata za základ k zjištění viny, ale hlavně ty okolnosti, že na půdě a ve sklepě jest nahromaděno množství materiálu závadného s hlediska požárního.
Nař. rozhodnutím byl rozsudek ten z jeho důvodů co do viny potvrzen, co do trestu byl však pozměněn v tom směru, že peněžitá pokuta byla snížena na 100 Kč, pro případ nedobytnosti na jednodenní uzamčení s tím, že st-li byl povolen odklad výkonu trestu na dobu 1 roku. V důvodech se uvádí, že spáchání trestního činu bylo zjištěno úředním orgánem policejního ředitelství, pročež policejní trestní soud I. stolice oprávněně pominul výslech svědků navržených st-lem, tím více, že st-l sám doznává, že po doručení výměru II. stolice žádal o prodloužení lhůty do 1. srpna 1929, kterážto skutečnost potvrzuje okolnost zjištěnou úředním orgánem, t. j. nebezpečný stav, jehož odstranění bylo nařízeno. St-l tomuto nařízení však nevyhověl, odvolávaje se toliko na to, že v předepsané 30denní lhůtě nemůže splniti uloženou mu povinnost. O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad shledává právě tak jako policejní trestní soud I. stolice skutkovou podstatu přestupku § 141 zák. čl. XL:1879, kladeného st-li za vinu, v tom, že st-1 přes pravoplatné rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě z 28. února 1929 neodstranil ohni nebezpečný materiál ze svého skladu, dvora, sklepa a půdy. Naproti tomu tvrdí stížnost, že čin, pro který byl st-l odsouzen, nezakládá skutkové podstaty přestupku § 141 zák. čl. XL: 1879, neboť podle tohoto zákonného předpisu lze stíhati jen překročení pravidel, vydaných k zamezení vypuknutí a šíření požáru, nikoli však překročení opatření policejního ředitelství, jež takovým pravidlem není.
K námitce té sluší poukázati na to, že v nař. rozhodnutí dovolaný výměr zem. úřadu v Bratislavě z 28. února 1929, jakož i potvrzený jím příkaz policejního ředitelství v Košicích ze 4. června 1928, jímž bylo st-li uloženo, aby odstranil ohni nebezpečný materiál ze svého dvora, sklepa a půdy, byly vydány na základě § 6. statutu o požární policii města Košic, schváleného min. výnosem z 8. října 1897. Podle tohoto ustanovení jest policejní vrchnost oprávněna, zakázati všechny činy, jež by podle místních poměrů mohly lehce způsobiti požár, i když by platnými zákonnými nařízeními nebo městskými statuty zakázány nebyly, a učiniti opatření za účelem odstranění vad, které by požár mohly způsobiti. Odvolání proti takovým opatřením policejní vrchnosti nemají — jak se výslovně ustanovuje v 2. odst. cit. ustanovení — odkladného účinku. V těchto ustanoveních městského statutu jest obsaženo nejen oprávnění policejního úřadu k vydávání příkazů a zákazů směřujících k zamezení požáru, nýbrž jest v něm stanovena i povinnost, příkazů a zákazů těch uposlechnouti, a sluší tedy i porušení této povinnosti pokládati za překročení cit. statutu o policii požární. Poněvadž pak předpis cit. § 6 jest již podle svého znění předpisem vydaným za účelem zamezení vypuknutí a šíření požáru, zakládá jeho přestoupení a tudíž i přestoupení policejního příkazu nebo zákazu na něm založeného skutkovou podstatu přestupku § 141 přestupkového zákona. Není proto shora zmíněná námitka stížnosti odůvodněna.
Další námitka stížnosti, že § 141 přest. zák. se nevztahuje na případy, kde jest nebezpečí ohně samozřejmé, t. j. kde souvisí se samým obchodováním, jest vyvrácena cit. zněním § 6 měst. statutu o požární policii města Košic, podle něhož z oprávnění policejního úřadu k vydávání příkazů a zákazů směřujících k zamezení požáru, nejsou vyňaty případy, ve kterých — jak stížnost tvrdí — jest nebezpečí ohně samozřejmé.
Z těchto úvah plyne, že nelze shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad podřadil čin kladený st-li za vinu § 141 zák. čl. XL:1879. Zbývají námitky formálního rázu.

Citace:

č. 9688. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 420-422.