NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 2831.

Elektrisace: Sblíží-li se elektrické vedení podniku všeužitečného s elektrickým vedením jiným, nutno i tehdy provésti potřebná opatření zajišťovací podle §u 25, odst. 1. zákona č. 438/1919, když vedení toto nebylo živnostenským úřadem schváleno.
(Nález ze dne 5. listopadu 1923 č. 7323).
Věc: Firma Jan E., prádelna bavlny, tkalcovna a t. d. v M. proti ministerstvu veřejných prací o zajištění elektrického vedení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l podal v dubnu 1919 žádost, aby mu bylo povoleno zřízení elektrického vedení z továrny do jeho domu čp — v M. k účelům osvětlovacím, a prohlásil v této žádosti, že v případě zavedení elektrického osvětlení v celé obci, připojí se ihned na vedení obecní, takže osvětlovací zařízení, jež hodlá vzhledem na trvající potíže s osvětlováním zříditi, bude pouze prozatímním.
Zsp v B., jíž za účelem technického posouzení byl projekt předložen, vyrozuměla výnosem z 12. prosince 1921 osp-ou v Místku, že s hlediska soustavné elektrisace není proti projektu, pokud bude sloužiti výhradně soukromým účelům podnikatele, námitek, že však žadatel musí se zavázati odstraniti ihned projektované vedení, jakmile dojde k elektrisaci obce v rámci soustav
Zprávou z 8. února 1923 oznámila osp zsp-é, že k elektrisaci obce M. došlo již v roce 1922, a že žadatel, když vyřízení jeho záležitosti se protáhlo, provedl zatím projekt nevyčkav úředního povolení k tomu, a navrhla, aby upuštěno bylo od podmínky, kterou nařízeno odstranění vedení pro případ elektrisace obce M.
Když řízení o žádosti st-lově za schválení elektrického vedení bylo v tomto stadiu, podaly moravsko-slezské elektrárny zsp-: v Brně žádost o povolení k postavení primérního elektrického vedeni o vysokém napětí 22000 volt, odbočujícího od hlavní linky Ostrava-Frýdlant a končícího v transformační stanici umístěné ve zvláštním oddělení budovy městské chladírny, a spolu žádaly za svolení k zařízení této transformační stanice a postavení rozvodné sítě pro napětí 380/220 voltů v M. Při komisi, jež o teto žádosti byla odbývána, bylo konstatováno, že příslušné primérní vedení o vysokém napětí 22000 voltů bude mezi mezi sloupy č. 11 a 12 křižovati soukromé vedení st-lovo o napětí 110 voltů, st-l pak žádal, aby křižování to provedeno bylo podle platných předpisů.
K požadavku tomu vyslovila se komise v tom smyslu, že křižování v křižujícím poli mělo by býti provedeno beze spojek a s trojnásobnou bezpečností.
Zsp udělujíc výnosem z 9. dubna 1922 moravsko-slezským elektrárnám žádané povolení, nařídila na základě vyjádření komise, že křižování primérního vedení se sekundérním vedením st-le má býti provedeno tak, jak komise navrhla.
Proti tomuto bodu rozhodnutí podaly moravsko-slezské elektrárny odvolání k min. veř. prací namítajíce, že firma E. sama ve své žádosti prohlásila svoje vedení za provisorní, a že zem. výbor vyslovil s tímto.vedením souhlas jen s, tou podmínkou, že vedení ono musí býti odstraněno, jakmile dojde k zásobení obce elektřinou v rámci soustavné elektrisace, kterémuž požadavku firma se podrobila.
Min. veř. prací výnosem z 23. prosince 1922, jenž obsahuje též vyřízení rekursu Rudolfa F., vyhovělo odvolání moravsko-slezských elektráren a zrušilo rozhodnutí zsp-é, pokud jím bylo moravsko-slezským elektrárnám uloženo, aby provedly křižování primérního vedení se sekundérním vedením firmy E. v M. v křižujícím poli beze spojek a s trojnásobnou bezpečností.
V důvodech svého rozhodnutí uvedlo ministerstvo, že dle spisů nebyl dosud projekt firmy E. na postavení vlastního elektrického vedení příslušným živnostenským úřadem schválen a nelze proto již nyní ukládati v jeho prospěch moravsko-slezským elektrárnám podmínky.
Návrhem moravsko-slezských elektráren učiněným v odvolacím řízení, aby byla firma E. vyzvána odstraniti podmínečně koncesované soukromé vedení a připojiti se na místní trať soustavné elektrisace v M., odepřelo ministerstvo se zabývati, poněvadž záležitost ta nebyla předmětem administrativního řízení.
O stížnosti firmy Jan E. proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost namítá především, že při komisi nebyla provedena řádná obchůzka celé trati, ježto členové komise šli od křižovatky trati k transformační stanici přímo přes město a nikoliv podél trati samé.
Obsahem svým jest námitka tato výtkou, že úřad neopatřil si řádně provedenou pochůzkou spolehlivého skutkového základu pro své rozhodnutí o potřebě zabezpečení elektrického vedení st-lčina proti škodlivým účinkům, jež by jí mohly vzejíti tím, že vedení její křižuje se silnoproudým vedením moravsko-slezských elektráren.
Námitka ta mohla by míti význam, kdyby úřad byl skutečné vyslovil, že opatření uložená moravsko-slezským elektrárnám za účelem zabezpečení křižování obou vedení nemají proto býti prováděna, poněvadž z ohledů technických zabezpečení toho není zapotřebí, to však úřad neučinil, nýbrž zrušil rozhodnutí prvé stolice ukládající moravskosko-slezským elektrárnám provedení oněch opatření z důvodu čistě právního, že totiž elektrické vedení st-lčino nebylo dosud schváleno. Při tomto svém právním stanovisku nepotřeboval úřad vůbec vyšetřovati, je-li z důvodů technických zapotřebí, aby dotčená opatření k zajištění křižování obou vedení byla provedena, a nemůže mu proto býti vytýkáno, že pro své rozhodnutí neopatřil si spolehlivého skutkového základu, kdyžtě o tom, že vedení st-lčino dosud schváleno nebylo, není vůbec sporu.
Ovšem záleží na tom, zda důvod, pro který úřad rozhodnutí prvé stolice zrušil, má oporu v zákoně, a zda úřad směl upustiti od provedení zabezpečovacích opatření, jichž potřeba technickými znalci byla uznána, jedině proto, že elektrické vedení st-lčino nebylo dosud schváleno živn. úřadem.
Stížnost to popírá a namítá, že již v roce 1919 zažádala za schválení elektrického vedení vlastního, a že z okolnosti, že žádost ta dosud vyřízena nebyla, nemohou si Moravsko-slezské elektrárny osobovati nějakou prioritu. Úřad měl při schvalování projektu těchto elektráren buď postupovati tak, jakoby vedení st-lčino bylo již schváleno, anebo měl učiniti opatření, aby také ohledně jejího projektu komise byla provedena, při čemž ovšem přípustnost tohoto projektu musila by býti posuzována dle práva platného v době podání žádosti za schválení projektu.
K námitce této sluší uvésti:
Nss nemůže řešiti otázku, dle kterých zákonů bude nutno posuzovati živnostensko-policejní přípustnost projektu st-lčina, neboť o žádosti její dosud vůbec nebylo rozhodnuto, a není zde tudíž potřebného substrátu pro judikující činnost nss (§§ 2 a 5 zák. o ss).
Rovněž nemohl soud souhlasiti se stížností v tom, že úřad měl buď pokládati elektrické vedení st-lky za schválené anebo měl dříve učiniti opatření, aby i o jejím projektu komisionelní řízení bylo provedeno, neboť není zákonného ustanovení, dle něhož by žádosti o schválení provozoven musily býti vyřizovány v tom časovém pořadí, jak úřadu došly, a rovněž nelze ze zákona dovoditi, že by při udílení živnostensko-právního konsensu pro určitý úřadu později došlý projekt mělo ke všem projektům dřívějším, o nichž rozhodnutí dosud vydáno nebylo, hleděno býti tak, jakoby již byly konsentovány.
Přes to musil však nss vlastní námitku st-lky uznati důvodnou.
Úřad schválil projekt Moravsko-slezských elektráren dle zákona z 22. července 1919 č. 438 Sb. Zákon tento má ve svém oddílu třetím (§ 25) specielní předpis o tom, jak se má postupovati při sblížení a křížení elektrických vedení, a sice ustanovuje, že sblíží-li se různá elektrická vedení, třeba zaříditi vše, co za daných okolností s nejmenšími výlohami v zájmu veřejné bezpečnosti a nerušeného provozu všech zúčastněních děl jest technicky nejúčelnější,
Dle toho má úřad schvalující dílo elektrického podniku všeužitečného při křižování vedení naříditi potřebná zajišťovací opatření vždy tenkráte, když toho žádá veřejná bezpečnost neb nerušený provoz zúčastněných děl. Ve shodě s bezpečnostně-policejním rázem těchto opatření rozhodují jen řečené faktické momenty o tom, mají-li zajišťovací opatření býti provedena čili nic. Okolnost, že vedení, jež dle posudku znalců potřebuje zajištění, dosud živnostenským úřadem schváleno nebylo, neopravňuje úřad po tak dlouho, pokud neschválené vedení fakticky existuje, aby upustil od provedení zajišťovacích opatření zákonem předepsaných, bez ohledu na to, zda jich podle § 25 zákona jest zapotřebí.
Má-li snad okolnost ona nějaký význam pro otázku, které z těchto vedení pokládati jest za nové dle bodu 2 § 25 cit. zák., a kdo bude povinen nésti náklad spojený s provedením zajištění, úřad neřešil, nemůže tedy také nss otázkami těmito se zabývati (§§ 2 a 5 zák. o ss).
Pro ochranu, již zákon poskytuje zúčastněným dílům v odstavci
prvém § 25, okolnost ona však významu nemá.
Rozhodnutí úřadu, že od provedení zajišťovacích opatření, jež uznána byla znalci za nutná k zabezpečení křižování elektrického vedení podniku všeužitečného s vedením jiným, dlužno upustiti tenkráte, když vedení to dosud nebylo živnostenským úřadem schváleno, spočívá tudíž na mylném výkladu zákona, a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2831. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 897-900.