NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2596.

Závodní výbory: Není-li zřejmo, zda předseda rozhodčí komise v určité věci hlasoval nebo zda hlasovati odepřel, nelze nález dodatečně v této věci stranám dodaný považovati za usnesení rozhodčí komise.
(Nález ze dne 10. července 1923 č. 5115.) Věc: Firma Josef S. a synové v K. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v R. o výpověď členů závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 30. listopadu 1922 rozhodla rozhodčí komise dle zákona o závodních výborech v R. o stížnosti závodního výboru firmy Josef S. a synové v K. podané dne 21. října 1923 do výpovědi firmou všem zřízencům a dělníkům dané v ten smysl, že
1) se prohlásila za příslušnou,
2) neuznala firmu za oprávněnou, dáti členům závodního výboru Antonínu P., Františku S., Karlu J., Janu Š. a Josefu B. 14denní výpověď, a že firmu odsoudila, aby nahradila jim mzdu počínajíc dnem 20. října 1922 až do dne opětného přijetí a
3) odsoudila firmu, aby dala všem svým přes 10 roků u ní zaměstnaným dělníkům takové odškodné, na jakém se usnese závodní výbor v dohodě s firmou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost uplatňuje v prvé řadě nezákonnost nař. rozhodnutí z důvodu, že pravý opak toho, co vyslovuje nař. rozhodnutí, jest vlastně usnesením žal. rozhodčí komise. Dle tvrzení stížnosti sice navrhli to, co nař. rozhodnutí vyslovuje, a hlasovali pro to 3 členové komise, dva však hlasovali proti tomu, předseda nehlasoval a proto dle § 33, odst. 2 prov. nař. k zákonu o závodních výborech z 29. prosince 1921 č. 2 Sb. z r. 1922 má se za to, že předseda hlasoval proti, takže dle § 30, odst. 2 posl. věta prov. nař. při rovnosti hlasů rozhodl předsedův názor proti návrhům těm. Byl prý tedy prohlášením obsahu nař. rozhodnutí za usnesení komise porušen zákon v uvedených předpisech.
Odvodní spis závodního výboru jako zúčastněné strany stojí na stanovisku opačném, poněvadž i kdyby nebyl předseda pro návrhy dle nař. rozhodnutí výslovně hlasoval, tedy prý tím, že jako předseda přijetí návrhů stížnosti konstatoval a rozhodnutí pak v tom smyslu vynesl, dal na jevo, že hlasuje pro vyhovění stížnosti závodního výboru.
Tento názor nemůže nss sdíleti, nýbrž musí dáti stížnosti potud za pravdu, že stranám intimované nař. rozhodnutí není usnesením žal. rozhodčí komise.
Dle §§ 26, odst. 7 a 32 zákona z 12. srpna 1921 č. 330 Sb. a §§ 28, 30 a 33 prov. nařízení rozhoduje rozhodčí komise v senátech šestičlenných většinou hlasů, při rovnosti hlasů pak rozhoduje názor, pro který hlasuje předseda. O členu, jenž, ač přítomen, hlasovati odepře, má se za to, že hlasuje proti návrhu.
Z toho plyne, že předseda jest povinen v každém případě hlasovati a že k tomu, aby vzniklo skutečné usnesení rozhodčí komise, je třeba, aby všichni hlasovali neb aby bylo ze zápisu o hlasování zřejmo, že některý člen hlas odepřel.
V daném případě neukazuje protokol o jednání komise sepsaný, že a jak předseda hlasoval a není ze spisů ani zřejmo, že by byl předseda ihned rozhodnutí komise vyhlásil, a snad tímto způsobem své votum na jevo dáti chtěl, nýbrž zdá se dle spisů, že rozhodnutí bylo dodatečně předsedou koncipováno a stranám písemně vydáno. Ač stížnost výslovně tvrdila, že předseda komise vůbec nehlasoval, nezaujala k tomu žal. rozhodčí komise ani odvodním spisem ani jinak stanovisko a nevyšetřila ani, zda zápis o hlasování jest snad neúplný, ani v kterém směru jest snad neúplný.
Schází-li však ve správních spisech osvědčení o tom, že a jak předseda hlasoval, ani že hlasovati odepřel, pak nelze nález stranám dodaný považovati za usnesení rozhodčí komise a jest pochybno, zda skutečné usnesení se vůbec stalo.
Toto hlasování předsedy, jež musí býti výslovně konstatováno, nelze suplovati ani dle §u 33, odst. 2 prov. nař., ani pouhou dedukcí z pozdějšího postupu předsedova.
Prvé již proto ne, že — nehledě ani k tomu, zda předpis tento netýká se jen členů (náhradníků) stricto sensu — dle obsahu protokolu předseda hlasovati neodepřel, druhé pak dlužno popříti z toho důvodu, že při kolegiátním usnášení jakýkoliv projev k hlasování učiněný po rozchodu komise kterýmkoli účastníkem nemůže nahraditi hlasování v komisi snad opomenuté.
Ježto tu tedy není jisto, zda vůbec došlo ke skutečnému usnesení žal. komise, trpí řízení správní podstatnou vadou, pro niž bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 6, odst. 2 zák. o ss, aniž bylo za tohoto stavu věci nss-u možno obírati se dalšími námitkami stížnosti, jež směřují výlučně proti rozhodnutí stranám intimovanému.

Citace:

č. 2596. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 464-466.