NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 11436.

Ustanovení § 409 c. ř. s. nelze použíti na soukromoprávní nároky v trestních rozsudcích.
(Rozh. ze dne 3. března 1932, R II 430/31.)
Soud prvé stolice povolil na základě trestního rozsudku exekuci k vydobytí útrat 88 Kč a lékařských výloh 195 Kč. V rekursu uplatňovali dlužníci, že soud povolil exekuci, ač ještě neuplynula čtrnáctidenní — Čís. 11436 —
lhůta ku plnění. Rekursní soud ohledně útrat 88 Kč napadené usnesení potvrdil, ohledně nároku na zaplacení 195 Kč exekuční návrh zamítl a uvedl v tomto směru v důvodech: Literatura (Neumann c. s. ř.) zastává názor, že pro nárok, o nějž tu jde, platí pariční lhůta podle § 409 c. ř. s. Také podle »Fragebeantwortung zur Z. P. O.« býv. ministerstva spravedlnosti jest tento názor odůvodněn, a rekursní soud nemá příčiny, by se od tohoto právního stanoviska odchyloval; při rozhodnutí o soukromoprávním nároku vykonává trestní soud vlastně funkci civilního soudu a proto jest použití ustanovení § 409 c. s. ř. pro splnění takového nároku opodstatněno. Ježto v souzeném případě tato lhůta dne 16. listopadu ještě neuplynula, bylo povolení exekuce v tom ohledu podle § 7 ex. ř. předčasné.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o povolení exekuce na základě § 1 čís. 8 ex. ř. k vydobytí soukromoprávních nároků přiřknutých vymáhajícímu věřiteli trestním rozsudkem. Bývalý nejvyšší soudní dvůr ve Vídni vyslovil ve »Fragebeantwortung« mínění, že ustanovení § 409 c. ř. s. jest použíti i na soukromoprávní nároky v trestních rozsudcích. Toto mínění nelze ze zákona odůvodniti. Trestní řád (§ 369) neustanovuje pro to lhůtu, ani nepředpisuje, že ji má soud ustanoviti. § 397 tr. ř. předpisuje, že každý trestní rozsudek se má bez odkladu vykonati, jakmile jest jisto, že výkonu není na odpor žádná překážka a zvláště ne opravný prostředek včas a osobou k tomu oprávněnou podaný, jemuž zákon propůjčuje odkladný účinek. Neustanovuje výjimku ani pro soukromoprávní nároky (§ 373 tr. ř.). § 54, druhý odstavec ex. ř. předpisuje, že, opírá-li se návrh o některý z titulů § 1 čís. 8, 10 až 12 a 14, neb o usnesení trestního soudu, musí vymáhající věřitel předložiti potvrzení úřadu, jenž nález nebo nařízení vydal, že rozhodnutí nebo nařízení není podrobeno opravnému prostředku, který vykonatelnost zastavuje. Obdobné použití § 409 c. ř. s. není na místě proto, že tento předpis platí jen pro rozsudky podle civilního řádu soudního, a proto, že předpis § 54, druhý odstavec ex. ř. o potvrzení právní moci by neměl smyslu, kdyby se exekuční soud musel případu k případu přesvědčovati, zda rozhodnutí trestního soudu podléhá opravnému prostředku, bránícímu vykonatelnosti (rep. nál. čís. 180, Now. n. ř. čís. 777). Arciť, kdyby trestní soud ustanovil ve smyslu onoho posudku nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí lhůtu k plnění podle obdoby § 409 c. ř. s., nemohla by býti exekuce povolena před jejím uplynutím, neboť by tomu bránil předpis § 7 ex. ř. Než v tomto případě ji trestní soud neustanovil a, jak bylo uvedeno, trestní řád ji nestanoví. Proto spadá doba plnění v jedno s pravoplatností rozsudku. Právní moc rozsudku nastala v tomto případě jeho prohlášením proto, že se strany vzdaly opravných prostředků. Přisouzená náhrada škody byla hned splatná a proto povolil první soud podle § 7 ex. ř. právem exekuci na návrh podaný pátý den po vyhlášení trestního rozsudku.

Citace:

č. 11436. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 233-234.