NPD documents search: Právník, 62 (1923) - Status soudců čsl. republiky

Sbíráni pryskyřice krádeži či lesním pychem?

Krajský soud v Ch. zjistiv, že A. nasbíral 35 kg, B. 24 kg, С 45 kg lesní pryskyřice — 1 kg v ceně po 4 Kč — v oboře, kde sbírání její bylo lesní správou zakázáno, uznal první dva vinnými přestupkem krádeže, třetího zločinem krádeže podle § 176 IIa tr. z. a zjistiv dále, že obchodníci D. E. skoupili na několikráte od neznámých lidí první 14 q, druhý 12 q lesní pryskyřice nasbírané v oné oboře, ač věděli o zmíněném zákazu, odsoudil oba pro zločin podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186b tr. z. Zmatečním stížnostem С. E. bylo vyhověno z těchto důvodů:
Přisvědčiti sluší zmateční stížnosti, že sbírání pryskyřice neodpodstatňuje, byť i šlo u jednotlivých pachatelů o množství dosti značné v ceně prodejní i 50 K převyšující, za daných okolností nutně skutkovou povahu krádeže ve smyslu zákona, nýbrž že může tvořiti i jen politický trestný polní pych. Zák. lesní z 3. prosince 1852 č. 250 ř. z., v § 60 výslovně označuje za pych, čili škodu lesní pod č. 5, »když by kdo sbíral mízu stromovou (pryskyřici, terpentín, mízu březovou a javorovou), úrodu lesní (semeno dřevní, ovoce lesní, borůvky jahody a pod.), houby a doutnačku čili shnilé dřevo«. Ovšem obsahuje § 60 les. zák. skutkové podstaty, které se provedením kryjí s krádeží podle tr. z., a sám vyslovuje, že dotyčné činnosti jsou lesním pychem jen tehda, pokud se na ně nevztahuje ob. zák. trestní. Hranici shledává praxe pravidelně v nepatrné ceně přivlastněných lesních produktů, která nynějšími všeobecnými poměry cenovými doznala poměrného zvýšení. V přítomném případě ovšem cena pryskyřice obžalovanými při jednotlivých pochůzkách do panských lesů nasbírané byla sice dosti značná, nelze však přehlédnouti jakost lesního produktu, o který se zde jedná. Jde totiž v § 60 les. zák. i o výrobky lesního hospodářství majitelem zvláště vypěstované a hájené (dříví drobnějšího druhu, sazenice, místy tráva), jež majitel lesa sám po případě zamýšlí zužitkovati a v nichž vidí součást pravidelného výnosu lesního hospodářství, po většině ale i výrobky, které pravidelně bez přičinění majitelova v lese rostou neb jinak se vyvíjejí a na jichž zužitkování tento vůbec nereflektuje (houby, jahody pryskyřice). Tyto posléze uvedené výrobky mívaly celkem za dob normálních cenu nepatrnou, která vlastně vytvořena byla teprve činností na jich sbírání a dopravu na místo spotřeby vynaloženou. Za nynějších mimořádných poměrů cena ta ovšem značně stoupla, nejen stoupnutím ceny práce, nýbrž částečně též tím, že produkty ty nabyly významu jako poživatiny neb staly se náhražkami za suroviny v průmyslu potřebné, jež nyní za ceny nepřiměřeně zvýšené snad i jen v množství nepostačujícím lze zjednati. Sbírání takovýchto produktů bylo dříve namnoze majiteli lesa mlčky trpěno. Tam, kde bylo zakazováno neb závislým učiněno na zvláštním povolení, nebyla pravidelně příčina toho, že by snad majitel lesa spatřoval v přivlastňování si takových předmětů o sobě zasahování do své sféry majetkové, nýbrž poněvadž sbírání to spojeno bylo s poškozováním vlastní lesní kultury neb stěžováním dozoru nad dřívím. Ani zákonodárce neshledával ve zcizování těchto lesních výrobků krádež ve smyslu tr. z. Nasvědčuje tomu nejen předpis § 60 les. zák., nýbrž i předpis § 174 II d) tr. z., jenž za kvalifikovanou krádež označuje toliko krádež dříví — ne plodin lesních vůbec — v lesích zahájených, jakkoli by i cena těchto, zvláště sečtou-li se částky z většího počtu útoků, snadno mohla překročovati částku v § 174 II tr. z. uvedenou. Ne bezvýznačným ve směru uvedeném jest i předpis § 175 II a) tr. z., jenž za zločinnou krádež označuje odcizení listí stromů morušových, jímž krmí se bourci, jen v těch zemích, kde chování bourců činí část průmyslu a venkovského hospodářství, klada je tam na roveň krádeži úrody na poli a ovoci na stromech. Sbírání a prodej uvedených lesních výrobků jest notoricky tak rozšířeným obyčejem, zvláště méně majetné třídy venkovského obyvatelstva, že by se příčilo přímo právnímu jeho citu a vědomí, kdyby se i jen tam, kde bylo lesním úřadem neb majitelem lesa zakázáno, trestalo jako krádež, zvláště po případě jako zločin krádeže. To co tuto uvedeno, platí též o sbírání pryskyřice. Jakkoli nabyla tato v době nynější značné ceny, přece bude míti zákaz jejího sbírání pravidelně již z důvodu šetření lesního stromoví důvod svůj ne v tom, že by majitelé lesa zamýšleli sami ji ve svůj prospěch zužitkovati, nýbrž v okolnosti, že seškrabování pryskyřice, vy- trysklé z poškození stromů vysokou zvěří způsobeného, poškozují se ještě značněji tyto stromy a brání se jejich vývinu. Z úvah shora uvedených nelze ve sbírání tom, i když se dálo beze svolení majitele lesa a ve větším rozsahu, spatřovati ještě bez bližšího zjištění individuelních poměrů ihned krádež. Tam, kde majitel vyhradil si sám zužitkování tohoto výrobku lesního, sám jeho vývoj snad nasekáváním stromů za tím účelem podporuje, jej sám sbírá neb sbírati dává a zpeněžuje, spadalo by ovšem i sbírání pryskyřice bez svolení majitele, byly-li poměry ty pachateli známy a nešlo-li o množství zcela nepatrné, pod hledisko krádeže, po případě i zločinné. Jinak mohla by činnost ta spadati pod hledisko zlomyslného poškozování cizího majetku ve smyslu vš. tr. zákona, zvláště neobmezoval-li se pachatel pouze na seškrabování a sbírání pryskyřice bez jeho přičinění vytrysklé, nýbrž poškozoval-li snad sám zúmyslně stromy, na př. nasekáváním, aby tvoření se její podporoval a rozmnožoval, nebo konečně způsobem dobývání pryskyřice, bez jeho přičinění, ze stromů vyprýštivší. Není-li tu ale těchto okolností, pak nelze podřaditi sbírání a seškrabování pryskyřice ani tehda, dělo-li se bez svolení majitele lesa a ve větším rozsahu, vůbec pod trestní zákon, nýbrž sluší spatřovati v něm lesní pych, jejž trestati povolán jest úřad správní.
Rozhodnutí nejvyššího jako zrušovacího soudu ze dne 1. října 1921, Kr I 175/21.
Hrubeš.

Citace:

Status soudců čsl. republiky. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 4, s. 180-180.