NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Styk dopravní.

I. Již v nejstarších dobách jevila se potřeba, aby všechny časové a místní překážky další dopravě osob, zpráv a předmětů v cestu se stavící byly odstraněny a přemoženy a tak dopravní styk se usnadnil; k tomuto cíli spolupůsobily byť i nedokonale síly lidské (nosiči a veslaři), zvířecí (soumaři, karavanní obchod) i síly přírodní (plachta). Teprve znenáhlý rozvoj válečné techniky způsobil i v oboru dopravnictví značný a důležitý pokrok; rychlost dopravy ve válečnictví nezbytná, doprava velkých mas a správná organisace podporovaly rozvoj veškerého styku dopravního. Dále vznikla na otevřených cestách vodních i pozemních určitá střediska, jež veškerou dopravu téměř ovládala a tak se stalo, že města jako Tyrus, Athény, Benátky a Janov dosáhla a po léta udržela panství nad nepoměrně rozsáhlým a značným územím. Nejstarší doprava zpráv spočívala v římském cursus publicus, doprava jízdními posly, kteráž byla na konci středověku Franceskem Szonkou napodobena (srv. čl, Poštovnictví). Pravidelnější organisace dopravy zboží vyvinula se ve 14. století ve větších městech Německa vlivem německých trhů. Nejméně dokonalá byla doprava osob.
Teprve vynalezením páry jako hnací síly nabyl styk dopravní netušeného rozvoje. Tento vynález měl v zápětí, jak Adam Smith správně poznamenává, značné zlevnění dopravy, což mělo dále za následek, že tím byly podstatně zmenšeny náklad výrobní a cena tržní, a naproti tomu zvýšena způsobilost dopravní a tudíž i konkurenční osob i zboží. Dobře upravený styk dopravní jest též uznaným hospodářským činitelem ve zvelebení výroby a tvoření kapitálu, podporuje veškeren majetek i blahobyt národní. Četné parní cesty objevily se však teprve tenkráte vydatnými, když se dospělo ku přesvědčení, že pro zdravý styk dopravní jsou nezbytny dva hlavní momenty, totiž všeobecné rozšíření dopravních cest a rovnoměrné jich rozdělení.
Národohospodářský význam styku dopravního lze shrnouti následovně: Vyvinutý a dobře zorganisovaný styk dopravní jest základem provozování obchodu a výroby ve velkém, a jest velice vydatnou podporou státní správy ve příčině rozvoje měst a obcí, obchodu, úvěrnictví a peněžnictví. Bez dobrých dopravních prostředků jest válka téměř nemožná; ony podporují různé politické zájmy obchodní a výdělkové, působí k mezinárodnímu rozšíření obzoru ideálního a ke sblížení nejrůznějších vrstev lidí.
II. Prostředky dopravní.
Jak bylo již uvedeno, jest doprava druhu trojího a dle toho jsou též různé prostředky dopravní.
1. Dopravní prostředky pro dopravu zpráv: Srv. čl. Listy, Poštovnictví, Telegraf a Telefon;
2. pro dopravu zboží: Srv. čl. Dráhy, Dopravnictví, Dopravnictví železniční, Doprava zboží na dobírku, Plavba námořská, polabská, říční, Plavení dříví, Plavení vorů, Zasílatel;
3. pro dopravu osob: Srv. čl. Dráhy, Doprava osob po železnicích, Doprava vojska po železnicích, Poštovnictví.
III. Styk dopravní v právním obchodě.
Ob. obč. zák. obsahuje v tomto oboru toliko velice sporá ustanovení, jimiž v podstatě jest upraveno ručení živnostníků dopravu provozujících, tak zejména §§ 970 a 1316 o. o. z. upravují ručení plavců a povozníků za předměty jimi převzaté a § 1317 ručení veřejných ústavů dopravních (dráhy, pošta povozná a listovní). Zevrubnější ustanovení obsahuje zákonník obchodní, v němž téměř všechna odvětví dopravy a dopravních obchodů jsou důkladně upravena.
1. Obchody dopravní náležejí mezi obchody relativní. K obchodům dopravním náležejí: spediční obchody (viz čl. Zasílatel), obchody povoznické (srv. čl. Dopravnictví, Doprava zboží po železnicích) jakož i obchody ústavů k dopravě osob určených (čl. 272 č. 3 obch. z.). Poněvadž zákon mluví »o ústavech k dopravě osob určených«, náleží patrně k obchodům toliko doprava osob ve větších rozměrech provozovaná, která má tudíž základ spíše kupecký (Norimberské protokoly str. 1294). Náležejí sem tedy podniky železniční a paroplavební, doprava dostavníky s pravidelnými jízdami (společnosti omnibusové), dráhy koňské (tramvaye), elektrické a pod. Naproti tomu sem nelze počítati živnostníky, kteří toliko pro jednotlivé případy příležitost poskytují nebo-li tak zv. živnost místní provozují.
2. Jednou z nejdůležitějších otázek jest ručení za nebezpečí, jež zboží při dopravě eventuelně utrpí. Obch. zák. vytkl v tomto směru následující zásady:
a) Kupec má především právo sám ustanovili způsob dopravy zboží.
b) Neustanovil-li kupec ničeho v tomto směru, jest prodavač povinen dopravu s péčí řádného kupce obstarati.
c) Nebezpečí, jež věc stihne, prve než byla k dopravě odevzdána, nese prodavač, jakmile však bylo zboží k dopravě odevzdáno, kupec (čl. 345 odst. 1 obch. z.). K nebezpečí dopravy náleží též ručení za nesprávné ohlášení ceny; povinnost deklarační přísluší kupci (roz. ze dne 19. června 1884 č. 2618, časop. »Jur. Bl.« r. 1884 č. 35).
d) Prodavač nese však nebezpečí dopravy, resp. má způsobenou škodu nahradili, jestliže
α) bez nutné příčiny se odchýlí ohledně způsobu dopravy od zvláštního nařízení kupcova, nebo
ß) má-li dle úmluvy zboží dodati v místě, kam se dopravuje, takže toto místo jest pro něho místem splnění. Avšak i v případech, kde prodavače stíhá nebezpečí dopravy, nenese je tento vždy až do odevzdání věci, poněvadž se mohou též vyskytnouti případy, že nebezpečí zboží již před jeho odevzdáním po dojití na místo určení na kupce přechází (Norimb. prot. str. 1389).
3. Útraty dopravy: Bylo-li vymíněno zaslání franko, nese náklad na dopravu prodavač sám; z toho však nenásleduje, že by prodavače stíhalo též nebezpečí zboží při dopravě. Nebylo-li ohledně útrat dopravy nic umluveno, nese je dle jasného předpisu čl. 345 obch. zák. kupec. K útratám dopravy náleží též cla, jež, nebylo-li nic jiného umluveno, rovněž nese kupec (roz. ze dne 2. srpna 1887 č. 8001, časop. »Jur. Bl.« r. 1887 č. 38).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Styk dopravní. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 883-885.