NPD documents search: Právník, 65 (1926)

Provádění sociálního pojištění,
přednáška prof. Dra. Schoenbauma, pořádaná Sociálním ústavem Československé republiky v Praze dne 3. února t. r. Přednášející zprvu uvedl, jak zákon o sociálním pojištění byl nejprve neúměrně vychvalován, a naopak zase, sotva vstoupil v. platnost, stejně neúměrně jest haněn. Obojí tyto projevy jsou nesprávné — zákon není nejlepší — na př. jihoslovanský zákon je lepší, přesto však náš zákon snese srovnání s obdobnými zákony; je dokonalejší nežli rakouské jeho osnovy. Ku provádění sociálně- pojišťovacích zákonů je třeba zvláštní energie státní; v Německu se bouřili zaměstnanci i zaměstnavatelé, ale zákon se stal přesto národní chloubou. Stejně i v Rakousku v r. 1908 byl podán návrh na novelisaci, celé skupiny zaměstnanců žádaly za vynětí, a obchodní pomocníci — ke své škodě — skutečně také byli vyňati. Náš zákon o sociálním pojištění ovšem tak velkého odporu nevzbuzuje, přesto však by se rychleji vžil, kdyby nebylo agitace.
Zákon byl nedokonale připraven, a při tom obyvatelstvo není dostatečně zralé, aby správně hodnotilo důchody; politické poměry pak jsou počátkům zákona nepříznivé. Po stránce organisační se osvědčilo spojení starobního a nemocenského pojištění, čímž ušetřena nesmírná práce se zjištěním, zařazením a předpisem, a velké částky ušetřeny na správních nákladech. Vynikajícím principem jest. že starobní pojištění je soustředěno v Ústřední sociální pojišťovně: v Německu je provádí 30 ústavů, a též rakouský návrh je komplikovaný. Centrální organisaci byla věnována plná pozornost: byli do pojištění jednotně pojati i zemědělci, po zkušenostech v Německu, že u zemědělských dělníků je pro vyšší věk i větší risiko pojistné, a že ústavy, toliko zemědělské dělníky pojišťující, tak neprosperují, naopak bylo přihlíženo k jejich přáním: při nižších peněžitých požitcích a tedy i nižších třídách mají poměrně vyšší důchody. Není dosti oceňován pronikavý dozor Ústřední sociální pojišťovny. Soustava dávek, pozůstávajících z pevných a pohyblivých částek bude provedena i při novellisaci pensijniho zákona.
Zákon vykazuje i různé vady: partie nemocenského a invalidního (starobního) pojištění pracovali dva znalci, jeden počítal s příspěvkovým dnem, druhý s týdnem. V tom směru dlužno spoléhat na rozumnou interpretaci. Příspěvek nemocenského pojištění byl stanoven 5%, při tom však dávky nebyly sníženy. Pojištění mimořádně zaměstnaných nebylo podrobněji upraveno, v přítomné době pak vznikl spor o to, zda pojistné dlužno platiti za 6 či 7 pracovních dnů v týdnu.
Nebylo lze pojmouti do zákona institut vrácení prémií; které maří účel pojištění, a je nejlacinějším způsobem, jak se zbavit pojištěnce; sociální pojištění není pojištěním v nezaměstnanosti! Při tom důchody pravidelně převyšují nárok na vrácení prémií, jehož hodnota proti rentě je desetkrát menší. Německý zákon při první reformě vrácení prémií odstranil a žádný evropský stát se již k němu nevrátil, kromě pensijního zákona, jenž při novelle tuto dávku zamění asi za výbavné, ovšem za přísnějších předpokladů (delší čekací doba). — Odpor vyvolalo pojištění učňů, ač se nepřihlíží k hodnotám, které tím učňové pro budoucnost získávají při poměrně malém příspěvku.
Náměty proti drahotě pojištění jsou staré, a vznikají z neinformovanosti, a z nesprávného hodnocení rent. Je jisto, že u nás úmrtnost klesá, a že 65. roku se dožije 32% při aktivním zaměstnání. Snížila-li by se hranice na 55 let vyžadovalo by to 250 mil. korun ročně, k tomu svádí pensionování veřejných zaměstnanců. V jiných státech je dnes vesměs hranice alespoň 65 let. Vdovský důchod nemohl býti dán všem vdovám, neměla-li být překročena hranice 5% mzdy. Nemístná je námitka o nevýhodnosti zúročení: správní náklady jsou malé (asi 1/3 oproti soukromému pojišťování), část břemen přesunuta do budoucna; ve třídě A je uložený kapitál po 50 letech zúročen 29%, ve třídě D 21%; pensijní zákon má dnes menší zúročení.
Stejně jsou staré výtky o nesnesitelnosti břemen, datujících se od r. 1880; nemocenské pojištění dnes levnější, dávky pojištění starobního byly po 2 roky známy. Průměrné pojistné nedosahuje plných 5% mzdy. Ostatně nejde o břemeno, nýbrž o zaopatření, na němž mají zájem i jiné strany. Příspěvky vybrané víc vrací, než berou; na léčebné péči, podporách stavebních, dlouhodobého úvěru, nucené spořivosti. Úhrnný náklad zůstává za zatížením všech sousedních států. s nimiž konkurujeme. V Německu kromě toho náklady budou stoupat,, kdežto u nás zůstanou stále stejné (až na státní příspěvek); u nás je stoupání možno jen buď stoupáním mezd neb přírůstkem obyvatelstva. Při tom je celkové zatížení produkce vyjádřeno číslem 1 1/2% výrobních nákladů.
Pokud se týče finančního systému, nikdy nebyl vážně žádán systém rozvrhový; ovšem žádal Svaz průmyslníků systém stoupající premie, kdežto parlament se rozhodl pro pevnou premii, při níž je možná přesná kalkulace, a pří niž i pro budoucí generace bude ještě pojištění laciným. V sociálním pojištění nejde o thesauraci (kapitalismus), nýbrž o nucené spoření, aby se masse o 1 1/2 milionu lidí mohly vyplácet důchody, při čemž roste národní jmění. Výhoda menší thesaurace (při stoupající premii) končí fiaskem a vyčerpáním prostředků právě v době, kdy renty by měly dosáhnouti své plné výše. Není bez významu ustanovení, že jmění Ústřední sociální pojišťovny nesmí být odcizeno svému účelu, а k tomu zde slouží řada orgánů, dozírajících na způsob uložení. Systém stoupající premie vede časem k vyšší premii, než v soukromém pojištění; dokladem podobné nesolidnosti je dnes naše pojištění hornické, které by potřebovalo na úplnou sanaci 3 miliardy Kč. Dnes jedině je možno, aby splynulo s pojištěním sociálním.
Řečník na konec přiznává, že bude nutná reforma, klade však důraz na to, že bude nutno ji provésti s naprostou svědomitostí; přednáškou touto se prof. Dr. Schoenbaum vypořádal s agitačními, nevěcnými a neodbornými námitkami dnešní doby, která zapomíná na různé okolnosti, jmenovitě na to, že sociální pojištění bylo dílem dohody všech politických stran, a ne snad socialistickým diktátem. Svými zcela přesvědčivými důvody splnila přednáška úplně svůj úkol.
Dr. Jankovský.

Citace:

Knihopis.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 13, s. 456-456.