NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8664 —
Č. 8664.

Pojištění pensijní: * Pensijní povinnosti dle § 1 odst. 2. lit. c) cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. podléhá každé, ve směru odbytých studií ležící zaměstnání absolventů studií v tomto předpisu blíže jmenovaných, třeba i zaměstnání toto nebylo samo o sobě převážně duševní.
(Nález ze dne 7. června 1930 č. 9272.)
Věc.: Firma Ignác K. v Ch. (adv. Dr. Frant. Wien Claudi z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyhovělo min. soc. péče z části odvolání firmy Ig. K. z rozhodnutí zsp.-é z 2. září 1921, jímž bylo vysloveno, že Heřman A. v zaměstnání svém u firmy Ig. K. podléhá od 10. března 1919 počínaje pensijnímu pojištění; změnivši toto rozhodnutí vyslovilo min. soc. péče, že Heřman A. v době od 1. července 1920 do 16. dubna 1923 nepodléhal pensijnímu pojištění. Podle konaného šetření byl Heřman A. v době od března 1919 do 16. dubna 1923 zaměstnán jako pomocník mistra přípravou tkalcovských stavů, zavěšováním úprav, vkládáním řetězů, započetím předení, zhotovováním vzorkových listů dle šablon a opravami tkalcovských strojů.
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu jest otázka pensijní povinnosti pojistné zaměstnance stěžující si fy. Heřmana A. pouze za dobu od 10. března 1919 do 30. června 1920. Pro řešení otázky této je rozhodným tehda platné cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. a to specielně předpis § 1 odstavce druhého lit. c), který prohlašuje za činnost převážně duševní každé ve směru odbytých studií tam blíže označených ležící zaměstnání absolventů těchto studií. Jen o tento předpis opřel žal. úřad svůj výrok o pens. povinnosti pojistné Heřmana A. za udanou dobu.
Na sporu zůstalo jen hodnocení skutkových okolností žal. úřadem bezvadně zjištěných v tom směru, zda ona činnost, kterou Heřman A. ve sporné době vyvíjel, leží ve směru odbytých studií. Hodnocení takové náleží však do výhradně kompetence úřadu, který může v tomto směru si vyžádati případná vyjádření odborná, aniž by však jimi byl vázán, podobně jako není vázán snad vyjádřením stran nebo výpovědí svědků, pokud vybíhají z rámce skutkové podstaty a projevují nad to své osobní názory o tom, jak sluší určitou skutkovou podstatu hodnotiti. Žal. úřadu nemůže býti ani vytýkána podstatná vada, nereagoval-li na všecky tyto názory a vyjádření. Stačí, lze-li z rozhodnutí seznati, z jaké skutkové podstaty a z jakého právního názoru žal. úřad vycházel. To je však zejmo z nař. rozhodnutí, zejména je jasno z něho, že a z jakých důvodů se žal. úřad přiklonil k názoru ředitelství odborné školy textilní v Liberci, čímž bylo dostatečně dáno na jevo, že úřad nepokládal — Č. 8664 —
stanovisko tlumočené vyjádřením hlavního svazu průmyslu v Liberci správným. Může tu jíti již jen o to, zda úřad svým hodnocením skutkové podstaty a spojenou s ní pak subsumpcí určité skutkové podstaty pod některou zákonnou normu neocitl se v rozporu se zákonem.
Po této stránce namítá stížnost, že záleží vždy na povaze činnosti samé, která musí býti převážně duševní, takže nelze prý usuzovati na to, že nějaká činnost »leží ve směru odbytých studií na odborné škole«, není-li tato činnost sama o sobě převážně duševní. Žal. úřad sám uznává, že činnost připravovače tkalcovských stavů, o jakého jde v daném případě, není o sobě činností převážně duševní a přes to dospěl k závěru, že podléhá pojistné povinnosti pensijní, v čemž spatřovati sluší nezákonnost. Ani v tomto směru nemohl však nss dáti stížnosti za pravdu.
Cís. nař. č. 138/1914 ř. z. vytklo jako základní podmínku povinností pojistné, aby zaměstnanec buď podle způsobu svého postavení měl charakter úředníka nebo vykonával pravidelně převážně duševní služební úkony. O prvou podmínku zde neběží, takže na sporu jest jen otázka činnosti převážně duševní. — V dalším odstavci uvádí zákon demonstrativně určitá zaměstnání, která subsumuje pod tento pojem a mezi nimi uvádí za takové převážně duševní služeb, úkony pod lit. c) každé zaměst- nání ležící ve směru odbytých studií, jichž kvalifikaci blíže normuje. Již z tohoto znění zákona se podává, že vykonává-li absolvent oněch studií v tomto paragrafu vypočtených zaměstnání nějaké, které leží ve směru těchto odbytých studií, sluší každé zaměstnání takové pokládati za podrobené pensijní pojistné povinnosti, aniž záleží na tom, zda obsah tohoto zaměstnání in concreto odpovídá oněm všeobecným kriteriím, jaké právní řád, opírající se hlavně o bohatou judikaturu ss-u, vytvořil k pojmu činnosti převážně duševní. Ve sporném případu nesejde tedy na tom, jak mylně usuzuje stížnost, zda zaměstnání Heřmana A. podle obsahu svého vyplňuje jinak pojem činnosti převážně duševní, poněvadž zákon pensijní v případě lit. c) odst. 2. § 1 zvláštní positivní normou stanovil sám, co vyplňuje v tomto případě podstatu činnost převážně duševní. Tento výklad, podávající se z positivní normy zákona, dochází výslovného ohlasu i v parlamentárních materialiích, jimž nelze zajisté upříti význam při výkladu zákonné normy, třebas tato byla vydána ve formě cís. nař., uváží-li se zejména, že textování cís. nař. čís. 138/1914 odpovídá výsledku porad parlamentárních.
Ve zprávě podvýboru soc.-politického výboru posl. sněmovny obsažené v č. 2187 příloh ke stenogr. protokolům posl. sněmovny XXI. sese 1914 se všeobecně nejprve uvádí, že »přednost nového textu §§ 1 a 2 oproti starému textu spočívá v tom, že všeobecný pojem převážně duševní činnosti obšírným demonstrativním výpočtem činností, které se subsumují pod tento pojem, a jiných zaměstnání, která nespadají pod tento pojem, získává obsah daleko jasnější, takže všeobecný pojem o sobě na příště přijde v úvahu jen jako poslední prostředek interpretační pro služ. úkony v novele výslovně neuvedené, dále jako podpůrný vykládací prostředek, pokud jím konkrétním vypočteným zaměstnáním (jako dílovedoucí, přední dělník, vyšší dohled atd.) se přikládá onen význam, v jakém se těchto výrazů používá v příslušné judikatuře ss-u o převážně duševním zaměstnání ...«. Dále se pak — Č. 8664 —
tam podotýká, že »zdálo-li se i žádoucím, aby se zužitkoval v příslušné judikatuře již získaný poklad positivního materiálu, musilo s druhé strany přece býti vyhrazeno zákonodárné moci, aby v jednotlivostech výsledky judikatury modifikovala nebo doplnila. To se stalo v této osnově v následujících směrech ... Dále byl zaveden lehce poznatelný moment určitého vyššího předvzdělání jako nový znak povinnosti pojistné, čímž v mnoha případech stane se zbytečným v praxi obtížné zjišťovaní a hodnocení jednotlivých služebních úkonů«. V podstatě stejně vyznívá i odůvodnění návrhů soc.-politického výboru posl. sněmovny, kde se zdůrazňuje, že osnova používá určitého středního censu vzdělání k založení pojistné povinnosti, což se stalo v ustanovení § 1 odst. 2. lit. c), a že ustanovení toto sprošťuje zákonodárce a tím i judikaturu nevděčného úkolu, hledati ve způsobu činnosti jednotlivého prodavače nebo v povaze podniku, v němž je zaměstnán, rozhodné kriterium pro pojistnou povinnost ...«
Materiálie ty potvrzují tedy správnost názoru, že pro výklad předpisu § 1 odst. 2 lit. c) nelze hledati kriterium pojistné povinnosti v povšechném pojmu činnosti převážně duševní, nýbrž v kriteriu určitého stupně předvzdělání, takže předpoklad stížnosti, že musí i v případu cit. předpisu běžeti o činnost takovou, která o sobě je činností převážně duševní, je mylný. Není tedy závěr úřadu, že v daném případu jde o činnost podléhající pojistné povinnosti pensijní, již proto v rozporu se zákonem, že činnost podle svého obsahu, jak úřad sám připouští, nemůže býti kvalifikována za činnost převážně duševní ve smyslu všeobecném. Neudržitelnost právního stanoviska stížnosti po této stránce podává se také z úvahy, že kdyby předpokladem pojistné povinnosti pensijní po rozumu § 1 odst. 2, lit. c) byla kvalifikace zaměstnání jako zaměstnání o sobě převážně duševního, bylo by ustanovení toto vlastně zbytečným, poněvadž by se jinak vystačilo se všeobecným předpisem § 1 odst. 1. č. 3. I tato úvaha musí vésti nutně k tomu, že předpis tento má svůj samostatný význam, že je to specielní norma, která určitou kategorii zaměstnání přímo prohlašuje za činnost převážně duševní a abstrahuje při tom od povšechného jinak kritéria, jaké dle platného řádu se přikládá činnosti převážně duševní.
Sluší však ještě zkoumati, zda sporné zaměstnání A.-ovo »1eží ve směru odbytých studií«.
Proti stanovisku žal. úřadu, že v daném případě jde o takové zaměstnání, namítá stížnost, že návštěva odborné školy pro průmysl textilní v Liberci, pokud se týče její absolvování, není v žádném vztahu k zaměstnání Heřmana A. jako připravovače stavů tkalcovských. Míní, že skutečnost ta, že připravovač stavu případně může se státi mistrem a že zaměstnání jako mistr možná leží ve směru odbytých studií, nečiní činnost připravovače stavů ještě činností ležící ve směru odborné školy. Tato okolnost ospravedlňuje nanejvýše pojistnou povinnost mistra, což v daném případě také se nepopírá. Nemůžeť zakládati pens. povinnost nějakého zaměstnání, předcházejícího jiné zaměstnání, které jest podrobeno pens. povinnosti, již pouhá skutečnost, že ono zaměstnání předchází dalšímu.
Stížnost vychází tu z právního názoru, že pro pojistnou povinnost — Č. 8654 —
po rozumu § 1 odst. 2. lit. c) klade zákon za podmínku, aby absolvování studií tam vytčených bylo předpokladem pro další zaměstnání neb aspoň, aby mu pravidelně zmíněné studie předcházely. — S touto argumentací nemůže nss souhlasiti.
Zákon nevkládá takové podmínky do svého znění. Obrat »ve směru studií« má význam mnohem širší než mu stížnost přikládá. Stížnost sama ke konci svých vývodů správně uvádí, že musí mezi studiemi a zaměstnáním býti vzájemný vztah, který ospravedlňuje tvrzení, že činnost leží ve směru odbytých studií. Stačí, je-li tu takový vzájemný vztah, ale pak není třeba, aby studie ty byly předpokladem pro nabytí zaměstnání, neb aby pravidelně zaměstnání předcházely. Zákonu jest plně vyhověno, pakli studie takové v konkrétním případě skutečně předcházely a je-li zaměstnání v souvislosti s nimi.
Stížnost připouští sama, že by zaměstnání mistra leželo ve směru odbytých studií, připouští tedy, že absolvování odborné školy pro průmysl textilní v Liberci má za účel — jak to také ředitelství této školy uvedlo —, aby navštěvovatel této školy získal takového odborného vzdělání, aby mohl jednou se státi mistrem. Poněvadž však absolvent takové školy nemůže přece hned se státi mistrem takovým, nýbrž musí se ve svém odboru určitou dobu v praxi pro příští své životní povolání vyučiti, jest i ono zaměstnání dřívější, které podle přirozeného běhu, panujícího v tom kterém odvětví výrobním neb obchodním, předchází zpravidla zaměstnání vyššímu, k jehož docílení studie odborné spěly, ve vzájemné souvislosti s odbytými studiemi. Zde tedy skutečnost, že takovéto zaměstnání předchází pravidelně vyšší další zaměstnání, k jehož dosažení směřovala právě návštěva odborné školy, vede k úsudku, že zaměstnání předchozí je ve směru odbytých studií. Kvalifikace zaměstnání předchozího jako zaměstnání podrobeného pens. povinnosti jest tu dána proto, že zaměstnáni je ve směru odbytých studií a směr tento určuje ovšem povaha tohoto zaměstnání jako předchozího. Není proto dána pensijní povinnost pouhou skutečností, že zaměstnání předchází dalšímu zaměstnání podrobenému pens. povinnosti, nýbrž kriteriem, že je ve směru studií.
Stížnost poukazuje na příklady, že absolvovaný právník později koná službu manipulační, nebo stane se policejním strážníkem nebo že dřívější důstojník stane se šoférem. Tu zřejmě nejde o vzájemný vztah mezi studiemi a povoláním a nutno v takových případech souhlasiti se stížností, že taková zaměstnání neleží ve směru studií, je však nesprávným úsudek stížnosti, že uvedené příklady uvádějí stanovisko nař. rozhodnutí ad absurdum, když přece z obsahu tohoto rozhodnutí jasně lze vyčísti, že má na zřeteli právě vzájemný vztah mezi odbytými studiemi a zaměstnáním.

Citace:

č. 8664. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 905-908.