NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7573.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Slovensko): 1. * Drahotní přídavky k odpočivným požitkům, přiznané podle vl. nař. č. 247/1922 Sb. úřadem resortním mohou býti z důvodu plurity drahotních přídavků (§ 6 odst. 4 resp. § 15 zák. č. 394/1922) oduznány zase jenom úřadem resortním. — 2. * »Úřadem poukazujícím požitky« v § 21 odst. 3 zák. č. 286/1924 rozumí se resortní úřad, jemuž přísluší odpočivné (zaopatřovací) požitky vyměřovati.
(Nález ze dne 22. listopadu 1928 č. 31532.)
Věc: Ida Sch. v B. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o zkrácení pense a o přeplatek drahotních přídavků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka jest vdovou po řediteli státní věznice, a byly jí poukázány dvoje pensijní požitky: 1. vdovská pense jako vdově po řediteli státní věznice, 2. odpočivné jako pensionované státní dětské opatrovatelce.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že st-lka má po rozumu § 5 vl. nař. č. 234/1921 resp. podle § 6 odst. 4 zák. č. 394/1922 nárok jenom na jedny drah. přídavky a sice na přídavky vyšší, t. j. na ony, které st-lka brala jako vdova po řediteli státní věznice. Přeplatky vzniklé neoprávněným pobíráním drah. požitků při pensi plynoucí z titulu st-lčiny vlastní činné služby státní dětské opatrovatelky za dobu od 1. července 1921 do 31. prosince 1924 v částce 13230 Kč byly proto st-lce předepsány k náhradě (cit. § 9 zák. č. 287/24). Zároveň byly po rozumu § 17 zák. č. 286/1924 sníženy st-lčiny odpočivné požitky, které dostává jako pensionovaná státní dětská opatrovatelka, o polovinu s platností od 1. ledna 1925 počínaje, a byla jí od té doby na místo dosavadní pense ročně 2486,40 Kč poukázána snížená pense ročně 1243,20 Kč a na místo dosavadních jednotných drah. přídavků ročně 3206,40 Kč přídavek v roční částce 1603,20 Kč. Současně bylo vysloveno, že přeplatek podle tohoto zákona za dobu od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1926 činí 5692,80 Kč a že k úhradě obou uvedených přeplatků v celkové částce 18922,80 Kč se st-lce povolují měsíční srážky po 300 Kč od 1. ledna 1927 počínaje.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil nss v prvé řadě zkoumati otázku, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu příslušným.
Vdovská pense, kterou st-lka brala jako vdova po řediteli státní věznice a která byla podle vl. nař. č. 247/22 od 1. ledna 1921 počínajíc upravena výnosem min. sprav, z 2. prosince 1925 resp. od 1. ledna 1925 podle zák. č. 287/24 výnosem téhož min. ze 6. dubna 1926, zůstala nař. rozhodnutím nedotčena.
Drah. přídavky za dobu od 1. července 1921 do 31. prosince 1924 byly oduznány a k náhradě předepsány jen ohledně odpočivných požitků, které st-lka brala jako pensionovaná státní dětská opatrovatelka, a také jen tyto odpočivné požitky byly od 1. ledna 1925 sníženy na polovici (§ 17 zák. 286/1924) a předepsány k náhradě.
Úprava těchto odpočivných požitků provedena byla dle spisů správních i dle příloh ke stížnosti připojených s účinností od 1. ledna 1921 podle vl. nař. č. 247/22 výnosem referátu min. škol. v Bratislavě ze 14. října 1924 po předchozím souhlase gfř, při čemž doplatek za dobu od 1. ledna 1921 do 31. prosince 1923 po srážce dosavadní pense a přeplatku na drah. výpomoci zjištěn obnosem 372 Kč. Úprava pense podle zák. č. 287/24 od 1. ledna 1925 pak provedena byla výnosem referátu min. škol. z 25. července 1925 se souhlasem gfř.
Pokud jde především o sporné drah. přídavky za dobu od 1. července 1921 do 31. prosince 1924, stanoví § 16 vl. nař. č. 247/1922, že požitky zvýšené podle ustanovení tohoto nařízení mohou býti přiznány jen v dohodě poukazujícího úřadu s gfř, pokud se týče poukazujícího min. s min. fin. Podle § 19 tohoto nař. mají nařízení toto provésti všichni ministři (kromě min. žel.). Ustanovení toto jest zcela ve shodě se čl. 3. zák. č. 99/1921, k jehož provedení bylo vydáno a jehož provedení bylo uloženo všem ministrům.
Jestliže tedy přiznání drah. přídavků podle vl. nař. č. 247/1922 od 1. ledna 1921 příslušelo poukazujícímu úřadu v dohodě s gfř, pak nemůže býti pochybnosti o tom, že i odepření drah. přídavků za spornou dobu, resp. jejich předepsání k náhradě může býti provedeno jedině úřadem poukazujícím, tedy v daném případě referátem min. škol. v Bratislavě, ovšem v dohodě s gfř, a nikoli gfř-m samotným (srov. i §§ 5 a 8 vl. nař. č. 234/1921). Na této příslušnosti úřadů poukazujících nebylo pak nic změněno ani zákonem č. 394/1922.
Pokud pak jde o snížení st-lčiných odpočivných požitků z titulu její vlastní činné služby jako státní dětské opatrovatelky, stanoví § 21 zák. č. 286/24, že opatření podle §§ 17 a 18 přísluší úřadu poukazujícímu požitky, o jichž snížení jde. Dle § 17 cit. zák. snižuje se v případě kumulace požitků výplata státního odpočivného nebo zaopatřovacího požitku. Tím mění se výměra státních odpočivných požitků. Úřadem poukazujícím státní odpočivný požitek pak jest onen úřad, který požitek vyměřuje, a nikoli onen úřad, který výplatu provádí. Tomuto názoru nasvědčuje i terminologie, jíž použito jest na příklad v § 16 vl. nař. č. 247/22, kde se činí rozdíl mezi úřadem poukazujícím a gfř-m, s nímž se má úřad poukazující dohodnouti.
Žal. úřad nemohl by svoji příslušnost k rozhodování čerpati ani z výn. býv. min. fin. z 26. března 1869 č. 5300 Vbl. 12 str. 71 (Possaner 463), ježto i podle tohoto výnosu přísluší poukaz, t. j. vyměření a tedy i redukce pense úřadům resortním, a jenom všechna další opatření, jako příkazy k provedení soudních obstávek, poukazy k náhradě, zastavení jakožto pouhá pokladniční opatření patří do resortu úřadů finančních. Redukce pensijních požitků není však pouhým pokladničním opatřením, nýbrž má povahu úředního rozhodnutí.
Žal. úřad byl si ostatně sám vědom kompetence úřadu k rozhodování příslušného, když v přípisu z 31. prosince 1926, jímž opis nař. rozhodnutí zaslal referátu min. škol. v Bratislavě, připomenul, aby dekret o snížení odpočivných požitků dle § 17 zák. č. 286/1924 byl st-lce ještě zvláště vyhotoven.
Nebyl tedy žal. úřad příslušným, aby sám nař. rozhodnutí vydával.

Citace:

č. 7573. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 347-349.