NPD documents search: Právní prakse, 3 (1938-39) - Z literární a soudcovské činnosti Dr. Emila Háchy.

Prostitut Schreier.

(Zemský trestní soud v Praze.)

O Františku Schreierovi, jenž se pyšně nazývá holičským pomocníkem, ač od let žije jen z neřesti, píšeme v našem listě dnes už po třetí. Po prvé referovali jsme v čísle 2. minulého ročníku o jeho hnusném zločinu, za který uštědřil mu tenkrát senát vrch. rady dra Knoblocha trest žaláře na půl roku. Schreier vydíral tehdy z mladého úředníka, založeného homosexuelně, obnos 100 Kč za to, že pomohl mu ukojiti jeho zvrácené choutky, k nimž jej sám přiměl. Schreier je totiž řemeslným vyděračem osob homosexuelních. Má na to školu jako celá řada podobných individuí, kteří jsou řádně organisováni a dovedou za účely vyděračskými přepadávati klidné a bezbranné občany i v tlupách.
Sotva si Schreier, který jako policii známý vyděrač má od r. 1924 zakázanou Prahu na 10 roků, odpykal výše uvedený trest, pokračoval dále ve své činnosti, ne však dlouho, neboť v září 1925 viděli jsme jej opět na lavici obžalovaných, tentokráte před samosoudcem vrch. radou Novotným. Referovali jsme pak o jeho případu v čísle 33. loňského ročníku. Případ byl trochu odlišným od prvého, ale dokázal, že elegán Schreier je dokonalým velkoměstským apačem. V noci zastavil v Bolzanově ulici neznámého mu chodce a požádal jej o cigaretu. Na neštěstí byl chodec nekuřákem, ale chtěl přece elegantně vypadajícímu mladíku, který tvrdil, že ocitnul se nezaviněně bez zaměstnání, že má velkou chuť si zakouřiti a nemá peněz na zakoupení cigaret vypomoci a nabídl mu darem pětikorunu. Jakmile však vytáhl z kapsy náprsní tašku, aby Schreierovi z ní obnos dal, vytrhl mu Schreier pojednou celou tašku i s obnosem asi 500 Kč a utekl. Za tento kousek uštědřil mu tehdy vrch. rada Novotný nejvyšší trest, který mu jako samosoudce mohl dát, totiž těžký žalář v trvání šesti měsíců. A minulý týden zasedl Schreier opětně před soudem, tentokráte před senátem vrch. rady Erharta. Elegantně oblečený a čistě oholený, typ mužského prostituta. Státní zástupce dr. Tion žaluje na něho opět dva ošklivé zločiny.
Dne 2. dubna přidružil se po 9. h. večer k soukr. úředníku Josefu M. v ulici Králodvorské jakýsi voják, v němž později zjištěn Karel Charvát, a žádal na něm nějaké cigarety a peníze. Ač Josef M. jej odbýval, šel s ním Charvát dále až do ulice Jakubské, kde je dohonil Schreier, podíval se na Josefa M. a pravil: „Tohle je známý homosexuelní člověk, zavoláme strážníka, nedá-li nám nějaké peníze.“ A hned jali se ustrašeného úředníka prohledávati, našli však u něho jen legitimaci a adresu bytu, 6 Kč a niklové hodinky, které si ponechali. Vyzvali jej pak, aby šel do svého bytu a přinesl jim víc peněz. Josef M. ve strachu, že by jej opravdu označili jako homosexuelního (nešťastný § 129!), skutečně jim vyhověl. Charvát šel do bytu s ním a Schreier čekal venku. V bytě vyjmul úředník z prádelníku obálku, v níž měl uschováno 500 Kč, peníze těžce nastřádané, a vyjmuv z ní 200 Kč, nabízel je Charvátovi, aby měl pokoj. Ten však vytrhl mu z ruky celých 500 Kč i s obálkou, prohlásil, že udělá v domě pobouření, bude-li úředník něco namítati, a nařídil mu, aby jej doprovodil dolů. Tam čekal na Charváta už Schreier, který prohlásil úředníkovi: „Tak, teď jsme vyrovnáni!“
Druhý případ provedl Schreier sám. Dne 12. dubna potkal u Rubešovy ulice na Král. Vinohradech úředníka Miroslava D. Přidružil se k němu a žádal jej o 2 Kč na kávu. D. mu je dal, ale Schreier chtěl ještě na večeři. Dobrosrdečný úředník, maje za to, že mladík má snad hlad, slíbil mu 5 Kč, jakmile si rozmění stokorunu, neboť neměl již drobných. Zašel si vyměniti stokorunu do hostince, kolem něhož šli, tam však drobných nedostal. Tu se mu Schreier nabídl, že mu dá sám na stokorunu nazpět. Když úředník vyslovil podiv, že Schreier žebrá, maje tolik peněz, počal být Schreier drzým a žádal za vydání celé stokoruny, podotknuv, že jej udá pro homosexuelní styky, nedostane-li jí. Když úředník pohrozil zavoláním strážníka, ukázal mu Schreier na tři mladíky, kteří šli opodál za nimi, a řekl: „Teď mi musíte dát 200 Kč, nebo tihleti tři na vás vydřou více!“ Poděšený Miroslav D., boje se mladíků i ostudy, skutečně Schreierovi požadovaný obnos dal, načež ten zmizel i s oněmi mladíky. Úředník odešel pak na policii, kde věc udal.
Obviněný v generaliích uvádí, že se narodil 28. srpna 1904 v Šoproni, že přísluší do Miletína, že je holičským pomocníkem a že bydlí nyní u pana Tichošlápka v Karlíně, Královská 54. Činy popírá. Josefu M. ničím nevyhrožoval, šel jen se svým známým Charvátem, a co ti dva spolu měli, neví. Pokud se týče Miroslava D., prohlašuje, že si obnos 200 Kč od něho jen vypůjčil a je ochoten mu peníze vrátit.
Ovšem tyto nejapné výmluvy byly rozdrceny nejen určitými výpověďmi svědků, ale i samotnou minulostí Schreierovou. Zajímavou byla výpověď Charvátova, který nalézá se pro tutéž věc ve vyšetřování u divisního soudu, odkud byl v průvodu dvou vojínů k trestnímu soudu dopraven jako svědek. Přiznává, že žádal na Josefu M. peníze, tvrdí však, že s ním nebyl Schreier, nýbrž jakýsi Ed. Olbruch, který také je znám jako vyděrač homosexuelních. To ovšem bylo vyvráceno nejen určitým svědectvím poškozeného, který oba určitě poznal, ale i doznáním Schreierovým.
Po řeči stát. zástupce dra Tiona, který zdůraznil, že je potřebí energického zakročení proti rafinovaným útokům na čest slušných mužů, které měrou netušenou v Praze rozbujely, a žádal o přísné potrestání obžalovaného, odešel soud k poradě, načež vynesl předseda rozsudek, jímž se Schreier v obou případech uznává vinným zločinem vydírání dle § 98 b) i přestupkem nedovoleného návratu dle § 324 tr. z. a odsuzuje se do těžkého žaláře na jeden rok s příslušnými posty. Soud vzal zřejmě ohled na mládí obžalovaného a proto vynesl rozsudek tak mírný. Čekali jsme při nejmenším žalář dvouletý.
—ff—

Citace:

Prostitut Schreier. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 27, s. 322-323.