NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Majitel obchodní kanceláře (insertní, překladatelské a reklamní) podléhá předpisu § 251 č. 6 ex. ř. a jsou nezabavitelnými v jeho kanceláři jen ony předměty, jichž potřebuje k osobnímu provozování malé živnosti.

Dlužník, který jest majitelem kanceláře insertní, překladatelské a reklamní, navrhl vyloučení zabaveného zařízení kanceláře z exekuce proto, že potřebuje věcí těch k provozování svého závodu. Zabaveny byly totiž — kromě 3 psacích stolů a 4 židlí, které byly dlužníku ponechány — pod pol. 2 zájemního protokolu psací stroj Continental se stolkem a židlí, pol. 3 železná pokladna, pol. 4 dva veliké americké psací stoly a dvě křesla a pol. 5 americká registratura.
Soud prvé stolice návrh dlužníkův zamítl z toho důvodu, že dlužníka nelze počítati k osobám v § 251 č. 5 ex. ř. jmenovaným, neboť duševním povoláním jest takové povolání, kde duševně činný jen svoji abstraktní znalost výdělečně užívá (lékař, právník, chemik atd.), což nelze tvrditi o obchodníku, který svoji znalost obrací předem na jisté věci a věci ty činí teprve předmětem svojí výdělečné činnosti.
Soud rekursní naproti tomu vyloučil shora jmenované věci z exekuce až na pol. 3 (železnou pokladnu) v úvaze, že dlužník všech těchto věcí potřebuje k provozování své živnosti, v níž zaměstnavatel dvě i více sil kancelářských zaměstnává, ovšem ale nepotřebuje železné pokladny, jíž není třeba k ukládání obchodních knih, a ukladatelé vkladních knížek si mohou tyto i jinde uložiti, neboť nebylo prokázáno, že by se státi tak musilo v pokladně dlužníkově.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvého z těchto důvodů:
Dlužník jest majitelem obchodní kanceláře, v níž provozuje, jak plyne z výpovědi Marie P. a A. M. obchody různého druhu. Sluší tedy v otázce, které věci jsou z exekuce vyloučeny, naň použíti ustanovení § 251 č. 6 ex. ř., podle něhož jsou nezabavitelné ony předměty, kterých dlužník potřebuje k osobnímu provozování malé živnosti.
Rozšiřovati toto ustanovení na obchody většího rozsahu není zákonem odůvodněno.
K osobnímu provozování malé živností druhu výše uvedeného stačí však úplně 3 psací stoly a 4 židle, které byly podle zájemního protokolu ze dne 4. března 1921 dlužníku ponechány. Není zejména zapotřebí psacího stroje se stolkem a židlí (pol. 2), poněvadž korrespondenci může si malý živnostník obstarávati ručně, není třeba dalších 2 amerických psacích stolů (pol. 4.), když 3 psací stoly byly již dlužníku ponechány, není třeba americké registratury (pol. 5), neboť korrespondence malého živnostníka může býti uschována v zásuvkách tří psacích stolů a není konečně třeba 2 křesel v pol. 4. uvedených, když již 4 židle byly dlužníku ponechány.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 1922 čj. R I 1595/21. R. v. z. s. Dr. Grešl.

Citace:

Majitel obchodní kanceláře (insertní, překladatelské a reklamní). Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 2, s. 87-88.