Čís. 4123.

Má-li býti exekuce (dle §u 349/350 ex. ř.) povolena pro nárok, jejž zavázaný jest povinen splniti toliko na plnění vzájemné, které se má státi z ruky do ruky, není povolení exekuce závislým na tom, aby bylo prokázáno, že vzájemné plnění bylo již vykonáno nebo že alespoň jeho splnění jest zajištěno, a lze jen výkon povolené exekuce dle §u 42 čís. 4 ex. ř. odložiti, jestliže vymáhající věřitel ani nevykonal povinného plnění vzájemného, aniž jest k němu ochoten.
(Rozh. ze dne 9. září 1924, R I 666/24.)
Vymáhající věřitelka domáhala se povolení exekuce odevzdáním do vlastnictví statků N. a C. a vkladem práva vlastnického k těmto statkům. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rozsudkem tohoto nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 1924 bylo uznáno právem, že jest žalovaný Alexandr T. povinen, by s výhradou svolení Státního pozemkového úřadu v Praze nebo jeho obvodové úřadovny v Praze a) odevzdal žalobkyni Hedvice K-ové do vlastnictví statek N. a statek C., b) vydal žalobkyni o tom listinu, kterou svoluje k převodu práva vlastnického k těmto statkům na žalobkyni s výhradou svolení Státního pozemkového úřadu v Praze nebo jeho obvodové úřadovny v Praze. Zároveň bylo vysloveno, že žalobkyně na místo, aby se domáhala (vydání) oné listiny, může na základě rozsudku a svolení Státního pozemkového úřadu v Praze nebo jeho obvodové úřadovny v Praze žádati pro sebe za vklad práva vlastnického na statek N. a na statek C. Konečně bylo ve smyslu rodinného listu ze dne . června 1871 a ve shodě s jeho doslovem doloženo, že žalobkyně jest povinna, převzíti jako samoplátce a jediný plátce všechny závady a dluhy na oněch statcích při odevzdání ještě váznoucí. Hedvice K-ové přísluší dle toho proti Alexandru T-ovi nárok, jejž povinný má splniti toliko na plnění vzájemné, které se má státi z ruky do ruky (§ 8 ex. ř.). Když pak žalovaný nevyhověl závazku, který mu rozsudkem Nejvyššího soudu byl uložen, učinila Hedvika K-ová návrh na povolení exekuce, a to: 1. odevzdáním statků N. a C. do vlastnictví, a 2. vkladem práva vlastnického na tyto statky v zemských deskách, používajíc takto práva, vyhrazeného jí v té příčině v rozsudku, a exekuce byla povolena tak, jak žádáno. Ve směru, uvedeném pod 1., jde o exekuci dle §u 349 ex. ř., ve směru, naznačeném pod 2., pak o exekuci dle §u 350 ex. ř., a není tu tedy případu §u 367 odstavec prvý ex. ř. Tím však padají veškeré důsledky, jež rekursní soud odvozuje z opačného předpokladu. Zejména neplatí ustanovení druhého odstavce §u 367 ex. ř., které, jsouc výjimkou ze zásady §u 8 ex. ř., nemůže na jiné případy býti rozšiřováno, i zůstává proto při pravidlu §u 8 ex. ř., dle něhož, má-li exekuce býti povolena pro nárok, jejž zavázaný povinen jest splniti toliko na plnění vzájemné, které se má státi z ruky do ruky, není povolení exekuce závislým na tom, aby bylo prokázáno, že vzájemné plnění bylo již vykonáno nebo že alespoň jeho splnění jest zajištěno; a lze jen výkon povolené exekuce dle §u 42 čís. 4 ex. ř. odložiti, jestliže vymáhající věřitel ani nevykonal povinného plnění vzájemného, ani není hotov je provésti nebo zajistiti. K tomu se připomíná, že, jak ze spisů jest patrno mezi stranami jest spornou otázka po rozsahu vzájemného plnění veřitelky. Kdežto tato tvrdí, že jest povinna převzíti jako samoplátce a jediný plátce pouze ty dluhy a závady, které při vydání rodinného listu ze dne 10. června 1871 vázly na statcích C. a N., pokud se týče ve smyslu úmluvy, dosvědčené rodinným listem, na ně byly učiněny; stojí povinný na stanovisku, že se vzájemný závazek věřitelky vztahuje ke všem závadám a dluhům dnes na řečených statcích váznoucím, tedy i k těm, jež později bez ohledu na úmluvu z roku 1871 na ně byly vloženy. Tato otázka nebyla v předchozím sporu přetřásána a rozhodnuta a nelze ji ani nyní v exekučním řízení řešiti; může býti vyřešena teprve v novém sporu, jenž byl již zahájen. Dokud tento spor nebude právoplatně ve prospěch žalobkyně rozhodnut, nelze ovšem tvrditi, že věřitelka prokázala, že vykonala povinné plnění vzájemné, po případě že jest hotova je provésti (§ 42 čís. 4 ex. ř.). Proti povolení žádané exekuce není však závady a proto bylo vyhověno dovolacímu rekursu a změnou usnesení rekursního soudu obnoveno usnesení soudu prvého.

Citace:

č. 4123. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 201-202.