NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 2587.

Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.).
Přestupek § 3 zákona předpokládá odstranění, t. j. svémocné odejmutí zabaveného předmětu z úředního opatření. Nejde o »odstranění«, byl-li takový předmět sice svémocně prodán, zůstal však na posavadním místě, změniv pouze držitele; naproti tomu jde o odstranění i když pachatel použil výtěžku za odstraněnou věc k úplnému uspokojení všech věřitelů, jimž příslušelo exekuční zástavní právo na odstraněné věci.
V subjektivním směru vyžaduje se ke skutkové podstatě přestupku § 3 zákona úmysl odníti věc úřadem neb z rozkazu jeho zabavenou z úředního opatření; vyhledává se, by pachatel byl si toho vědom, že jde o věc úředně zabavenou.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1926, Zm II 404/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci z 20. dubna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 3 zákona o zmaření exekuce z 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc postoupil příslušnému okresnímu soudu v Přerově, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice, pokud stěžovatel byl jím uznán vinným přestupkem podle § 3 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., spáchaný tím, že v roce 1924 v P. kromě případu v § 1 tohoto zákona uvedeného odstranil věci úřadem zabavené, a to různé stroje a součástky jich, by úřad s nimi nakládati nemohl, důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Stížnost namítá, že skutková podstata onoho přestupku není po subjektivní stránce splněna. Pokud při tom uvádí, že poměry v závodě firmy Vilém V. a spol. byly v době, kdy se stěžovatel stal jednatelem této firmy, tak složitý, zejména pokud jde o vedení exekucí a exekuční zájmy, že stěžovateli nebylo možno, získati si potřebného přehledu o stavu věci, že situace byla taková, že ani úředníci, kteří byli již dlouhou dobu před tím v závodě, nevyznali se v tom, které věci jsou zabaveny, a že, pokud by se snad dalo souditi, že stěžovatel prodal některé věci, jsa si toho vědom, že jsou zabaveny, mohlo se tak státi pouze s tím, že všichni věřitelé, jimž příslušelo na věcech těch exekuční zástavní právo, byli pak plně uspokojeni, neprovádí uplatňovaného hmotně-právního důvodu zmatečnosti způsobem odpovídajícím zákonu; neboť nedrží se v okruhu skutkových zjištění napadeného rozsudku, jak by při správném provedení onoho důvodu zmatečnosti činiti měla, nýbrž vychází ze skutkových předpokladů napadeným rozsudkem nezjištěných (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Naproti tomu nelze upříti zmateční stížnosti oprávnění, pokud, tvrdíc, že stěžovatel vůbec nevěděl, že prodával (správně odstraňoval) exekučně zabavené věci, namítá, že skutková podstata přestupku stěžovateli za vinu daného není zjištěna po stránce subjektivní. Ve směru subjektivním vyžaduje se ke skutkové podstatě přestupku tu v úvahu přicházejícího úmysl odníti věc úřadem nebo z rozkazu jeho zabavenou z úředního opatření. Vyhledává se tudíž, by pachatel byl si toho vědom, že jde o věc úředně zabavenou. Uvádí-li rozsudek v rozhodovacích důvodech vzhledem k zodpovídání se stěžovatele, že některé stroje prodal, nevěda, že jsou zabaveny, že stěžovatel byl jako jednatel firmy povinen informovati se před prodejem o zabavení, obzvláště když byl sám v některých případech exekučnímu zájmu přítomen, vychází ze zřejmě mylného právního předpokladu, že stačí k subjektivní skutkové podstatě přestupku podle § 3 zákona o maření exekuce, když pachatel odňal z nedbalosti úředně zabavenou věc z úředního opatření, opomenuv se náležitě informovati o tom, zda je věc úředně zabavena, čili nic.
Rozsudek uvádí sice v této souvislosti v rozhodovacích důvodech také, že stěžovatel ostatně ve své výpovědi sám výslovně tvrdí, že se staral, by byli získáni kupitelé, nejsa si toho vědom, že maří exekuci, a že ve svém podání ze dne 6. února 1924 u okresního soudu v Přerově výslovně uvádí, »že zabavené stroje byly prodány z části s jeho vědomím na úhradu zájemníků u soudu zanesených, by jejich dluhy (správně pohledávky) byly zaplaceny, což se skutečně stalo«, ale nevyslovuje se o tom, zda pokládá zodpovídání se stěžovatelovo, jenž se hájil při hlavním přelíčení v ten smysl, že nevěděl, že věci, jež prodal, byly zabaveny, oněmi skutečnostmi za vyvráceno, a nezmiňuje se ani jinak o tom, zda stěžovatel věděl, že věci jím prodané byly úředně zabaveny, čili nic. Za tohoto stavu věci bylo zmateční stížnosti stěžovatelově za souhlasu generální prokuratury již při neveřejné poradě vyhověti, rozsudek prvé stolice, pokud se vztahuje na stěžovatele, jako zmatečný zrušiti a, poněvadž pro nedostatek skutkových zjištění po stránce subjektivní nelze se vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení a Nejvyšší soud jako soud zrušovací nemůže ve věci samé rozhodnouti, věc spadající nyní do příslušnosti okresního soudu postoupiti příslušnému okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí v rozsahu zrušení (§ 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878). Okresnímu soudu, jenž se bude věcí obírati, bude přihlížeti k tomu, že přestupek tu v úvahu přicházející předpokládá odstranění »úředně zabavené věci, t. j. svémocné odejmutí zabaveného předmětu z úředního opatření, že v důsledku toho nejde o odstranění po rozumu § 3 zákona o maření exekuce, byl-li takový úředně zabavený předmět sice svémocně prodán, zůstal-li však na dosavadním místě a neměl-li prodej jiného výsledku, než změnu držitele, jakož i k tomu, že ono ustanovení zákona chrání úřední opatření proti svémocnému nakládání s věcí úředním opatřením postiženou, takže jde o »odstranění« ve smyslu tohoto ustanovení zákona také tenkrát, použil-li pachatel výtěžku za odstraněnou věc k úplnému uspokojení všech věřitelů, jimž příslušelo exekuční zástavní právo na odstraněné věci.

Citace:

č. 2587. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 778-780.