NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 3878.

Pěstounem ve smyslu § 152 čís. 1 tr. ř. je, kdo převzal cizí dítě bez obřadností potřebných k osvojení do domácnosti, by je živil, ošetřoval a vychovával jako své vlastní dítě (§ 186 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 22. května 1930, Zm II 2/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním neveřejném líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 20. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilného smilstva podle § 127 tr. zák. a přestupkem podle § 516 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost shledává zmatečnost rozsudku porotního soudu v tom, že sborový soud porotní zamítl při hlavním přelíčení návrh obhájce obžalovaného, by svědkyně Jana Š-á byla poučena, že jest podle § 152, čís. 1 tr. ř. oprávněna vzdáti se svědectví, protože obžalovaný jest jejím pěstounem, tedy v tom, že byl při hlavním přelíčení porušen předpis posledního odstavce § 152 tr. ř. Rozsudek není stižen zmatkem podle § 344 č. 4 tr. ř., jejž mu stížnost oním způsobem zřetelným poukazem vytýká. Ustanovení § 152 čís. 1 tr. ř. má, mluvíc o pěstounech svědkových, na mysli pěstouny po rozumu § 186 obč. zák. Pěstounem ve smyslu tohoto ustanovení zákona jest však jen, kde převzal cizí dítě bez obřadností potřebných k osvojení do domácnosti, by je živil, ošetřoval a vychovával jako své vlastní dítě (Krainz-Pfaff, System des osterreichischen Privatrechtes, 4. vyd., 2 sv., str. 508, a j.). Obžalovaný netvrdil při hlavním přelíčení, že je pěstounem svědkyně Jany Š-é, a neuvedl ani okolností, jež by nasvědčovaly tomu, že Jana Š-á je jeho schovankou, nýbrž udal v tomto směru jen, že žije od května roku 1928 ve společné domácnosti s Annou Š-ou a že tato má u sebe i svou šestiletou nemanželskou dceru Janu Š-ou a prohlásil výslovně: »Starám se jen o svou konkubinu, jinak o nikoho«. Jana Š-a, jež byla při hlavním přelíčení slyšena jako svědkyně, a to před podáním onoho návrhu, nepotvrdila rovněž nic, co by poukazovalo k tomu, že jest obžalovaného pokládati za pěstouna Jany Š-é. Ani jinak nevyšlo při hlavním přelíčení nic na jevo, co by bylo nasvědčovalo tomu, že svědkyně Jana Š-á je schovankou obžalovaného. Tvrzení zmateční stížnosti, že se obžalovaný staral o Janu Š-ou tak, jako kdyby byl jejím vlastním otcem, nemá opory ve výsledcích hlavního přelíčení. Zamítl-li sborový soud porotní za onoho stavu věci návrh obhájcův, neporušil tím předpis posledního odstavce § 152 tr. ř. a nezatížil v důsledku toho rozsudek zmatkem podle § 344 čís. 4 tr. ř.

Citace:

č. 3878. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 313-314.