Rozvrhové usnesení, určující náhradní nárok podle § 222/4 ex. řádu není samo exekučním titulem, na základě něhož by věřitel mohl vésti přímo exekuci na nemovitost náhradním nárokem zatíženou.Okresní soud v T. zamítl žádost vymáhající strany za povolení exekuce nucenou dražbou nemovitosti na základě rozvrhového usnesení s tím odůvodněním, že rozvrhové usnesení není exekučním titulem ve smyslu § 1 exekučního řádu, neboť určuje jen, komu a kolik se dostane z nejvyššího podání.Krajský soud civilní v В. k rekursu strany vymáhající usnesení soudu prvé stolice zrušil a nucenou dražbu nemovitosti povolil, odůvodniv svoje rozhodnutí tím, že není pražádných důvodů, aby rozvrhovému usnesení, pokud obsahuje ustanovení o náhradním nároku podle § 222/4 ex. ř., byla odepřena moc exekučního titulu, a aby věřiteli bylo uloženo, aby pro pohledávku exekučně vloženou si vymohl exekuční titul, a to ještě žalobou, jak míní soud prvé stolice.Nejvyšší soud dovolacímu rekursu strany povinné vyhověl a usnesení soudu rekursního změnil v ten smysl, že se obnovuje usnesení soudu prvé stolice.V odůvodnění praví: Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že rozvrhové usnesení, určující náhradní nárok podle § 222/4 ex. ř. je už samo také exekučním titulem, na základě něhož by věřitel mohl vésti přímo exekuci na nemovitost náhradním nárokem zatíženou. Nejvyšší soud vyložil již v rozhodnutích č. 4349 a 7564, že takové usnesení slouží jenom k provedení knihovního pořádku. V rozhodnutí č. 7564 bylo vyloženo, že věřitel, pro kterého určen byl náhradní nárok, jest jaksi postupníkem ze zákona původního věřitele a že tedy nemůže nabyti více práv, než měl onen původní věřitel. Pohledávka tohoto původního věřitele, kterým byla městská spořitelna v B. K. P., jak ze spisu vyplývá a sám vymáhající věřitel v rekursu připouští, vykonatelnou nebyla a nelze proto ani náhradní nárok za vykonatelný uznati. (Viz Hora, Soustava exekučního práva, str. 196.)Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 3. září1931 č. j. R II 196/31/2. Dr. F. Dostál.