Č. 1002.

Učitelstvo: * Otázka, zda má býti místo ředitele školy zásadně vyhrazeno osobě pohlaví mužského či ženského, jest jedině otázkou pedagogické úvahy, na kterou si mohou úřady školské samy dáti odpověď, aniž může kdokoli dovozovati z toho porušení svých práv subjektivních. Toto zásadní rozhodnutí, vyslovené ve formě systemisace, není arciť nezměnitelné, nýbrž může býti dle potřeby poměrů kdykoli změněno. (Nález ze dne 7. listopadu 1921 č. 8428.)
Věc: Rada hlavního města Prahy proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze stran systemisace vedoucího místa při novoměstské občanské škole dívčí v Praze.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní školní rada v Praze navrhla v souhlase s radou hlav. města Prahy zemské školní radě, aby kompetence na místo vedoucí při novoměstské občanské škole dívčí v Praze, systemisované původně výnosem zemské školní rady ze dne — pouze pro uchazeče mužské, byla rozšířena tak, aby na příště mohl býti konkurs vypisován též pro učitelky; zemská školní rada výměrem ze dne — změnila na základě § 104 def. řádu školního a vyučovacího z 29. září 1905 č. 159 ř. z. zásadní systemisaci v ten smysl, že zásadně ustanovila, aby se toto místo obsazovalo příště osobami ženskými.
Odvolání proti tomu městskou radou hlav. města Prahy podané, ministerstvo školství a národní osvěty naříkaným rozhodnutím zamítlo pro nedostatek legitimace městské rady k vedení sporu, neboť otázka, zda učitelské místo při některé dívčí škole má se systemisovati pro ženskou či mužskou sílu, nebo pro obojí pohlaví, jest povahy výhradně administrativní a závisí zcela na volném uvážení školních úřadů.
Stížnost, domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, neuznal nejvyšší správní soud důvodnou.
Naříkané rozhodnutí zamítlo odvolání stěžovatelčino pro nedostatek legitimace, a směřuje stížnost jedině proti tomuto odepření legitimace. Při tom stížnost sama doznává, že obec hlav. města Prahy nemá právního nároku na to, aby učitelská místa při obecných a měšťanských školách pražských byla systematisována pro určitou kompetenci, takže zde nelze mluviti o porušení nějakého subjektivního práva obce pražské, dovolává se však toho, že v řádném řízení administrativním stačí k tomu, aby založena byla legitimace, již ta okolnost, že porušeny byly i jen zájmy odvolatelovy. Že pak obec pražská jest ve věci projednávané závažným interesentem, vyvozuje stížnost jednak ze všeobecného, školskými kony vymezeného postavení obce pražské jako obstaravatelky správy veškerého veřejného školství národního, zejména nositelky nákladu na místa učitelská (§ 21 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. o dozoru ke školám), jednak z jejího postavení jako presentátora na uprázdněná místa učitelská.
Vývody stížnosti neuznal nejvyšší správní soud správnými.
Jest sice pravda, že jak doktrína tak namnoze i praxe rozeznává co do podkladu postavení strany v řízení správním jednak právo strany, jednak její zákonem chráněný zájem a že legitimaci k opravnému prostředku v řádném řízení správním přiznává v tom i v onom případě.
Toto rozlišování mezi právem na jedné a zákonem chráněným zájmem na druhé straně však nejvyšší správní soud správným neuznal. Zájem, který strana na úpravě konkrétního právního poměru může míti, zakládá se původně toliko na okolnostech faktických, takový pouze faktický zájem není právním řádem chráněn, nepropůjčuje interesentu postavení strany v právním smyslu a nezakládá proto legitimaci k uplatňování opravných prostředků v řízení správním. Jakmile však takovýto interes faktický positivním právním předpisem je uznáván a chráněn, jakmile tedy se stává »přímým, zákonem chráněným zájmem,« stane se zároveň také již podkladem právního nároku, tedy právem samým; při tom není podstatného rozdílu, je-li obsahem a výsledkem takového zákonem chráněného interesu a práva nárok toliko formální (procesuální) nebo nárok materielní.
S tohoto hlediska jest ovšem dále pravda, že zákon poskytuje obci pražské ve věcech obecného školství postavení zájemníka povšechně a přiznává jí zejména též právo presentace na místa učitelská; avšak z práv a povinností v tom směru zákonem obci pražské vyhrazených, pokud se týče uložených, neplyne ani — jak stížnost sama doznává — subjektivní právo, ba ani bezprostřední zájem (čili podle shora řečeného opět subjektivní právo) její na tom, aby určité místo učitelské při národních školách v Praze zřízené systemisováno bylo pro uchazeče mužské nebo ženské neb obého druhu, a nelze také v rozhodnutí školských úřadů o určení místa pro ty neb ony uchazeče spatřovati porušení práv obce pražské, jakožto presentátora; neboť nese-li obec náklad spojený s platy učitelů, jest pro ni co do finančního důsledku při požitcích učitelů i učitelek v podstatě stejných celkem lhostejno, obsadí-li se určité místo učitelem či učitelkou; otázka, má-li býti ustanoven učitel či učitelka, má naopak význam především v ohledu pedagogickém, tedy ve směru svěřeném péči úřadů školských a jest jedině úkolem těchto úřadů školských, aby zastávaly v tomto směru veřejný zájem. Pokud pak jde o postavení obce pražské jako presentátora, jest uvážiti, že podle předpisů §§ 21 a 26 zákona o dozoru ke školami ze dne 24. února 1873 č. 17 z. z. a §§ 10 a 11 zákona o právních svazcích učitelů ze dne 19. prosince 1875 č. 86 z. z. má zastupitelstvo obce pražské toliko právo vybrati vhodného uchazeče ze tří osob okresní školní radou navržených; z tohoto práva presentátora, které, jak patrno, stane se účinným teprve po vypsání konkursu, nelze odvoditi právní nárok, aby presentátor mohl vykonávati vliv na určení podmínek budoucího vypsání konkursu.
Dle vylíčeného nepřísluší tudíž obci pražské postavení procesní strany v otázce, má-li určité místo učitelské býti vyhrazeno pro kompetenci mužskou nebo ženskou, nebo obojí, a nelze jí proto přiznati legitimaci k opravnému prostředku v řádném řízení správním; stížnost vytýkající naříkanému rozhodnutí, pokud odepřelo obci pražské legitimaci k odvolání, nezákonnost, jest tudíž bezdůvodná.

Citace:

č. 1002. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 896-898.