NPD documents search: Právník, 62 (1923) - Právě se diskutuje Živnostenský řád

— Čís. 7304 —
Čís. 7304.

Odhad za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty.
O tom, jaký vliv bude míti rozdíl ve vnitřní hodnotě bývalé rak.-uh. koruny a Kč na vypočítání přírůstku hodnoty a vyměření dávky z přírůstku hodnoty, nepřísluší rozhodovati soudům, nýbrž samosprávným úřadům pověřeným vyměřením dávky.
Při určení odhadní ceny dlužno přihlížeti i k náhradě, již platí doly ročně v různé výši majiteli nemovitosti za škody poddolováním.
(Rozh. ze dne 8. září 1927, R II 267/27.) K návrhu městské rady v O. o soudní odhad nemovitostí za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty stanovil soud prvé stolice cenu nabývací (k 1. lednu 1914) na 15 459 Kč 80 h, cenu zcizovací (k 27. červnu 1925) na 45 125 Kč. Rekursní soud k rekursu odpůrců navrhovatelky napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, ale opravil usnesení prvého soudu v ten rozum, že odhadní cena k 1. lednu 1914 platí nikoliv v korunách československých, nýbrž rakouskouherských.
Důvody:
Stěžovatelé odporují napadenému usnesení ze všech podle § 16 nesp. říz. při mimořádném dovolacím rekursu jedině přípustných důvodů, totiž pro zmatečnost, zřejmý rozpor se zákonem a se spisy, ale nepodařilo se jim žádný z nich prokázati. Důvod zřejmého rozporu se spisy nebyl jimi vůbec nijak proveden. Zmatečnostmi v nesporném řízení nejsou jiné vady, než které vypočítává § 477 c. ř. s., takovými netrpí však ani napadené usnesení, ani předcházející mu řízení. Porušení zákonných předpisů o počtu znalců bylo by sice vadou řízení, není však zmatečností a nemůže býti proto mimořádným dovolacím rekursem již uplatněno. Výtka jest však mimo to v rozporu se spisy, neboť o všech cenách byli správně podle § 9 odhadního řádu pro nemovitosti ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. slyšeni dva znalci obeznámení s cenami stavebních a hospodářských pozemků na Ostravsku a nebylo důvodu přibrati zvláštní znalce pro pozemky stavební a pro pozemky hospodářské, tím méně přibrati dva znalce z oboru stavebního pro ocenění domku, jenž měl v roce 1914 cenu jenom 2 500 Kč, v roce 1925 pak byl vůbec bez ceny. Bezpodstatná a rovněž v rozporu se spisy jest výtka zmatečnosti spatřované v tom, že znalecký posudek nebyl stěžovatelům doručen ku podání námitek. Pokud právo stěžovatelů, vyjádřiti se o posudku znalců, bylo porušeno, byla vada ta napravena již prvním rozhodnutím rekursního soudu. Aby poslední prohlášení znalců, v němž po obšírném soudním šetření a po četných připomínkách a námitkách stěžovatelů setrvali při svém posudku, bylo doručeno stěžovatelům za účelem dalších námitek, nebylo podle pravidel nesporného řízení třeba. V tom, že nižší soudy nepřihlížely k rozdílu mezi korunou československou a korunou rakousko-uherskou, není zmatečnosti, jak stěžovatelé soudí, nýbrž nezákonnosti, ve věci pak jest výtka oprávněná jenom potud, že ceny k 1. lednu 1914 měly býti udány v korunách rakousko-uherských, jež byly tehdy jediným zákonným platidlem a mírou hodnot a jichž hodnotou se odhadci také skutečně řídili. Nesprávnost byla dodatečně napravena. Jaký vliv bude míti rozdíl ve vnitřní hodnotě obou korun na vypočítání přírůstku hodnoty a vyměření dávky z přírůstku hodnoty, o tom rozhodnouti nepřísluší soudu, nýbrž samosprávným úřadům pověřeným vyměřením dávky. Úloha soudu jest skončena určením odhadní ceny k určitému dni ve měně v ten den platné. Dalším a hlavním předmětem dovolacího rekursu jest, že znalci a nižší soudy přihlíželi k nároku na náhradu škod způsobených na odhadovaných nemovitostech — Čís. 7305 —
poddolováním jako k okolnosti zvyšující cenu nemovitostí. Stěžovatelé doličují, že nárok na odškodnění jest nárokem obligačním a nemá vlivu na cenu nemovitostí. Výtka týká se jenom ceny pozemků p. č. 295, 296 a 297 k 17. červnu 1925, jež byla určena na 3 517 Kč 50 h, a není proto způsobilá, by ospravedlnila konečný návrh rekursní na snížení ceny všech odhadovaných nemovitostí k 17. červnu 1925 ze 45 125 Kč na 30 000 Kč. Není však ani věcně odůvodněná, neboť není v rozporu se zákonem, že bylo při určení odhadní ceny přihlíženo k náhradě, již podle nenapadeného zjištění prvního soudu platí doly ročně, ale vždy v různé výši, majitelům nemovitostí jako náhradu za škody způsobené poddolováním. Náhradou touto rozmnožuje se užitek z pozemků, obecná cena, již soud odhadem určuje, řídí se však podle § 305 obč. zák. právě úhrnkem všeho užitku. Ze skutečnosti, že doly platí náhradu ročně a v různé výši, plyne, že se náhradou vyrovnává každý rok zvláště rozdíl mezi užitkem, který by byly pozemky poskytly, kdyby nebyly poddolovány, a který skutečně poskytly. Poddolováním utrpěl naturální, nikoliv však celkový výnos pozemků, při určení obecné ceny musí však býti přihlíženo ku všem užitkům, které s držením nemovitosti jsou spojeny. Okolnost, že při prodeji nemovitostí dne 17. června 1925 byla zvláště ujednána a zaplacena cena nemovitostí ve stavu poddolovaném a cena práva na náhradu za poddolování, nemůže nic změniti na tom, že právo požadovati náhradu za poddolování jest nerozlučně spojeno s držbou nemovitosti a že poskytovaná náhrada jest užitkem z nemovitosti. Ani v tomto směru není dovolací rekurs opodstatněn, pročež bylo uznati, jak se stalo.

Citace:

Právě se diskutuje Živnostenský řád. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 12, s. 512-512.