Č. 5784.

Spořitelny: * Pro první moravskou spořitelnu v Brně zůstal i po účinnosti zákona ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. spořitelní regulativ z r. 1844 v platnosti. — II. * Rozpuštěním správních orgánů v první moravské spořitelny v Brně z důvodu, že pro resistenci části členů jedné z obou národnostních kurií orgány ty jsou nezpůsobilé ke konání svých funkcí, a dosazením správní komise, svým složením od složení těchto orgánů odlišné, překročil dozorčí úřad meze své dozorčí moci.
Administrativní řízení. — Řízení před nss: III. K výkonu dozorčího práva je vyšší úřad dozorčí oprávněn též přímo bez předchozího zakročení nižšího úřadu dozorčího. — IV. Členové rozpuštěného výboru spořitelního jsou legitimováni ke stížnosti na nss do rozhodnutí
dozorčího úřadu, kterým rozpuštění to bylo vysloveno.
(Nález ze dne 15. června 1926 č. 12665.)
Prejudikatura: Boh. 500, 1433, 4913 adm.
Věc: Německá skupina rozpuštěného výboru První Moravské spořitelny v Brně a jednotliví její členové ... (adv. Dr. Jan Jarolím z Brna) proti ministerstvu vnitra o rozpuštění spořitelního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím ministerstva vnitra rozpuštěn byl výbor První mor. spořitelny v Brně a v důsledku toho též ředitelství a dozorčí rada spořitelny a k vedení správy spořitelny dosazena až do odvolání správní komise 12členná. Podle dalšího obsahu nař. rozhodnutí přešla na tuto správní komisi všechna práva a povinnosti jak spořitelního výboru, tak i ředitelství a dozorčí rady. Min. vnitra si vyhradilo, aby usnesení, jež spadají do pravomoci spořitelního výboru (§ 27 stanov) před provedením byla mu předložena k vyslovení souhlasu. K usnášení správní komise jest potřebí přítomnosti nejméně 1/2 členů. Usnesení jest pravoplatné, usnese-li se na něm většina přítomných. Předseda nehlasuje, při rovnosti hlasů rozhoduje.
To se stalo z těchto nař. rozhodnutí připojených důvodů: Většina členů české kurie spořitelního výboru oznámila min. vnitra, že za nynějšího složení správy spořitelní nemohou se dále súčastniti schůzí a prací ve spořitelně, ponechávajíce si členství ve výboru spořitelny. Tímto krokem bylo rozhodování o záležitostech uvedených v § 27 bodu a), b), d), f), k), 1) a o) stanov znemožněno, ježto k rozhodování o těchto podstatných záležitostech nebude lze docíliti potřebného souhlasu 13ti členů české kurie. K odvrácení škod, které by mohly tím nastati a k zabezpečení řádné správy spořitelny bylo přikročeno k rozpuštění správních sborů, jak výše uvedeno.
Nss musel se nejprve zabývati námitkou, vznesenou v odv. spise žal. úřadu, jenž popírá legitimaci st-lů ke stížnosti, protože prý nař. rozhodnutí je opatřením, učiněným na základě dozorčí moci, příslušející státní správě; stížnost zásadně nepopírá oprávnění k zakročení na základě této moci, nýbrž směřuje jen proti způsobu,
jakým byla tato vykonána, obrací se tedy proti volbě prostředku, jehož bylo u výkonu dozorčí moci použito, tato volba však je prý vyhrazena úvaze dozorčího úřadu samého, st-lé nemají nároku na to, aby dozor byl
určitým způsobem vykonán a nař. rozhodnutím nemohlo býti tedy porušeno jejich subj. právo.
Soud nemohl tuto argumentaci sdíleti. St-lé popírají, že by státní správa byla v daném případě oprávněna přikročiti k rozpuštění správních orgánů První mor. spořitelny a k dosazení správní komise, tvrdíce, že opatření takové vybočuje z mezí dozorčí moci a že se jím porušuje jejich subj. právo, aby setrvali ve výboru spořitelny tak dlouho, dokud by nenastal některý z důvodů, uvedených v § 26, odst. 3, stanov spořitelny, jež jedině mohou způsobiti zánik členství v tomto výboru. Z toho je patrno, že st-lé vytýkají, že bylo vydáno rozhodnutí, které je nezákonné
a kterým byli oni ve svých subj. právech postiženi. Není tedy pochybnosti, že předpoklady § 2 zák. o ss pro stížnost k nss jsou dány.
Přistupuje ke zkoumání stížnosti samé, konstatoval nss, že mezi stranami není sporu o tom, že pro posouzení zákonnosti opatření v odpor braného jsou rozhodny i předpisy spořitelního regulativu z 26. září 1844. Stížnost sama to výslovně uvádí a žal. úřad se v odv. spise dovolává toho, že jeho opatření má oporu v § 27 tohoto regulativu. Nss nemohl se však omeziti na to, že obě strany jsou za jedno v názoru, že regulativ pro První mor. spořitelnu platí, nýbrž musel vzhledem k tomu, že § 33 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb., za jehož účinnosti bylo nař. rozhodnutí vydáno, v odst. 2 stanoví, že uvedený regulativ s účinností tohoto zákona pozbyl platnosti, sám otázku tuto zkoumati. Při tom však dospěl k témuž výsledku. Neboť praví-li následující (třetí) odstavec cit. § 33, že se zákon č. 302/20 nedotýká České spořitelny v Praze a První mor. spořitelny v Brně, pak zřejmě ponechává netknutý právní řád, na jehož základě byla právě spořitelna posléz uvedená utvořena a zařízena a podle něhož do té doby nepodléhala státnímu dozoru. Pak lze však ustanovení cit. odst. 3 rozuměti tak, že jím byla učiněna výhrada z ustanovení odst. 2 pro obě tam jmenované spořitelny, takže předpisy regulativu z r. 1844 specielně pro První mor. spořitelnu i po účinnosti zák. č. 302/20 zůstaly v platnosti.
Stížnost vytýká, že nař. opatření vydáno bylo přímo min. vnitra, ač k vydání jeho byla v I. stolici podle § 27 odst. 2 regulativu kompetentní zsp a že tímto postupem byla st-lům odňata možnost, věc přivést na přetřes v předepsaném instančním pořadí. Námitka tato je bezdůvodná. První mor. spořitelna podléhá dle § 27 odst. 1 regulativu dozoru státní správy a není pochyb o tom, že k výkonu jeho je povoláno i min. vnitra jako nejvyšší dozorčí úřad (srovn. § 26 odst. 1 reg.). Při výkonu dozorčí moci není však vázán vyšší úřad, jak nss opětovně vyslovil (srovn. nálezy Boh. 500, 1433 a 4913 adm.), na zakročení nižší stolice k výkonu dozoru oprávněné, nýbrž může i bezprostředně sám bez její předchozí iniciativy svoje dozorčí právo přivésti k platnosti. — — —
Stížnost shledává nař. rozhodnutí podstatně ze dvou důvodů nezákonným, jednak proto, že se jím st-lům odnímají funkce, jež mohou zaniknouti jedině nadejitím okolností uvedených v § 26 odst. 3 stanov, které však tu nejsou, jednak proto, že opatření, jež se stalo, vykročuje
z mezí oprávnění, daných státní správě podle § 27 spoř. regulativu.
Dozor státní správy v cit. § 27 vyznačený má v podstatě dva hlavní úkoly: jednak pečovati o to, aby byla zajištěna bezpečnost vkladatelů a řádné ekonomické fin. hospodářství spořitelny, dále pak, aby zajištěno bylo přesné dodržování všeobecných předpisů regulativu a zvláštních předpisů stanov. S hlediska prvého se zakročení úřadu nestalo, nýbrž potřebu jeho odůvodňuje úřad tím, že správní aparát spořitelní při abstinenci většiny českých členů výboru nemůže fungovati, následkem čeho řádná správa spořitelní není možná. Tato okolnost zajisté opravňuje dozorčí úřad k tomu, aby učinil potřebná opatření, avšak tato svou povahou musí býti taková, aby jimi docíleno bylo účelu, který zákon sleduje. Žádá-li regulativ v tomto směru, aby pečováno bylo o dodržení předpisů regulativu a stanov, a je-li podle stanov k řízení spořitelny povolán sbor, sestavený způsobem v nich uvedeným (§§ 26, 28, 29), pak opatření úřadu se musí nésti k tomu, aby se uskutečnila správa ústavu tímto sborem v onom složení, jak je stanovy předpisují. Jestliže úřad, nehledě k dosažitelnosti tohoto účelu, rozpustil pro resistenci části členů výboru celý výbor, řiditelství a dozorčí radu a dosadil na místo nich ke správě spořitelní správní komisi, která svým složením se podstatně odchyluje od statutárního předpisu, jimiž je upraveno složení orgánů k správě spořitelní povolaných, nedbaje při tom ani toho, že tímto opatřením vylučuje pro veškerou budoucnost, aby se výbor podle ustanovení § 26 odst. 1 stanov sám ze svého středu mohl doplňovati, pak vybočil bezdůvodně z rámce svého dozorčího práva a opatření jeho nejen nesměřuje k zabezpečení zachování předpisů stanov, nýbrž naopak jich nedbá; následkem toho jest opatření takové zásahem do autonomie ústavu, pro který ani regulativ ani stanovy neposkytují právního podkladu a jeví se nezákonným. Z tohoto důvodu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. a nebylo třeba, aby nss ještě uvažoval o tom, zda důvodnou jest také druhá námitka stížnosti, uplatňující, že st-lé neprávem byli zbaveni svých funkcí v spořitelním výboru.

Citace:

č. 5784. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 109-112.