Ředitelství pro stavbu vodních cest jest přiznati postavení strany v řízení o vodoprávním povolení k odběru vody z řeky Odry, pokud tato má býti částí projektovaného průplavu dunajsko-oderského.
Zákon ze dne 11. června 1901 č. 66 ř. z. o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek ustanovuje v § 1, lit. a), že stavba lodního průplavu z Dunaje do Odry má býti provedena státem. Aby tato práce byla jednotně řízena, bylo vydáno na základě § 3 cit. zákona nařízení ministerstva obchodu ze dne 11. října 1901 č. 163 ř. z., kterým bylo zřízeno u tohoto ministerstva zvláštní pracovní oddělení pod názvem ředitelství pro stavbu vodních cest (§ 1), jež má technické a správní oddělení, kterým přísluší stavbu tu společně připravovati a prováděti. Působnost obou těchto oddělení jest v následujících §§ 3 a 4 blíže vymezena a určena tak, že technickému oddělení přísluší vůbec vyřizovati všechny věci technické povahy, oddělení správnímu pak všechny finanční a administrativně-právnické věci, které se týkají stavby vodních cest.
Z ustanovení těchto vyplývá, že stavba lodního průplavu dunajsko-oderského jako uvedeným zákonem nařízená vodní dráha jest určitým vodocestným podnikem státním budovaným v zájmu veřejném. Všechny práce této stavby se týkající byly pak svěřeny zvláštnímu státnímu orgánu, k tomu účelu výhradně zřízenému, totiž ředitelství pro stavbu vodních cest, dříve u ministerstva obchodu, nyní podle zákona č. 333/1919 Sb. u ministerstva veřejných prací, kteréžto ředitelství jest po zákonu povoláno k tomu, aby tento veřejnoprávní podnik zastupovalo a jeho práv a zájmů hájilo. Proto ustanovilo také min. nař. ze dne 23. dubna 1903 č. 90 ř. z., vydané na základě §§ 1, 13 a 17 zákona č. 66/1901 ř. z., o stanoveni návrhu a o vyvlastňování, aby byly provedeny vodni dráhy, které podle tohoto zákona máji býti zřízeny, v § 8, odst. 1, že ředitelství pro stavbu vodních drah má býti bezprostředně zpraveno o konáni politické obchůzky zemským politickým úřadem o podrobných návrzích průplavů a říčních toků, jež mají býti kanalisovány, zaslaných mu ministerstvem obchodu (veřejných prací) podle § 6 cit. nař.
K vybudování vodnich cest zřízen byl zákonem ze dne 27. března 1931 čís. 50 Sb. při ministerstvu veřejných prací zvláštní státní fond, z jehož prostředků a na jehož účet bude toto ministerstvo prováděti vodohospodářské práce a stavby v § 1 uvedené. Mezi pracemi těmi jest tam uvedeno v odst. 1. pod písm. A, c), d), také splavnění a úprava Odry od soutoku s Opavicí po státní hranici, a Dunaje. Tímto ustanovením bylo tedy rozhodnuto, že v tomto úseku část odersko-dunajského vodního průplavu jako státního vodocestného podniku provede se splavněním a úpravou řeky Odry, takže ustanovení to obsahuje určitý konkrétní částečný projekt lodního průplavu dunajsko-oderského. Provedením tohto podniku jest pak podle citovaných předpisů dosud pověřeno ředitelství pro stavbu vodních cest, neboť na jeho kompetenci nebylo nic změněno zákonem č. 50/1931 Sb., podle jehož § 21, odst. 3, al. 3 jsou předpisy §§ 2—5 min. nařízení ř. z. č. 163/1901 o zřízení a působnosti ředitelství pro stavbu vodních cest zachovány v platnosti. Jest tedy jmenované ředitelství zejména povoláno, aby ve všech věcech týkajících se provedení tohoto podniku vystupovalo jako státní orgán, pověřený hájením jeho práv a zájmů.
Z toho, že podle citovaných ustanovení jmenované ředitelství je zástupčím orgánem řečeného vodocestného podniku, nevyplývala by arci o sobě ještě kladná odpověď na otázku, že podniku tomu přísluší postavení procesní strany v řízení vodoprávním. Odpověď na tuto otázku dlužno hledati ve vodním zákoně samém. Lze ji nalézti zejména v ustanovení § 94, z něhož plyne, že postavení strany v tomto řízení má také podnikatel, který se o účast na vodě pro svůj budoucí podnik teprve uchází. Tím dává zákon o vodním právu najevo, že účastníkem v řízení vodoprávním (§§ 82, 83, 84 a j.) nerozumí jen toho, kdo jest již majitelem vodního díla (vodoprávního podniku), právně již existujícího nebo aspoň pravoplatně povoleného, nýbrž že účastníky řízení mohou býti i uchazeči o propůjčení užívacího práva pro podnik nový, dosud ani neexistující ani nekonsentovaný. Lze připustiti, že takovýto konkurující podnik musí býti do té míry determinován, aby bylo možno posouditi otázku při konkurenci uchazečů rozhodnou, to jest, kterému z konkurujících podniků sluší přiznati z důvodů národohospodářských přednost, a aby bylo lze užívání vody »podle důvodů slušnosti* přiděliti, pokud se týče mezi uchazeče rozděliti (srv. nález Boh. A 11732/35). K tomu je ovšem třeba, aby konkurující podnik, jakým v daném případě vodocestný podnik (to jest splavnění řeky Odry) v podstatě jest, byl vymezen projektem, který poskytuje dostatečný podklad pro posouzení otázky, kterému z konkurujících podniků a do jaké míry má se užívání vody propůjčiti.
Zákony č. 66/1901 ř. z. a č. 50/1931 Sb. samy vymezují tento projekt způsobem, který stačí, aby bylo lze posouditi, zdali lze žádané užívací právo vůbec propůjčiti, po případě s jakým omezením. Neboť nemůže býti pochybnosti, že splavňovací projekt samým zákonem stanovený a zákonodárcem i finančně zabezpečený nemůže býti v zásadě postaven hůře než konkurující projekt soukromý, k němuž podle ustanovení § 94, lit. b) zákona o právu vodním vodoprávní úřad, rozhoduje o propůjčení práva užívacího, je povinen přihlížeti. Byla-li předmětem vodoprávního řízení žádost o povolení odběru vody z řeky Odry nepopřené ve shora uvedeném jejím úseku, a priori není pak vyloučeno, že tímto odběrem mohl by býti dotčen zájem řečeného státního vodního podniku, není možno ředitelství pro stavbu vodních cest v zastoupení tohoto podniku upírati zásadné postavení strany v tomto vodoprávním řízeni.
Nález ze dne 6. dubna 1938 č. 2551/35-4.