NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 7923
.
Živnostenské právo. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Podk. Rus): O instančním pořadí v trestních věcech živnostenských.
(Nález ze dne 2. května 1929 č. 8757.)
Věc: Heřman B. v G. proti župnímu úřadu v Mukačevě o trestní nález pro přestupek živn. zákona, nařízení civ. správy Podk. Rusi ze 4. února 1923 č. 6972/22 pres. a zákona č. 86/1922.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká přestupku živnostenského zákona, zrušuje se pro vody řízení, jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Rozsudkem hlavnoslužnovského úřadu v Berehově z 23. srpna 1926 byl st-l uznán vinným: 1. přestupkem § 36 živn. zák., jehož se dopustil tím, že bez živn. oprávnění provozoval neomezený výčep lihových nápojů, 2. přestupkem nařízení civ. správy Podk. Rusi ze 4. února 1923, jehož se dopustil tím, že v sobotu po 12. hodině prodával lihové nápoje v neuzavřených nádobách, a 3. přestupkem § 1 zák. ze 17. února 1922 č. 86 Sb., jehož se dopustil tím, že prodával lihové nápoje mladistvým osobám. Odsouzen byl dle § 227 živn. zák. k peněžitému trestu 300 Kč, pak k pokutám 100 Kč a 300 Kč; zároveň bylo vysloveno, že dle § 232 živn. zák. se přeměňuje peněžitý trest 300 Kč na uzamčení v trvání 30 dnů, pokuta pak 100 Kč dle § 22 zák. čl. XL:1879 na uzamčení v trvání 5 dnů a pokuta 300 Kč dle § 4 zák. č. 86/22 na uzamčení v trvání 15 dnů. Konečně byl st-l dle §§ 227 a 230 živn. zák. odsouzen ke ztrátě živn. oprávnění na prodej lihovin v uzavřených lahvích.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání st-lem podanému vyhověno, rozsudek prvé stolice byl z důvodů v něm uvedených potvrzen, zrušen však jako zákonu se příčící výrok, pokud jím bylo st-li odňato živn. oprávnění. K tomuto rozhodnutí je připojeno právní poučení, že z něho lze s výjimkou pokuty uložené pro přestupek živn. zákona podati u hlavnoslužnovského úřadu v Berehově odvolání k civ. správě politické pro Podk. Rus do 15 dnů, počítajíc ode dne následujícího po doručení. Dodáno pak, že ohledně pokuty 300 Kč, uložené st-li pro přestupek § 36 živn. zák. (neoprávněný výčep lihovin), je nař. rozhodnutí konečné.
Dle toho stojí žal. úřad na právním stanovisku, že rozhodnutím jeho není věc, pokud se týká přestupků sub 2. a 3. uvedených, vyřízena s konečnou platností, nýbrž že je přípustno další odvolání k civ. správě polit. pro Podk. Rus. Stížnost k nss-u podaná nenamítá, že toto stanovisko žal. úřadu je nesprávné, nýbrž vznáší, nejen pokud jde o přestupek sub 1. uvedený, nýbrž také pokud jde o přestupky sub 2. a 3. uvedené námitky meritorní a vytýká, že v daném případě, kdy jedním činem bylo porušeno více zákonných předpisů trestních, měl býti vyměřen trest úhrnný. Námitky tyto, pokud se týkají přestupků sub 2. a 3. zmíněných, dlužno odmítnouti jako nepřípustné.
Dle § 5 zák. o ss je nss povolán rozhodovati jen tenkráte, když věc je v pořadu instančním vyřízena. Může tedy rozhodovati jen o takových stížnostech, které jsou podány proti rozhodnutí poslední stolice správní. Když žal. úřad vyhradil st-li, pokud jde o přestupky sub 2. a 3., právo odvolati se k civ. správě polit., a st-l netvrdí, že by toto poučení o opravném prostředku bylo nesprávné, pak nelze pokládati věc v pořadu správním za konečně vyřízenou. Následkem toho jest nss-u odňata možnost zabývati se svrchu zmíněnými námitkami stížnosti, pokud směřují proti potrestání pro přestupky sub 2. a 3. zmíněné.
Pokud pak jde o přestupek sub 1. zmíněný, totiž o přestupek § 36 živn. zák., vyslovil žal. úřad, že je jeho rozhodnutí konečné. Výrok tento jest opřen zřejmě o ustanovení § 248 cit. zák. Paragraf ten je opatřen nadpisem »Obmedzenia instančného postupu« a stanoví se v něm, že ve věcech trestních podle tohoto zák. z usnesení potvrzeného nebo zmírněného v druhé stolici není dalšího odvolání. Nález trestní není zajisté potvrzen, když vyšší stolice jeden z uložených trestů zruší. O zmírnění trestu ve smyslu § 248 živn. zák. lze mluviti jen tehdy, když vyšší stolice omezila se na zkoumání přiměřenosti trestu, zůstávajíc jinak v souhlase s právním názorem prvé stolice o vině a použitelnosti toho kterého druhu trestu. V daném případě uložila prvá stolice st-li peněžitou pokutu, po případě náhradní trest uzamčení a zároveň odňala mu živn. oprávnění. Druhá stolice trest odnětí živn. oprávnění jako zákonu se příčící zrušila. Dle toho, co bylo uvedeno, nemůže býti řeči o tom, že by druhá stolice byla rozsudek prvé stolice potvrdila neb uložený trest zmírnila. Vyslovil-li žal. úřad přes to, že nař. rozsudek je konečný, dal st-li za právního stavu, jaký tu byl před účinností zák. č. 125/27 o organisaci polit. správy, nesprávné poučení o opravném prostředku. St-l, řídě se tímto nesprávným poučením, podal na místě odvolání k třetí instanci stížnost k nss-u, jenž však se zřetelem k ustanovení § 5 zák. o ss o této stížnosti meritorně rozhodnouti nemůže, protože nebyl pořad instancí správních dosud vyčerpán. Ježto nař. rozhodnutí podle poučení k němu připojeného jevilo se vůči straně jako rozhodnutí konečné, avšak jím ve skutečnosti nebylo, je tu nesrovnalost mezi vnějším zjevem a skutečnou podstatou tohoto rozhodnutí, tudíž vada obsahu jeho, která se příčí zásadám procesním, což zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 4692. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 335-336.