Nuntiatury.Nuntiatury jsou úřady zastupující papežskou stolici na cizích dvorech. Od. V. století mívali papežové na císařském dvoře v Cařihradě zástupce, zvané apocrisiarii neboli responsales (zpravodaje). Dále vysílali k urovnání rozmanitých církevních a politických záležitostí do jednotlivých zemí »legaty« (vyslance), jež na základě zvláštní plné moci na ně přenesené vykonávali pravomoc vyšší nežli místní církevní hodnostáři. Nyní nebývají již takovíto legáti vysýláni; název »legatus natus« spojen je jenom s jistými vynikajícími sídly metropolitními (Praha, Solnohrad a Ostřihom) jakožto titul čestný. Naproti tomu zřízeni jsou od počátku 16. věku na různých dvorech zvláštní papežští zástupci — nuntiové — kteří obstarávají hlavně diplomatické styky mezi papežem a dotyčnou vládou. Při tom ovšem jsou kromě toho ještě nadáni jistou církevní jurisdikcí, byť i dřívější jich pravomoc appellační převraty minulého století úplně zanikla. Nuntiatury vedou nyní z pravidla při obsazování biskupských stolic informační proces (viz čl. Biskupové), udílejí jisté indulty a dispense, kteréžto právo papež na biskupy a metropolity nepřenáší, a podávají zprávy o církevním stavu svých obvodů. Diplomatické postavení nuntiovo řídí se úplně zvyklostmi a ustanoveními diplomacie. Vídeňský kongres přikazuje papežskému nuntiovi i na nekatolických dvorech přednost před každým velevyslancem. Nuntius bývá vždy titulárním biskupem nebo arcibiskupem; jenom na dvorech druhého řádu může též prelát bez biskupské hodnosti tímto postavením nadán býti a má pak titul »internuntius«. Obdrží-li nuntius hodnost kardinála, obstarárá sice na dále záležitosti nuntiatury, má však titul »pronuntius«. Nuntiatury jsou nyní ve Vídni, Paříži, Madridě, Lisabonu, Bruselu a Mnichově. Brasilie mívá obyčejně internuntia, rovněž i v novější době Holandsko. Nuntianturu, která byla v Lucernu pro katolickou část Švýcarska od roku 1579 zřízena, prohlásila r. 1873 spolková rada za zrušenou.