NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3084.

Nevrátil-li pachatel ukradenou věc dobrovolně, třebas k naléhání poškozeného, nýbrž nedobrovolně, poněvadž mu byla odebrána (zabavena proti jeho vůli), nelze použíti ustanovení § 187 tr. zák.
Uplatňování, že mělo býti uznáno na čin dokonaný místo na pokus a použito § 187 tr. zák., mění ve prospěch obžalovaného (§ 282 tr. ř.), vyloučil-li zrušovací soud předpoklady § 187 tr. zák.
Kvalifikace podle § 176 II a) tr. zák. předpokládá nejen, že pachatel byl dvakráte právoplatně pro krádež odsouzen, nýbrž i, že trest byl v obou případech skutečně vykonán.
»Zpětným« ve smyslu § 44 c) tr. zák. jest pouze ten, kdo trest pro stejný trestný čin již vytrpěl zcela nebo z části.
(Rozh. ze dne 10. února 1928, Zm II 170/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 21. ledna 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem dílem dokonané, dílem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 176 II a) tr. zák., částečně vyhověl a zrušil napadený rozsudek co do zločinné kvalifikace podle § 176 II a) tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Jinak zmateční stížnost zavrhl.
9* Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečností podle čís. 9 b) a 10 § 281 tr. ř. Podle čís. 9 b) § 281 tr. ř. namítá proti odsuzujícímu výroku pro krádež uhlí spáchanou v říjnu 1925 (odst. b) rozsudkového výroku), že pro tento čin byl obžalovaný odsouzen neprávem, poněvadž prý se stal beztrestným účinnou lítostí podle § 187 tr. zák., ježto prý po upozornění přednosty stanice Rudolfa M-a, že není dovoleno uhlí bráti, a na jeho vyzvání uhlí ihned vysypal do sopky dráhy, a že tím z účinné lítosti nahradil škodu dříve, než bylo učiněno trestní oznámení. Než zmateční stížnost neprovádí tento hmotněprávní zmatek po zákonu; rozsudek totiž neobsahuje ani výroku o okolnosti vylučující trestnost z důvodu účinné lítosti podle § 187 tr. zák., na jehož podkladě by bylo lze docíliti, že soud jím použil nebo nesprávně vyložil zákon, jak by správné provedší tohoto zmatku předpokládalo; rozsudek však nezjišťuje ani oněch skutečností, z nichž stěžovatel dovozuje svou domnělou beztrestnost, ba neměl ani příčiny je zjišťovati, poněvadž nikdo za řízení netvrdil, ani obžalovaný sám se nehájil tím, že vrátil odcizené uhlí dobrovolně z účinné lítosti, byť i k vyzvání přednosty stanice, jak by ustanovení § 187 tr. zák. předpokládalo; zjistil naopak, že přednosta stanice, přistihnuv obžalovaného při činu, když měl (na nádraží) na voze přichystány tři pytle drobného uhlí dráze odcizeného k odvezení, odebral mu je (v trestním oznámení se praví; zabavil mu je). Z tohoto zjištění plyne, že obžalovaný nevrátil uhlí dobrovolně, třebas k naléhání zástupce poškozené dráhy, nýbrž nedobrovolně, poněvadž mu bylo odebráno, t. j. zabaveno proti jeho vůli. Chybí tedy základní předpoklad beztrestnosti z důvodu § 187 tr. zák. a rozsudku v tomto směru nelze vytknouti právního omylu. Pokud zmateční stížnost proti témuž odsuzujícímu výroku dále namítá s hlediska čís. 10 § 281 tr. ř., že odcizení uhlí spáchané v říjnu 1925 mělo býti při správném výkladu zákona kvalifikováno jako krádež dokonaná, nikoli jako pouhý pokus krádeže, domáhá se tím stížnost vlastně odsouzení pro těžší čin, což se příčí samo o sobě zásadě, že se obžalovaný může domáhati zmateční stížností jen zlepšení svého osudu (§ 282 tr. ř.). Než vzhledem k ustanovení § 187 tr. zák., jehož použití může přijíti jen při krádeži dokonané, kdežto při pokusu jest vyloučeno, jest situace v souzeném případě taková, že by, kdyby tu skutečně byly předpoklady § 187 tr. zák., podřadění činu pod předpis o dokonané krádeži ve svém výsledku bylo pro stěžovatele ovšem příznivější, než podřadění pod mírnější předpis o pokusu, takže by byl zmatek uplatňován skutečně ve prospěch stěžovatelův, tedy přípustně. Tomu však není tak, jakmile zrušovací soud předpoklady § 187 tr. zák. vyloučil. Není-li tu, jak shora dolíčeno vůbec podmínek beztrestnosti podle § 187 tr. zák., jde tu již jen o zmateční stížnost v neprospěch obžalovaného, k níž tento není oprávněn. (§ 282 tr. ř.). V těchto směrech bylo tudíž zmateční stížnost zavrhnouti.
Naproti tomu jest zmateční stížnost odůvodněna, pokud, uplatňujíc zmatek podle čís. 10 § 281 tr. ř., brojí proti tomu, že byly činy obžalovaného kvalifikovány jako zločin krádeže podle § 176 II a) tr. zák. V § 176 II a) tr. zák. prohlašuje zákon krádež za zločin z vlastnosti pachatelovy, když hodnota věci odcizené přesahuje 50 Kč a pachatel byl již dvakráte pro krádež potrestán, ať byla krádež zločinem nebo přestupkem. Kvalifikačním důvodem zločinu je tu t. zv. druhá zpětnost; zpětným jest podle platného tr. zák. (§ 44 c) tr. zák.) pouze ten, kdo trest pro stejný trestný čin již utrpěl ať zcela (čís. 4329/16 sbírky bývalého nejvyššího soudu Vídeňského) nebo aspoň z části. Předpokladem pro použití kvalifikačního důvodu podle § 176 II a) tr. zák. tedy jest, že trest byl nejen dvakráte vysloven, t. j. že obžalovaný byl po dvakráte pravoplatně pro krádež odsouzen, nýbrž, že trest byl v obou případech skutečně vykonán. Nalézací soud praví jak ve výroku, tak v důvodech napadeného rozsudku, že byl obžalovaný pro krádež dvakráte potrestán, nepovšimnuv si, že v trestním lístku jest trest obžalovaného, zapsaný pod značkou spisovou U 265/23 okresního soudu ve Fulneku opatřen poznámkou »P. O.« a zamítnuv při hlavním přelíčení obhájcův návrh na vyžádání dotyčných spisů za účelem zjištění, že se obžalovaný osvědčil, — z toho důvodu, že prý soud těchto spisů k posouzení činu obžalovaného nepotřebuje. V důsledku tohoto svého nesprávného právního názoru nezjistil soud, zda si obžalovaný tresty uvedené v trestním lístku, zejména trest, k němuž byl podle tohoto lístku odsouzen toliko podmíněně, skutečně odpykal a jeví se odsouzení pro zločin krádeže podle § 176 II a) tr. zák. na podkladě rozsudkových zjištění právně pochybeným. Zrušovací soud opatřil si sice trestní spisy okresního soudu ve Fulneku, týkající se obou trestů obžalovaného, nemohl však v rámci svého zákonného oprávnění (§ 288 čís. 3 tr. ř.) učiniti v této příčině sám zjištění, ježto tu jde o zjištění skutkové, jež náleží toliko nalézacímu soudu. Bylo tudíž zmateční stížnosti v tomto směru vyhověti, napadený rozsudek, jenž co do sama odsouzení pro krádež dílem dokonanou, dílem nedokonanou zůstává v platnosti, co do zločinné kvalifikace podle § 176 II a) tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících jako zmatečný zrušiti a podle § 288 čís. 3 tr. ř. dále uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 3084.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 147-149.