Č. 824.

Horní právo: I. Procesní postavení obce jako majitelky ohroženého zařízení na opatřování obce pitnou vodou v řízení o propůjčku dolových měr. — II. Podmínky, za jakých lze vysloviti, že je dána těžebnost odkrytu, a propůjčiti míry dolové. — III. Význam volného uvažování úřadů správních pro kogniční činnost nejv. správ. soudu.
(Nález ze dne 26. dubna 1921 č. 4938.)
Věc: Obec Novosedlice proti ministerstvu veřejných prací o propůjčení dolových měr.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se spolužalované straně nepřisuzují.
Důvody: O žádosti Karla S. za propůjčku dolové míry z odkrytu na pozemku č. kat. 911 obec Novosedlic bylo při výchozu k horám předsevzatém dne 20. února a 27. srpna 1919 zjištěno mimo jiné toto: Uhelná sloj odkryta 12 m pod povrchem v síle 3 m, kteráž síla k západní hranici dolové míry se zvyšuje na 4 m. Uhel leží jen v severní a západní části míry, jihovýchodní část je porfýrová skála. Ohledaný odkryt shledán nepochybně těžebným. Majitelé sousedních dolů a výhradných kutišť nenamítali ničeho proti položení dolové míry.
Z veřejných poměrů, jež tu padají na váhu, bylo vyšetřováno také zařízení k zaopatření stěžující si obce Novosedlic pitnou vodou a za účasti znalců technického a horního byly zkoumány vlivy, které by dolováni mohlo míti na toto zařízení.
Nálezem horního hejtmanství v Praze ze dne 16. prosince 1919 č. 10299 prohlášeno odkryté ložisko hnědého uhlí za těžebné, a propůjčení žádané míry za přípustné s dodatkem, že po pravomoci nálezu vydá se listina o propůjčce. Z ohledu na veřejné zájmy neuznána vůči stěžovatelčinu zařízení na pitnou vodu potřeba nějakých opatření.
Odvolání stěžovatelčino uplatňovalo nepřípustnost propůjčky nebo nutnost ochranných opatření a uložení jistoty.
Toto odvolání stěžovatelčino bylo naříkaným rozhodnutím ze dne 11. května 1920 č. 7887/XXI/1920 zamítnuto.
Žalovaný úřad odůvodnil souhlasně s prvou stolicí svoje zamítavé stanovisko proti návrhům a nárokům stěžovatelčiným, jež byla vznesla při výchozu k horám, tím, že majitel hor jest dle § 170 hor. zák. povinen, aby hory provozoval tak, aby cizí majetek byl pokud možno chráněn, a že každému zájemci kdykoli přísluší, dle potřeby po rozumu § 220—222 hor. zák., dovolati se zakročení horního úřadu, který nad to jest povinen, aby zakročil i z moci úřadu, jde-li o to, aby šetřeno bylo zájmů veřejných. V takových případech že je poskytnutí ochrany zmíněnému zařízení na povrchu předmětem zvláštního řízení, jež v prvé stolici zahájiti a provésti jest příslušnému revírnímu hornímu úřadu.
K námitkám zástupce stěžovatelčina, sem spadajícím, připomenuto dále. že povinnost k ochraně, jež jest uložena žadateli o propůjčku v poměru k jiným zájemcům, může toliko omeziti práva z propůjčky vyplývající aneb jinak je staviti, ale nemůže propůjčky vyloučiti, a že § 44 hor. zák. činí propůjčku závislou toliko od těžebnosti odkrytého ložiska, kteroužto těžebnost že horní hejtmanství uznalo. V zákoně není prý také nikde předepsáno, že by se ložisko musilo rozprostírati po celé propůjčované ploše.
Hledě pak k obsahu odvolání prohlásil žalovaný úřad, že pro pojetí závazku opatření k ochraně povrchu do propujčovacích listin a tím dále do veřejných knih (horních) není opory ani v horním zákoně ani v právu soukromém, jež dle § 2 hor. zák. podpůrně platí (zákoník občanský, zákon knihovní). Po zákonu (§ 170 a násl. hor. zák.) jest prý báňský podnikatel zavázán provoz zaříditi tak, aby povrch dle možnosti neutrpěl škody.
Toto rozhodnutí béře obec Novosedlice v odpor, vytýkajíc jak vady řízení, tak i nezákonnost.
Žalovaný úřad i zúčastněná strana proti tomu namítá, že stížnost jest nepřípustná, ježto záležitosti, ve kterých úřad je oprávněn postupovati dle volného uvážení, jsou dle § 3 lit. c) zákona o správním soudě z kognice tohoto soudu vyloučeny. Ačkoliv toto ustanovení zákonné pozbylo dle zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. platnosti, slušelo nicméně námitkou touto se zabývati, protože nejvyšší správní soud i dle platného práva jest povolán zkoušeti — nehledě k procesním vadám (§ 6, odst. 2 zák. o správ. soudě) — jen zákonnost, nikoliv však také účelnost právních rozhodnutí a opatření, takže rozhodnutí úřadů správních vydaná na základě volného uvážení, jim vyhrazeného, mohou tímto soudem k legitimované stížnosti býti zkoušena jen v tom směru, zdali úřad nepřekročil zákonných hranic svého volného uvážení a zdali vykonávaje volné uvážení neodchýlil se od cíle, který jemu slovem neb smyslem zákona byl vytčen, mimo to však jen v tom směru, zdali úsudky, k nimž úřad volnou úvahou dospěl, mají ve spisech potřebnou oporu.
Stížnost vytýká však nikoli neúčelnost, nýbrž právě nezákonnost a formální vadnost naříkaného rozhodnutí. Žalovaný úřad popírá dále i stížní legitimaci, ježto dle jeho mínění stěžující si obec vůbec není oprávněna vzhledem na objekty na povrchu se nacházející, jmenovitě pokud nejsou ani majetkem stěžovatelčiným, vznésti námitku týkající se dobyvatelnosti. Soud nemohl ani této námitce dáti za pravdu.
Stěžující si obec protestovala v řízení správním proti propůjčce z té příčiny, že dle jejího mínění bude dolováním ohroženo její zařízení na opatřování pitné vody pro obyvatelstvo obce, tudíž zařízení, které v zájmu veřejném sluší chrániti. Nelze důvodně pochybovati o tom, že obci jakožto majitelce tohoto zařízení přísluší zastupovati veřejný zájem v něm vtělený.
Podle §u 54 zák. hor. jest při výchozu k horám zjistiti nikoliv pouze odkryt žadatelem naznačený a jeho těžebnost, nýbrž sluší mimo jiné jednati také o všech poměrech v ohledu veřejném a o poměru k zúčastněným majitelům pozemků. Dle § 55 cit. zákona má býti každý výchoz k horám dříve veřejně oznámen. V rozhodnutí, které se vydá, sluší dle § 57 cit. zákona »rozhodnouti« o tom, zdali žádaná propůjčka jest přípustná, a všichni účastníci mají o tom býti zpraveni.
Tím jest zřejmě řečeno, že tímto rozhodnutím mají býti poměry, jež staly se spornými, uspořádány (srv. nález víd. správního soudu z 11. září 1913 č. 9185, Budw. č. 9727 A). V řízení takto vybudovaném náleží účastníkům, v našem případě stěžující si obci, nepochybně postavení strany procesní.
Jakožto straně musí však obci býti přiznáno právo, aby zaujala stanovisko k veškerým momentům, které jsou s to, aby na její právní situaci působily.
To jest však především moment těžebnosti odkrytu, neboť na tomto momentu závisí propůjčení míry dolové a na něm závisejí tudíž také účinky dolování, které jest propůjčkou podmíněno. Není proto možno obci upírati legitimaci k výtkám formálních vad, jež se snad při zjišťování momentu těžebnosti sběhly.
Slušelo tudíž stížnost k soudu přijati a zkoušeti její důvodnost.
Především bylo se zabývati námitkou, ve které se vytýká vadnost a neúplnost řízení před úřady horními provedeného z té příčiny, že nebyla prý zjištěna těžebnost ve smyslu zákona, ježto dle mínění stěžovatelky nelze prý si mysliti, že by dolování hovělo zájmu veřejnému, když stojí mu v cestě takové překážky, jako v daném případě, a když sloj uhelná má rozsah tak nepatrný. Těžebná sloj nemá prý zákonné výměry 45116 m2 (§ 42 hor. zák.) a mohla prý by tedy býti propůjčena nejvýše jen jako příměřek, nikoliv však jako samostatná míra dolová.
Stěžovatelka však přehlíží, že zákonnou podmínkou přípustnosti propůjčky jest dle cit. § 44 toliko, aby vyhrazené nerosty byly ve svém ložisku na místě k tomu opovězeném tak odkryty, že se mohou dle místních okolností považovati za těžebně. Toto měřítko jest absolutní a není postaveno do nějaké úměrnosti mezi národohospodářským významem unií pravděpodobně v budoucnosti vytěženého a významem objektů na povrchu snad ohrožených.
Těžebnost jest okolnost skutková. Skutkové okolnosti může však nejvyšší správní soud zkoumati toliko po stránce formální, totiž netrpí-li snad řízení, v němž tato skutková okolnost byla zjišťována, nějakou vadou v § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě uvedenou.
Žalovaný úřad zjistil, že řečená skutková okolnost jest dána. K tomu jej vedlo místní šetření odborně obsazeného revírního horního úřadu, který vyšetřil, že kolmou jamou odkryta byla ve hloubce 12 m uhelná sloj 3 m silná, že ohledaný odkryt jest beze vší pochyby těžebný, že odkryté uhlí jest uhlí hnědé, dobré jakosti, dobyvatelné sily a že poloha dolu v Teplickém průmyslovém okrsku zaručuje dobrý odbyt.
Též přibraný horní znalec potvrdil, že uhelná sloj jest na hranicích navrhované dolové míry 4 m silná. Má tedy skutkové zjištění těžebnosti oporu ve správních spisech, stížnost nevytýká vadu postupu při tomto skutkovém zjištění, také soud neshledal vady řízení, k níž by z moci úřadu měl přihlížeti, pročež je tímto skutkovým zjištěním dle § 6, odst. 1 zák. o správ. soudě vázán. Vyslovil-li tedy za tohoto stavu žalovaný úřad propůjčku za přípustnou a prohlásil-li, že po pravomoci tohoto nálezu vydá se listina o propůjčce, nelze v tom shledati ani vady řízení ani nezákonnosti.
Pokud v této souvislosti vytýká stížnost vadu řízení v tom spočívající, že přes návrh stěžovatelčin nebylo zjišťováno množství těžebného uhlí, dlužno k tomu poukázati, že námitka týká se otázky hodnocení důkazu žalovaným úřadem, kterou přezkoumávati není nejvyšší správní soud oprávněn.
Pokud však stížnost namítá, že propůjčená míra dolová neobsahuje sloj uhelnou v celé své rozloze, nýbrž toliko v jedné své části, a domnívá-li se, že z tohoto důvodu nemohla býti propůjčena míra dolová, nýbrž nejvýše jen příměrek, který by arci nemohl býti propůjčen žadateli, sluší k tomu odvětiti, že zákon nikde nestanovil podmínku, že míra dolová, aby mohla býti propůjčena, musí vyhrazený nerost obsahovati v celé své rozloze.
Dle § 44 hor. zák. záleží toliko na těžebnosti vyhrazeného nerostu, tato byla však, jak již bylo dokázáno, bezvadným způsobem zjištěna.
Tím padají i všecky vývody stížnosti, které snaží se dovoditi, že mohl býti propůjčen toliko příměrek.
Stěžovatelka vytýká dále naříkanému rozhodnutí nezákonnost, protože žalovaný úřad odepřel pojati do listiny (či spíše do rozhodnutí) o propůjčení závazek majitele hor, aby provedl zabezpečovací opatření na ochranu povrchu, zejména na ochranu vodovodního zařízení stěžovatelčina, a namítá dokonce, že vzhledem k ohrožení tohoto zařízení, jehož sluší se obávati, měla propůjčka vůbec býti odepřena.
Leč i kdyby bylo jisto, že vodovodní zařízení stěžovatelčino bude dolováním ihned ohrožováno, nemohla by tato okolnost odůvodniti za všech okolností naprostý zákaz dolování a odepření žádané propůjčky míry dolové. Horní zákon stanoví dle svého § 1 podmínky, za kterých vyhrazený nerost smí býti hledán a dobýván. K těmto podmínkám patří po rozumu §§ 54, lit. c) a 63 dojista také náležitý ohled na veřejné zájmy, které mohou býti dotčeny, neboť ohrožení těchto zájmů patří zcela nepochybně k »překážkám«, kteréž dle § 63 cit. zák. sluší odstraniti dříve, než se propůjčka udělí. Správné je také, že obmezení dovolání, jež z této příčiny byla uznána nutnými, dlužno aspoň do rozhodnutí o propůjčce pojmouti. Plyne to již z ustanovení §§ 54, 57 a 63 hor. zák., o nichž svrchu byla řeč.
Zdali však v konkrétním případě zájmy takové vskutku jsou ohroženy, zdali ohrožení toto lze očekávati bezprostředně či teprve v budoucnosti, pokud se týče, za kterých předpokladu je třeba ohrožení se obávati, a konečně zdali ohrožení takovému lze dle okolností případu čeliti jen úplným odepřením propůjčky, či snad pouhým obmezením dolování, jsou vesměs otázky skutkové, kteréž nejvyšší správní soud, jak již bylo poznamenáno, může zkoušeti jenom v ohledu formálním.
Žalovaný úřad odkázav stěžovatelku na zvláštní řízení dle § 170 a násl. a §§ 220—222 hor. zák., popřel tím v přítomnosti jakékoli ohrožení jejího zařízení na opatření pitné vody, připouštěje, že by jednou v budoucnosti snad mohlo nastati, a uznal, že pak teprve by vyžadovalo zvláštních opatření ochranných.
Stěžovatelka nevytýká žádnou vadu řízení, která by byla překážela tomu, aby skutkový podklad pro toto zjištění a pro skutkový úsudek úřadu o tom, je-li tu neb může-li tu nastati ohrožení, řádně opatřil, ani netvrdí nic v tom směru, že by k opodstatnění tohoto úsudku bylo zapotřebí ještě dalšího šetření.
Stížnost obmezuje se jen na tvrzení, že dle posudku státního technického znalce jest tu již dnes při dolování v severní části dolové míry zařízení stěžovatelčino ohroženo, a že nastane další ohrožení, až dosáhne dolování západní části míry, i domáhá se ochrany prodloužením zdi vodu stavící.
Nutno tedy jen se stanoviska § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě přihlédnouti k tomu, má-li skutkové zjištění a skutkový závěr úřadu dostatečnou oporu ve spisech.
Státní technický znalec vyloučil poškození obecního opatření pitné vody při těžbě v severní části dolové míry, ovšem pod podmínkou, že samo zařízení vodu stavící a nepropustná spodní půda kotliny pitnou vodu sbírající nebudou dolováním poškozeny. Až však dosáhne dolování jihozápadní části dolové míry, uhel obsahující, nebyl by dle posudku téhož znalce jistý vliv dolování rychlejším odbíráním vody ze sběrací kotliny vyloučen. Aby se tento vliv později zjistiti mohl, bylo by třeba stálého měření ve studních a mohlo by se pak znatelnému ubírání vody čeliti přiměřeným prodloužením oné hradící zdi. I tu platí hořejší podmínka, zůstanou-li ovšem dolováním neporušeny ono zařízení a nepropustná spodní půda.
Navazuje na tuto výhradu technického znalce, zjistil a prohlásil horní znalec k druhému výchozu k horám přibraný, že by k ochraně vodu stavícího zařízení před následky dolování stačil 10metrový ochranný pilíř.
Ježto však vzdálenost od hranic žádané dolové míry pohybuje se od 40 k 50 m, není dle něho třeba, aby se předpisovala zvláštní opatření.
Jestliže žalovaný úřad na podkladě těchto znaleckých nálezů a posudků měl za to, že řečené vodovodní zařízení dolováním bezprostředně ohroženo není, nelze jistě tvrditi, že by tento skutkový předpoklad neměl dostatečné opory ve spisech. Neuložil-li pak úřad za těchto okolností uchazeči o propůjčku nějaká ochranná opatření, nýbrž odkázal-li stěžovatelku až po budoucím zjištění případného nepříznivého vlivu dolování v propůjčené dolní míře na její opatřování pitné vody pro její obyvatelstvo ke zvláštnímu řízení dle §§ 170 a násl. hor. zák. před úřadem k tomu příslušným, nelze ve výroku tom shledati nezákonnost.
Bylo proto zamítnouti celou stížnost, ježto je bezdůvodná.

Citace:

č. 824. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 497-502.