NPD documents search: Všehrd, 9 (1928) - Die Gebührengesetze mit Entscheidungen.

Hospodářské a sociální zákony v Italii.
Konec tohoto roku jeví se i pro Italii velmi rušný po stránce zákonodárné a možno říci, že tato zvýšená aktivita datuje se od známé Mussoliniho řeči v Miláně, kterou přenesl i náš rozhlas. O některých těchto zákonech byly již zmínky v našem tisku, ale bohužel dávaly o celkové situaci pohled poněkud zkreslený. Předem nutno se zmíniti o zákonu o 40hodinové době pracovní, schváleném před měsícem, ve kterém zároveň se zakazuje jakákoliv práce přes čas a dále se stanoví, že na každých pět zaměstnaných pracovníků (dělníků nebo úředníků) má býti podnikem přijat jeden nezaměstnaný. Prováděním zákona byly pověřeny zájmové korporace, resp. dělnické syndikáty. Škoda jen, že zákon poněkud drasticky omezuje přijímání ženských sil do práce, jakkoliv vylučuje vůbec osoby mladší 18 let, a to čistě z důvodů, aby bylo možno zaměstnati resp. znovu zaměstnati co nejvíce pracovníků, kteří se musí starati o rodinu. Provádění sem tam naráží na různé technické překážky, avšak i na to bylo pamatováno, takže prováděcí orgány mají v tomto směru určitou volnost. Dělníci ovšem jsou placeni jenom za skutečně odpracovaných 40 hodin, takže zákon pro zaměstnané znamená vlastně snížení platu. Aby však dělnictvo s početnější rodinou nebylo opatřením postiženo, byly zřízeny zvláštní »Cassa nazionale per assegni famigliari«, do které přispívají určitou vyšší kvotou zaměstnavatelé a zaměstnanci všichni jedním procentem svého platu. Z prostředků takto získaných vyplácí se měsíční paušál odstupňovaný podle početnosti rodiny, takže v praksi ve většině případů se tím snížení platu o 8 pracovních hodin vyrovnává. Jak sděluje »Lavoro Fascista«, bylo jen v obvodu milánském zaměstnáno znovu v obvodu kovodělném a textilním na 7000 dělníků, v Turine asi 4500 během 14 dnů. Zájmové organisace v jiných centrech na základě vzájemných dohod vyvíjejí intensivní činnost, aby pracovních sil bylo přijato co nejvíce. Při tom jmenovaná revue srovnává poměry v cizině a uvádí tato zajímavá data vyjádřená v procentech nezaměstnaných oproti obyvatelstvu hospodářsky činnému (tedy nikoli absolutnímu počtu obyv.). Na prvém místě stojí USA s 20,6 proc., pak přichází Kanada s 11,9%, dále Rakousko s 11,1%, ČSR. s 10,4 proc., Anglie s 10,1 proc., Holandsko s 9,7%, Německo s 8,2%, atd., Italie je pak až na 16. místě se 4,1%.
Ačkoliv tato data nutno bráti s reservou, přece se nám jeví situace poněkud příznivěji než se dalo očekávati. Zůstává však faktem, že k 30. listopadu t. r. měla Italie přes 900000 nezaměstnaných, loni v téže době jich bylo přes 1 milion. (Počet tento se uvádí před uvedením v platnost zákona o 40hodinové době pracovní.)
Dne 10. prosince t. r. byl schválen dodatkový zákon k zákonu o integrální melioraci půdy, po delší na italské poměry nezvyklé živé debatě v parlamentě. Náš tisk to nesprávně vykládal jako zákon konfiskační atd., což při opatrnosti, s jakou italský režim zasahuje do soukromého vlastnictví, je nemožné. Jednalo se vládě prostě o to, aby vzhledem k vzrůstajícímu počtu obyvatelstva а k nedosti velké ochotě větších majitelů půdy k provedení »bonifica integrale«, bylo co nejdříve a co nejrychleji připoutáno k půdě co nejvíce zemědělského proletariátu, který hlavně v jižní Italii byl vždy a pro všechny vlády těžkým problémem. Prakse má býti tato: 1. Stát položil již všude základy k melioraci, kterou podle svých možností provádí a mají provésti konsorcia majitelů půdy. 2. Pakliže vlastník pro nedostatek prostředků nebo z jakýchkoliv jiných důvodů nemíní melioraci provésti, jest povinen odstoupiti státu pozemky za přiměřenou úplatu, vypočtenou podle průměru kapitalisovaného výnosu okolních pozemků. 3. Stát pak pozemky podle stávajícího plánu převede do rukou syndikátu zemědělců, kterážto korporace rozdělí pozemky mezi členy tak, aby se obdělávání půdy rentovalo a aby se pozemky zbytečně netříštily. Noví majitelé stávají se vlastníky za 15 let a platí pozemek z výnosu hospodářství. Italie zápasí těžce s finančními potížemi, vzniklými hlavně obrovským břemenem vnitřního státního dluhu a snahou stůj co stůj udržeti valutu na stávající výši. Poslední drakonická opatření (jak sám »Popolo d' Italia« tvrdí) o registraci a převzetí pohledávek italských občanů v cizině ústavem pro devisové obchody jsou toho svědkem. Ačkoliv jmenovaný časopis prudce útočí na sabotéry a rozširovatele klamných zpráv, přece jen se zdá, že si vláda nechává zadní uličku pro provedení některých devalvačních opatření v dohledné době.
Sk.

Citace:

Hospodářské a sociální zákony v Italii.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 4, s. 191-192.