NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 7557.

Řízení správní. — školství: Může zšr svoje rozhodnutí k rekursu jedné strany odvolati, třebas rozhodnutí to zakládá určitá práva pro stranu druhou?
(Nález ze dne 15. listopadu 1928 č. 30585.)
Věc: Zemské hlavní město Brno (mag. rada Dr. Gustav Mayer) proti ministerstvu školství a národní osvěty o povinnost hraditi služební požitky učitelské osoby národní školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Eleonora D., def. učitelka obecné školy v Ž. byla zšr-ou v Brně přikázána od 15. září 1919 na školu v Brně. Opatření to bylo zšr-ou schváleno, která pak výnosem ze 13. května 1922 zmocnila městský škol. výbor v Brně, aby požitky jmenované učitelky od 1. října 1919 poukázal z městské pokladny brněnské.
Městská rada v Brně se proti tomu ohradila, načež zšr — slyševši mor. zv — výnosem ze 26. března 1925 rozhodla, že město Brno je povinno, zapraviti od 1. října 1919 požitky Eleonory D. z měst. důchodů brněnských, poněvadž jmenovaná učitelka na brněnských školách skutečně vyučovala.
K odvolání města Brna uložilo min. škol. výnosem ze dne 29. ledna 1926 zšr-ě, aby svůj výnos z 26. března 1925 odvolala, což zšr také výnosem z 19. března 1926 učinila; zároveň vyslovila zšr, že se tím stává odvolání měst. rady bezpředmětným; ježto výnos zšr-y ze 13. května 1922, proti němuž nebyl podán formální prostředek opravný během předepsané lhůty odvolací, nabyl právní moci, uložila zšr městskému výboru školnímu, aby jej nyní provedl. Z tohoto výroku opět se odvolalo město Brno. — — —
Min. škol. nař. výnosem odvolání zamítlo.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost především spatřuje nezákonné dotčení stěžující si strany v tom, že úřad — již prvá stolice a v pořadu instančním žal. stolice druhá — odvolal, tedy odstranil výnos zšr-y z 26. března 1925, ač tento výnos byl již vzat v odpor odvoláním stěžující si strany, o němž příslušelo rozhodnouti min. škol.
Činí tak právem.
Strana, užívajíc opravného prostředku právem jí propůjčeného, domáhá se na ochranu svého práva nebo právního zájmu u vyšší stolice pomoci proti aktu stolice nižší. Opravný prostředek má zásadně účinek devoluční, věc vznáší se jím na vyšší stolici a uvádí se jím v činnost její výhradná kompetence rozhodnouti v mezích rekursního petitu na místě nižší stolice. Vstupuje tedy vyšší stolice na místo rozhodovací stolice nižší a jest povinna, aby vydala straně rozhodnutí ve věci samé. Je tomu tak tím spíše, je-li na úpravě sporného poměru interesováno více stran a dotýká-li se tedy řešení věci nejen práv odvolatelových, nýbrž i osob jiných.
Z toho plyne, že se zásadně nedostává školskému úřadu, jehož výrok byl opravným prostředkem vzat v odpor, oprávnění k tomu, aby sám ze své moci zasahoval do dalšího řešení věci a změnou neb odvoláním svého aktu měnil na úkor stran na úpravě sporného poměru právně interesovaných právní situaci aktem tím vytvořenou. Úřadu tomu nepřísluší zejména, aby, odvolav výrok rekursem napadený, prohlašoval opravný prostředek za bezpředmětný a nahrazoval odvolaný výrok jiným rozhodnutím, vzešlo-li z výroku původního právo též jiným osobám než jenom odvolateli.
Že tomu tak, vysvítá i z nař. býv. min. vnitra z 30. srpna 1868 č. 124 ř. z., zejména pak z ustanovení § 78 vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. o řízení ve věcech, náležejících do působnosti politických úřadů, které, uloživši odvolacímu úřadu výhradnou povinnost rozhodovati o odvoláních, ustanovilo, že dospěl-li úřad, který vydal rozhodnutí, k názoru, že by se mohlo odvolání vyhověti, může sám vyhověti odvolacímu návrhu a vyříditi odvolání, nedotýká-li se rozhodnutí v odpor vzaté nikoho jiného než odvolatele.
V daném případě rozhodla zšr v Brně výnosem z 26. března 1925, že jest stěžující si obec povinna nésti osobní náklad na učitelku Eleonoru D. od 1. října 1919 a to v podstatě proto, že učitelka ta po tomto dni na škole brněnské skutečně vyučovala. Byla tedy výrokem tím uložena jmenované obci povinnost k určitému plnění, současně však byl povinnosti té, byť i jen implicite, sproštěn zem. fond mor., který jest podle platného právního řádu povinen, aby nesl z větší části osobní náklad učitelstva veř. škol nár. (sr. §§ 36, 44 a 47 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zák. z 12. prosince 1883 č. 77 z. z. mor.).
Odvolala-li se z výroku toho stěžující si městská obec brněnská, vstoupilo z podnětu opravného prostředku žal. min. na místo zšr-y a bylo podle shcra uvedených právních principů povinno, aby o odvolání tom rozhodlo. Zšr nedostávalo se již práva k tomu, aby výrok svůj z 26. března 1925 prostě odvolala za současného prohlášení opravného prostředku do něho podaného za bezpředmětný, a aby na místě odvolaného rozhodnutí vydala výrok nový, který materielní nárok stěžující si obce opětně zamítá, k odůvodnění svému však používá na místo věcného řešení motivů procesních.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že snad zšr byla k odvolání původního výroku zmocněna žal. ministerstvem, kdyžtě bylo min. to samo povinno, aby o odvolání rozhodlo a nemohlo na úkor stěžující si strany poukazovati zšr-u, aby opravný prostředek prohlásila za bezpředmětný, aniž by před tím stranu materielně uspokojila.
Zamítl-li za tohoto stavu žal. úřad námitku odvolání, kterou stěžující si obec vytýkala, že zšr nebyla oprávněna výrok svůj z 26. března 1925 prostě odvolati a opravný prostředek její prohlásiti za bezpředmětný, posoudil nesprávně po stránce právní dotčenou výtku a nezbylo proto než zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž se mohl nss zabývati otázkou, mohla-li školská správa právem při zamítání právního stanoviska stěžující si obce dovolati se právní moci výnosu zšr-y ze 13. května 1922.

Citace:

č. 7557. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 314-316.