Čís. 16618.

K výkladu stanov stavebního a bytového družstva.
Vzepřel-li se člen bytového družstva zvýšení nájemného, jehož oprávněnost je sporná a vyhradil-li rozřešení této otázky pořadu práva, nelze v tom spatřovati neplnění stanovami uložených povinností členských a není důvodem k vyloučeni člena, třebaže podle stanov může valná hromada vyloučiti člena, neplní-li dotčené povinnosti, ani důvodem k výpovědi nájemní smlouvy. Nájemce, který vyučuje v jednom pokoji svého třípokojového bytu, kterého užívá též jako ložnice, několik (3 až 4) hodin denně zpěvu, neužívá bytu nebo jeho části výhradně nebo převážně k jiným účelům než bytovým.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1938, Rv I 2033/36.)
Podíle § 18 stanov žalovaného družstva může valná hromada vyloučiti člena, neplní-li povinností uložených mu stanovami zejména tehdy, neplatí-li řádně nájemné z bytu jemu pronajatého. Podle § 14 č. 9 nájemního a zadávacího řádu lze dáti členu neb nájemníkovi výpověď z nájemní smlouvy, když užívá bytu nebo částí najatých místností bez svolení představenstva výhradně nebo převážně k jiným účelům než k účelům bytovým; v takovém případě jest možno na místě výpovědi zvýšiti přiměřeně nájemné. Dopisem ze dne 10. května 1933 oznámilo družstvo žalobci, který jest od 12. prosince 1923 jeho členem a má v jeho domě najat byt o třech pokojích a kuchyní, že se mu podle § 14 č. 9 nájemního a zadávacího řádu zvyšuje nájemné o 50% z důvodu, že užívá části bytu k vyučování zpěvu, tedy k jiným účelům než k účelům bytovým. Dopisem ze dne 17. května 1933 odpověděl žalobce svým právním zástupcem, že zvýšení nájemného neuznává, a odkazuje v něm družstvo v té příčině na pořad práva. Na to družstvo dopisem ze dne 23. května 1933 vyzvalo žalobce, aby nejdéle do 27. května 1933 vpoledne prohlásil, že bude platiti zvýšené nájemné, žalobce však dopisem ze dne 26. květina 1933, který došel teprve dne 29. května 1933, odpověděl opětně, že zvýšení nájemného neuznává a že je jako nesprávné odmítá, a vylíčil podrobně důvody pro své stanovisko. Mezitím valná hromada ze dne 28. května 1933 vyloučila žalobce z družstva podle § 18 stanov pro nekonání členských povinností, jež spatřovala v tom, že žalobce odmítl platiti zvýšené nájemné uložené mu podle § 14 č. 9 nájemního a zadávacího řádu. Tvrdě, že usnesení o jeho vyloučení je v rozporu se stanovami, s nájemním a zadávacím řádem a se smlouvou mezi nimi uzavřenou, že tu nejsou podmínky § 14 č. 9 nájemního a zadávacího řádu, že představenstvo družstva nebylo oprávněno zvýšiti nájemné o 50%, že žalované družstvo vědělo při nastěhování, že žalobce jest učitelem zpěvu a že bude v obvyklých hodinách vyučovati zpěvu, a že tím neporušil domovní řád, ježto vyučoval zpěvu v dovolené denní době mezi 10. až 12. hodinou dopolední a mezi 4. až 8. hodinou večerní, a že žalobce neporušil své členské povinnosti, domáhá se žalobce výroku, že žalované družstvo jest povinno uznati, že žalobce jest nadále členem žalovaného družstva a že mu příslušejí veškerá práva členská, že žalované družstvo jest povinno vykonávati vůči žalobci veškeré stranami upravené povinnosti a že se určuje, že členství žalobce u žalovaného družstva nikdy nepominulo a že usnesení valné hromady družstva ze dne 28. května 1933, kterým žalobce z družstva byl usnesením vyloučen podle § 18 stanov a dle § 14, odst. 1, č. 9 nájemního a zadávacího řádu, jest neplatné a právně neúčinné. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
V tom, že se žalobce vzepřel zvýšení nájemného, jehož oprávněnost byla sporná, a vyhradil rozřešení této otázky pořadu práva, nelze spatřovati ani neplnění statutárních povinností členských, pro která by valná hromada směla žalobce podle § 18, odst. 2, stanov z družstva vyloučiti, ani důvod k výpovědí smlouvy nájemní.
§ 14 č. 9 nájemního a zadávacího řádu mluví o případu, kdy nájemník bez svolení představenstva užívá bytu nebo části najatých místností výhradně nebo převážně k jiným účelům než k účelům bytovým. Bylo zjištěno, že žalobce vyučoval zpěvu v hodinách dopoledních a odpoledních, — až do 7. nebo 8. hodiny večer celkem 3 až 4 hodiny denně v jednom pokoji, kterého užíval též za svou ložnici. Uváží-li se, že se žalobcův byt skládal z tří pokojů a kuchyně, nelze v tom spatřovati převážnost ve smyslu § 14 č. 9 nájemního a zadávacího řádu.
Ježto z toho, co nahoře uvedeno, jde najevo, že se vyloučení žalobce ze žalovaného družstva stalo neprávem a proti předpisům družstevních stanov, je žalobní prosba oprávněna.

Citace:

č. 16363. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 296-298.