NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 61 dis.

Ověřil-li notář na trhové smlouvě a na legalisačním protokolu, který svěřil advokátovi, že byly smlouva i protokol v jeho přítomnosti podepsány, ačkoliv při jich podpisu nebyl přítomen, porušil tím povinnosti v §§ 38 a 79 not. ř. notáři uložené a dopustil se kárného přečinu podle § 157 not. ř.
Předpis druhého odst § 159 not. ř. jest předpisem velícím, nepřipouští úchylek ani výjimek (mírnějšího trestu).
(Rozh. ze dne 14. března 1928, Ds I 13/27.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací ve věcech notářů a notářských kandidátů vyhověl po neveřejném ústním líčení odvolání vrchního státního zástupce jako kárného obžalobce z nálezu vrchního zemského soudu v Praze jako kárného soudu pro notáře ze dne 2. července 1927, jímž byl obviněný uznán vinným kárným přečinem podle § 157 not. ř. a odsouzen podle §§ 158 písm. a) a 159 not. ř. k trestu písemné důtky, a změnil napadený kárný nález ve výroku o trestu v ten rozum, že obviněnému uložil podle §§ 158 písm. b) a 159 druhý odst. not. ř. kárný trest peněžité pokuty 300 Kč ve prospěch pensijního fondu československých notářů. Důvody:
Kárný soud uznal obviněného vinným kárným přečinem podle § 157 not. řádu, jehož se dopustil tím, že dne 23. listopadu 1923, svěřiv advokátu Dr. Bohuslavu Z-ovi blanket legalisačního protokolu, ověřil na trhové smlouvě uzavřené téhož dne mezi Karolínou J-ovou a Marií K-ovou nyní provdanou N-ovou, jakož i na dotyčném legalisačním protokolu, že Karolina J-ová a Marie K-ová v jeho přítomnosti smlouvu i legalisační protokol podepsaly, ačkoli při podpisu těchto dvou listin jmenovanými stranami nebyl přítomen, a že tím porušil povinnosti jemu jako notáři v §§ 38 a 79 notářského řádu uložené. Za tento kárný přečin uložil kárný soud obviněnému notáři podle §§ 158 písm. a) a 159 not. řádu kárný trest písemné důtky. Odvolání vrchního státního zástupce vytýká právem, že kárný soud vykročil při vyměření trestu z mezí zákonné sazby v druhém odstavci § 159 not. ř. výslovně uvedené. Tento předpis stanoví, že kárný soud nemůže uznati na mírnější trest než na pokutu 25 zl. (50 Kč), potvrzuje-li notář v notářské listině o nějaké skutečnosti, že se před ním stala, ačkoli se za jeho přítomnosti nepřihodila. Kárný soud tudíž porušil tento výslovný předpis notářského řádu, uloživ obviněnému, který se provinil způsobem uvedeným v druhém odstavci § 159 not. řádu, jen kárný trest písemné důtky podle § 158 písm. a) not. řádu. S názorem kárného soudu, že ustanovení druhého odstavce § 159 not. ř. nevylučuje zásadně uložení trestu mírnějšího, tedy v souzeném případě trestu písemné důtky, nelze souhlasiti, neboť onen předpis je rázu velícího, nepřipouštěje žádných úchylek a výjimek. Netřeba tedy ani vyvraceti úvahy kárného soudu o tom, že prý by pokuta 50 Kč za nynější hodnoty peněz nebyla trestem citelnějším, než důtka, nehledíc ani k tomu, že druhý odstavec § 159 not. ř. stanoví částku 50 Kč jen jako nejnižší hranici pro uložení peněžité pokuty, která může podle § 158 písm. b) not. ř. býti vyměřena až do částky 1000 Kč. Bylo proto odůvodněnému odvolání vrchního státního zástupce vyhověti, výrok kárného soudu o trestu změniti a obviněnému podle §§ 158 písm. b) a 159 odst. druhý not. ř. uložiti trest peněžité pokuty.

Citace:

Čís. 61 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 842-843.