Čís. 9423.

Návrhu spoluvlastníka, by byla vymazána poznámka zákazu zcizení a zavazení jeho spoluvlastnického podílu, nelze vyhověti, není-li v knihovní žádosti prokázáno svolení spoluvlastníků. Svolení k výmazu lze se domoci sporem proti těm, kdož, nemajíce prý práva brániti se výmazu, odepírají vydati výmazné prohlášení.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1929, R I 873/29.)
Co do předchozího děje poukazuje se na rozhodnutí čís. sb. 8667. Rekursní soud po té zamítl návrh, by ve vložce čís. 780 byl na jedné třetině nemovitosti tam Karolíně P-ové vlastnicky připsané vložen výmaz poznámky zákazu zcizení a zatížení, správně, by byla tato poznámka vymazána, a by tam ponechána byla jen poznámka, že v případě prodeje této třetiny jest kupní cenu, nebo kdyby dotyčný nabyvatel převzal dluhy váznoucí na této třetině na srážku ceny trhové, zbytek ceny trhové uložiti u soudu v cenných papírech požívajících sirotčí jistoty. Důvody: Rekursní soud nemůže souhlasiti s knihovním soudem, jenž na základě ověřené žádosti strany, na jejíž nemovitosti vázne poznámka zákazu zcizení a zatížení této nemovitosti, tuto poznámku vymazal. Podle § 52 knih. zák. vyznačení poměrů v § 20 a) knih. zák. uvedených a též výmaz tohoto vyznačení učiní se k žádosti účastníka na základě listin průkaz činících, tedy listin majících náležitosti §§ 26, 27, 31 a 32 knih. zák. Těchto náležitostí neměla listina, podle které knihovní soud výmaz poznámky omezení vlastnictví povolil, a bylo proto vyhověti stížnosti, jak se stalo, a výkon toho uložiti soudu knihovnímu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Rekursní soud právem zamítl návrh Karoliny P-ové na výmaz poznámky zákazu zcizení a zavazení jejího spoluvlastnického podílu na domě čís. 780, protože pouhá žádost Karoliny P-ové a jejích dítek Rudolfa P-а a Terezie S-ové k tomu nestačila. Jak Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí ze dne 31. ledna 1929, R I 1018/28, čís. sb. 8667, vydaném v této knihovní věci, není vyloučeno, že výmazem poznámky mohlo by se býti dotknuto práv ostatních spoluvlastníků, která jsou rubem závazku Karoliny P-ové. Knihovnímu soudu nepřísluší rozhodovati o tom, zda ostatní spoluvlastníci takových práv nabyli a zda výmazem poznámky zákazu zcizení a zavazení práva jejich proto skutečně jsou dotčena. Stačí pouhá možnost toho, by bez jich svolení nemohla býti ona poznámka vymazána. Ježto knihovní žádost, na jejímž základě knihovní soud výmaz poznámky povolil, neprokazuje svolení spoluvlastníků, rekursní soud právem nepokládal ji za listinu prokazující potřebné svolení k výmazu ve smyslu § 52 knih. zák. K výmazu této poznámky bylo takové listiny potřeba, poněvadž nešlo jen o opravu omylného zápisu ve smyslu § 104 knih. zák. K vývodům dovolacího rekursu budiž ještě podotknuto: Není třeba řešiti otázku, zda testamentární omezení mohou býti vymazána na základě výmazných prohlášení pozůstalostním soudem schválených nebo na základě usnesení pozůstalostního soudu, jímž se vyslovuje zánik substitučního omezení, pokud se týče testamentárního zákazu zcizení a zatížení. Dovolací rekurentka nežádala ani původně o vydání usnesení pozůstalostního soudu o zániku jejího omezení u tohoto soudu neb o schválení výmazného prohlášení, nýbrž požádala u pozůstalostního soudu přímo o výmaz poznámek zákazu zcizení a zatížení. K povolení tohoto výmazu nebyl pozůstalostní soud příslušný a proto dovolací rekurentka, nemajíc prohlášení způsobilého k výmazu, mohla by se domoci výmazu jen sporem proti těm, kdož, nemajíce podle jejího mínění právo brániti se výmazu, odpírají jí vydati výmazné prohlášení. K tomu cíli nesloužila by ovšem žaloba o pouhé určení, nýbrž o svolení k výmazu z důvodu, že žalovaní spoluvlastníci nenabyli práva, které si osobují. Otázku, zda se další vklady na obtížené nemovitosti příčí poznamenanému zákazu, posuzuje sice knihovní soud, ale o to nejde, protože nejde o takový další vklad, kterému by zákaz bránil.

Citace:

č. 9423. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 731-732.