Čís. 10659.


V exekučním řízení na základě exekučních titulů, zřízených v republice Rakouské, platí pravidelná rekursní lhůta § 65, druhý odstavec, ex. ř. a zákaz dovolacího rekursu do souhlasných usnesení nižších soudů.
(Rozh. ze dne 31. března 1931, R I 209/31).
Návrh na zrušení exekuce, povolené na základě exekučního titulu, zřízeného v republice Rakouské, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Především jest zkoumati, zda byl dovolací rekurs podán včas a zda je přípustný. Napadené usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice, bylo doručeno zástupci povinného dne 30. ledna 1931 a dovolací rekurs byl podán na poštu teprve dne 12. února 1931, tedy po uplynutí osmidenní lhůty stanovené v § 65 druhý odstavec ex. ř. Stěžovatel poukazuje k tomu, že podle § 83, třetí odstavec ex. ř. jest tento dovolací rekurs přípustný a že tu platí čtrnáctidenní lhůta rekursní, protože jde o exekuci na základě cizozemského exekučního titulu. V tom však nelze stěžovateli přisvědčiti. Nehledíc k tomu, že v § 83 třetí odstavec ex. ř. jest výjimečně stanovena čtrnáctidenní lhůta jen k rekursu proti rozhodnutí o exekučním návrhu a že dovolací rekurs proti souhlasným usnesením nižších soudů jest výjimečně připuštěn jen tehdy, bylo-li jimi rozhodnuto o povolení nebo odepření exekuce, kdežto v tomto případě dovolací rekurs nečelí proti rozhodnutí o povolení nebo zamítnutí exekuce, nýbrž proti rozhodnutí o návrhu povinného na zrušení exekuce již právoplatně povolené — jest se tu říditi předpisy vládních nařízení ze dne 19. března 1919 čís. 145 sb. z. a n. a ze dne 18. června 1925 čís. 141 sb. z. a n., jimiž byla podle § 84 ex. ř. zvlášť upravena vzájemná vykonatelnost exekučních titulů mezi republikou Československou a republikou Rakouskou. Ve čtvrtém odstavci vládního nařízení čís. 145/1919 jest výslovně předepsáno, že ustanovení § 83 ex. ř. neplatí o exekučních titulech podle § 1 ex. ř., zřízených v republice Rakouské. O takový exekuční titul tu právě jde a stěžovatel se tedy nemůže dovolávati ustanovení třetího odstavce § 83 ex. ř., nýbrž v tomto případě platí nejen pravidelná rekursní lhůta stanovená v § 65 druhý odstavec ex. ř., nýbrž i zákaz dovolacího rekursu do souhlasných usnesení nižších soudů podle § 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř.
Citace:
Čís. 10659. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 463-464.