Čís. 9286.

Zamítl-li soud prvé stolice žalobu, a odvolací sond pak k žalobcovu odvolání zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu pro nepříslušnost dovolaného soudu, jest žalovaný oprávněn k rekursu do usnesení odvolacího soudu.
I pro žalobu o placení reluta za výměnkové dávky za uplynulou dobu jest výlučně příslušným okresní soud (§ 49 čís. 3 j. n.).
(Rozh. ze dne 18. října 1929, R I 790/28.) Žalobu o náhradu 7665 Kč za to, že žalovaná neposkytovala žalobkyni společnou stravu, zadala žalobkyně na krajském soudě. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. Důvody: Podle notářského spisu vymínila si žalobkyně společnou stravu kromě společného bytu při postupu nemovitosti místo ceny postupní. Toto právo žalobkyně na společnou stravu jest svou právní povahou výměnkem, neboť si je žalobkyně vymínila při postupu svého majetku místo ceny postupní a obsahem tohoto práva jsou požitky, jež si žalobkyně vyhradila na čas svého života za účelem upravení budoucí výživy a zaopatření. Spory o výměnek patří však podle ustanovení § 49 čís. 3 j. n. k výlučné příslušnosti soudů okresních bez ohledu na hodnotu sporného předmětu a nemůže pro ně býti podle § 104 j. n. založena příslušnost sborového soudu ani výslovným ujednáním stran. Neměl proto procesní soud, jenž jest soudem sborovým, spor tento ani projednávati ani rozhodovati, a poněvadž tak přece učinil, trpí i napadený rozsudek i předchozí řízení zmatkem podle § 477 čís. 3 c. ř. s. a proto bylo je zrušiti a žalobu odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalované.
Důvody:
Především bylo řešiti otázku, zda rekurs žalované jest přípustný, any odvolacím soudem byly rozsudek prvého soudu i řízení jemu předcházející pro zmatečnost (§ 477 čís. 3 cřs.) zrušeny a žaloba odmítnuta. Otázka byla zodpověděna kladně. Napadeným usnesením byla jen vyslovena nepříslušnost sborového soudu k projednání tohoto sporu, poněvadž prý jde o dávky výměnkové, ohledně nichž jsou rozepře výlučně přikázány k věcné příslušnosti okresních soudů (§ 49 čís. 3 j. n.), takže spor může býti znova zahájen u příslušného okresního soudu. Ježto žalovaná má za to, že předpisu § 49 čís. 3 j. n. bylo odvolacím soudem použito nesprávně, nelze jí upříti oprávnění k rekursu, jímž se domáhá rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, by nemusela týž spor vésti znova u okresního soudu, zvláště ana v tomto řízení dosáhla již v prvé stolici rozsudku jí příznivého, zamítajícího věcně žalobu. Než rekurs není opodstatněn.
Stěžovatelka přiznává, že nárok žalobkyně na byt a společnou, slušnou a stejnou stravu s hospodáři, zřízený jí smlouvou o postupu nemovitosti, notářským spisem ze dne 21. prosince 1922, jest výměnkem, který je pro ni na nemovitostech knihovně zajištěn. Z doslovu žaloby je patrno, že žalobkyně požaduje na žalovaných plnění zadržených dávek na stravě za tři roky, a, ježto plnění in natura za minulou dobu bylo pro ni nevhodné a neúčelné, požaduje za ně relutum v penězích. I rozepře tohoto druhu jsou ve své podstatě spory o výměnek, které § 49 čís. 3 c. ř. s. jsou výlučně přikázány okresním soudům.

Citace:

č. 9286. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 458-460.