Alétheia. Roč. IV. (1900—1901). Z předchozích ročníků pokračuje Fr. Vacek, Vývoj society a práva slovanského v Čechách. Zabývá se vývojem klášterů mužských i ženských ve 12. stol. i později, snahami biskupa Zdíka po jich zvelebení, jmenovitě pokud jde o »řeholní kanovníky« i praemonstráty; ukazuje, kterak jednotlivé řády vždy více bývaly statky obdarovány od panovníků, kteří rádi je uváděli do Čech (jako Vladislav Johannity a Přemysl Otakar I. řád německých rytířů). Pojednávaje pak o hospodářské správě, řízení statků a poměrech lidí klášterských rozebírá tyto světské klášterní záležitosti velmi podrobně dle jednotlivých řádů a organisací duchovních, a to proto, že tím poskytuje se u té které kongregace celkový obraz jejího hospodářského zřízení, ducha, kterým správa její se nesla ku poddanské třídě, i zakladatelské politiky klášterů, která i na města se vztahovala. Potom autor přihlíží k episkopátu; sleduje snahy jeho držitelů po zjednání nákladu na chrámy a duchovenstvo, jenž z počátku kryl se desátky z úrody zemské v plodinách, později i v penězích; ukázav, jak důchody biskupské přes úsilovnou péči biskupů byly zkracovány různými výhradami a výsadami klášterů, i zadržováním desátků se strany zemanů, dospívá k líčení zápasu biskupův o immunitu majetku církevního, jež (opakem k Německu) byla rušena příslušností poddaných lidí na biskupství ke světské soudní a správní moci — kterýžto zápas skončil r. 1187 pro biskupa (dosáhnuvšího zároveň postavení immediatního říšského knížete) vítězně. — Ročn. V., seš. 1.— 3. Fr. Vacek postupuje od vítězného boje biskupa pražského o immunitu jeho a svatovítské kapitoly od zeměpanských platů, zemských robot atd. k propůjčení svobod klášterům a kollegiátním kapitolám i výhod duchovenským korporacím nebo jednotí, jejich členům. Přihlíží pak k účinkům vlivu církevního na společenské instituty a právní zřízení v zemi (jmenovitě na upevnění svazků manželských), dotýká se práva kostelního asylu; ukazuje, kterak řízení duchovenstva spočívalo v rukou biskupových, jemuž Přemyslem Ot. I. i všeliké soudy nad kleriky byly propuštěny. Po poznámkách, týkajících se rozdělení diecése na několik arcijáhenství z důvodu snažšího dohledu netoliko na osadní kněží, nýbrž i na mravní život vůbec, naznačuje autor přímý i nepřímý vliv církve v zákonodárství a soudnictví zemské. Kap. VII. o bojovnících (druzích) jest ukončena tato stať.
E.