Čís. 6229.

Údaj bydliště v cestovním pase je »podstatnou skutečností« ve smyslu § 394 tr. zák.
Ke skutkové podstatě přestupku podle § 71 tr. zák. přest.
Jde-li u pachatele — veřejného úředníka — o zločin podle § 394 tr. zák. a u druhého viníka o činnost návodcovskou, jest čin tohoto druhého kvalifikovati jako účastenství na zločinu padělání veřejné listiny podle § 69, čís. 1, § 394 tr. zák. a nikoli jako méně trestný přečin podle § 400, odst. 1 tr. zák.
(Rozh. ze dne 20. června 1938, Zm IV 263/38.) Odvolací soud uznal obžalovaného B. vinným dvojnásobným zločinem účastenství na padělání veřejných listin podle § 69, čís. 1, § 394 tr. zák., spáchaným tak, že ve dvou případech navedl spoluobžalovaného A., zaměstnance okresního úřadu, aby v cestovních pasech pro M. a N. uvedl jako bydliště těchto osob obce v obvodě okresního úřadu, u něhož působil, ač ve skutečnosti měly bydliště v obvodě jiného okresního úřadu.
Nejvyšší soud, přezkoumav tuto trestní věc proti obžalovaným A. a B., zmateční stížnost obžalovaného B. zčásti odmítl, zčásti zamítl.
Z důvodů:
Podle zákona z důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř. uplatněná zmateční stížnost namítá, že čin obžalovaného nevyčerpává skutkovou podstatu trestného činu, neboť skutková podstata činu jak podle § 394 tr. z., tak i podle § 391 tr. z. vyžaduje, aby byl padělán podstatný obsah listiny a aby z toho mohla vzniknouti právní újma. Zmateční stížnost dovozuje, že v souzeném případě vepsáním nesprávného bydliště nebyla padělána veřejná listina ve své podstatě, neboť v obou případech byl cestovní pas vydán pro československého státního občana a nemohla z toho pro stát vzniknouti právní újma, poněvadž cestovní pas byl vystaven okresním úřadem a pro evidenci státu je lhostejné, zda občan byl pod kontrolou okresního úřadu v I. aneb v S. Zmateční stížnost dále namítá, že čin nebyl spáchán ve zlém úmyslu.
Pokud se týče výtky, že nejde o podstatnou okolnost a že z padělání nemohla vzniknouti právní újma, odkazuje se zmateční stížnost na správné důvody odvolacího soudu, které jsou shodné s důvody nejvyššího soudu, vyslovenými v souzeném případě v rozhodnutí č. j. Zm IV 674/35-7 (čís. 5638 Sb. n. s. tr.).
Rovněž nelze přisvědčiti výtce zmateční stížnosti, že obžalovaný nejednal ve zlém úmyslu.
Z příloh M. a N., vystavených přímo před sepsáním a podáním žádosti, bylo zřejmé bydliště těchto žadatelů. Bylo mimo obvod okresního úřadu v I. Žadatelé předložili obžalovanému svoje přílohy s výslovným upozorněním na svoje správné bydliště. Obžalovaný B. však přes to uvedl do žádosti o cestovní pasy, za něž si dal zaplatiti značnější částky peněžité, bydliště jiná, a to místa, jež jsou v obvodě okresního úřadu v I. Kromě toho zakročil u obžalovaného A., který ještě téhož dne, kdy žádost byla podána, ji vyřídil, a to bez konaného předepsaného šetření, s uvedením nesprávného bydliště do cestovních pasů.
Z těchto zjištěných skutků plyne logický závěr, že obžalovaný B. úmyslně uvedl do žádosti M. a N. nesprávné bydliště, aby se podle zevních údajů, v těchto žádostech obsažených, jevil okresní úřad v I. příslušným k vydání žádaných cestovních pasů, a že potom navedl obžalo vaného A., aby se přičinil o vydání oněch pasů s nesprávným údajem bydliště, což se mu i zdařilo. Právem proto byla v jeho jednání i po subjektivní stránce shledána skutková podstata účastenství na zločinu padělání veřejných listin podle § 69, čís. 1, § 394 tr. z.
Důvody zmatečnosti podle § 385, čís. 1 b), 1 c) tr. ř. jsou uplatněny tvrzením, že pro nezávaznost právní újmy jde jen o přestupek podle § 71 tr. z. o přest. a v nejhorším případě že jde o přečin podle § 400, odst. 1 tr. z., t. j. že obžalovaný spolupůsobil k tomu, aby do cestovního pasu byla zapsána nepravdivá skutečnost, která je důležitá pro stát; trestnost těchto trestných činů však zanikla promlčením. Zmateční stížnost není základná.
Přestupek podle § 71 tr. z. o přest. předpokládá, že padělání a tedy zřejmě i spolupůsobení pří padělání cestovního pasu se stalo v úmyslu oklamati úřad aneb soukromé osoby, aby tím pachatel dosáhl zaměstnání, výživy aneb podpory.
Ze zjištění odvolacího soudu neplyne, že pachatel — státní úředník A. — za účelem oklamání úřadu aneb soukromých osob padělal cestovní pasy proto, aby sám tím dosáhl zaměstnání, výživy aneb podpory.
Poněvadž tedy v souzeném případě nešlo o účel v § 71 tr. z. o přest. vytčený, ale o ztížení aneb zmaření kontroly osob do ciziny cestujících, schází skutková náležitost, vyžadovaná k přestupku podle § 71 tr. z. o přest. a nemýlil se proto odvolací soud, když neuznal na kvalifikaci trestného činu obžalovaného podle § 71 tr. z. o přest.
O trestný čin podle § 400, odst. 1 tr. z. mohlo by jíti pouze tehdy, kdyby veřejný úředník, konající zápisy druhu v § 400 tr. z. uvedeného, byl pachatelem uveden v omyl a tedy jednal bezelstně, nevěda, že zapisuje do veřejné listiny skutečnosti, okolnosti, či osvědčení nepravdivá.
Jakmile však pachatel s úředníkem jednají ve společném zlém úmyslu a nepravdivé údaje jsou s to, aby způsobily někomu právní újmu, nejde již v důsledku zásady stanovené v § 95 tr. z. u pachatele o trestný čin podle § 400 tr. z., nýbrž o účastenství podle § 69 tr. z. na trestnějším činu úředníkovu.
Jde-li tedy u úředníka o zločin podle § 394 tr. z. a u druhého pachatele o činnost návodcovskou, je čin tohoto druhého kvalifikovati za účastenství na zločinu padělání veřejných listin podle § 69, čís. 1, § 394 tr. z. a nikoliv za méně trestný přečin podle § 400, odst. 1 tr. z.
Poněvadž podle pravoplatného rozhodnutí v souzeném případě jednání obžalovaného A. vyčerpává skutkovou podstatu zločinu podle § 394 tr. z., jde u obžalovaného B. o činnost návodce podle § 69, čís. 1 tr. z. k jednání obžalovaného A. Odvolací soud se proto nemýlil a nezavinil vytýkaný zmatek, když trestný čin obžalovaného B. kvalifikoval jako zločin účastenství podle § 69, čís. 1, § 394 tr. z. Tím je vyvrácena i námitka zmateční stížnosti, že stíhání trestných činů obžalovaného B. je promlčeno.

Citace:

č. 6229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 299-301.