Čís. 1923.
Náhradový zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n.
Uchazeč o příděl půdy nabývá práva na půdu teprve přídělem, nikoli již žádostí. Hospodařil-li již dříve na statku, možno mu dáti výpověď, dokud mu nebyl příděl přiznán.
(Rozh. ze dne 17. října 1922, R I 1227/22.)
Soud prvé stolice doručil pachtýři zabraných pozemků výpověď Státního pozemkového úřadu. Rekursní soud usnesení potvrdil, Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z těchto
důvodů:
Pravda, že dle § 15 náhr. zák. nastane skutečné převzetí zabraného majetku bez výpovědi, hospodaří-li již na nemovitostech, k převzetí určených, osoby, jimž má se jich dostati přídělem, tedy osoby, jimž Státní pozemkový úřad, jemuž dle § 1 příd. zák. přidělování náleží, přiděliti je hodlá. Již z toho plyne, že náleží do uvážení pozemkového úřadu, zda-li se má výpověď dáti čili nic, a nemůže o tom rozhodovati soud, jenž není úřadem přidělovacím. Nápadník na příděl půdy nenabývá práva na půdu již žádostí, nýbrž teprv přídělem; tvrdí-li tedy stěžovatel, že podal přihlášku na pozemky, z nichž je vypovězen, nevadí to nikterak výpovědi, neboť tím není ještě dolíčeno, že se mu pozemků těch také přídělem má dostati, t. j. že Státní pozemkový úřad přihlášce jeho vyhoví a pozemky sporné zrovna jemu a ne jinému (§ 17 zák. příd.) přidělí. Nebyl tedy předpis § 15 porušen. Ostatně výpověď nevadí nikterak, aby Státní pozemkový úřad později sporné pozemky zrovna stěžovateli nepřidělil, neboť, rozhodne-li se proto, pak jednoduše na vyklizení jeho naléhati nebude a v držbě ho ponechá. Pro ten případ výpověď arci je bezpředmětná, za jakou ji stížnost prohlašuje vůbec, nerozlišujíc případnosti, ale pokud je bezpředmětná, není příčiny ke stížnosti, ježto pak jí není stěžovateli nijak ublíženo. Pro případ však, že úřad přidělí pozemky ty jinému, bylo výpovědi nutně třeba dle zákona a opět se jí stěžovateli nekřivdí.